PREZIDENT ČESKÉ LÉKAŘSKÉ KOMORY MILAN KUBEK:
Podle nové Evropské směrnice budou mít i naši občané právo nechat se léčit v cizině. Nemáte strach, že čeští lékaři přijdou o pacienty?
Tak to rozhodně nemám. Jednání o směrnici sice trvala čtyři roky, avšak výsledný text nepředstavuje žádnou revoluci. Na neodkladnou akutní lékařskou péči mají všichni občané EU nárok v rámci celé Unie již dávno. A podmínky, za kterých může občan státu EU absolvovat plánované vyšetření či operaci v jiném členském státě, již upravuje několik precedentních rozsudků Evropského soudního dvora. Nová směrnice, kterou musí ještě schválit Evropský parlament, pouze tato pravidla sjednocuje do jediného textu, který je pro mne zklamáním.
Říkal jste, že text směrnice není nijak revoluční, co vám tedy na ní vadí?
Volný pohyb osob, zboží i služeb je jednou z hlavních výhod členství v EU. Evropští lékaři však od počátku upozorňovali, že zajistit dostupnost kvalitní zdravotní péče je odpovědností jednotlivých národních států. Žádný stát by se přitom neměl snažit řešit své problémy, například nedostatek lékařů, zdravotnických zařízení nebo peněz, na úkor ostatních. K tomu však bohužel dochází.
Pokud bych měl zájem nechat se operovat v cizině, musí s tím souhlasit moje zdravotní pojišťovna?
Požadavek, aby pacient, který bude mít zájem absolvovat například plánovanou operaci v zahraničí, musel nejprve získat souhlas své zdravotní pojišťovny, která vše bude platit, je logický. Stejně pochopitelné je i pravidlo, že zdravotní pojišťovna zaplatí v zahraničí pouze takové zákroky, na které mají její klienti zákonný nárok i doma. Přesto je ministry schválený text sice výhodný pro zdravotní pojišťovny bohatých zemí, ale zároveň diskriminuje pacienty států chudších.
Jak?
Problém je v rozdílných cenách zdravotní péče v jednotlivých členských státech. Pokud se klient německé zdravotní pojišťovny rozhodne absolvovat operaci v České republice, jeho pojišťovna naší nemocnici nezaplatí cenu obvyklou v Německu, ale pouze tolik, kolik platí za své klienty naše pojišťovny. Tedy přibližně pouhou pětinu částky, kterou by operace stála v Německu.
Aha, takže německá pojišťovna obrovsky ušetří a česká nemocnice nic nevydělá.
Přesně tak. Naše nemocnice přichází o šanci vydělat na poskytování péče cizincům a získat tímto způsobem peníze třeba na lepší platy pro své zaměstnance. A navíc, pokud by naopak náš pacient měl zájem o zákrok v Německu, pak za něho česká pojišťovna zaplatí pouze cenu obvyklou u nás, z čehož vyplývá, že větší část zákroku si náš občan bude muset platit ze svého.
A to si bude moci finančně dovolit asi pouze málokdo.
Ano, ani zdravotníkům, ani pacientům chudších členských zemí směrnice příliš dobrého nepřináší - a trochu se divím, proč podobný text třeba naše ministryně Jurásková podepsala.
Jak velkého rozsahu zdravotní péče se směrnice týká? Nejde o okrajový problém?
Máte pravdu, že v rámci celé EU dnes její obyvatelé čerpají v zahraničí pouze asi 1-2 procenta zdravotní péče. Existují však významné regionální rozdíly. Například občané Lucemburska čerpají 40 procent zdravotní péče v zahraničí, konkrétně v Německu nebo ve Francii. Vedle rozdílů v dostupnosti zdravotní péče hraje důležitou roli jazyková bariéra. Nikdo si totiž dobrovolně nezvolí možnost být léčen tam, kde se s lékaři nedomluví.
Je česká medicína horší než na západě? Mají naši občané vůbec důvod hledat lékařskou pomoc v zahraničí?
Zatím ne. Naši lékaři používají stejné moderní přístroje a pacienti dostávají stejně kvalitní léky jako v těch nejvyspělejších zemích. Kritický nedostatek peněz se díky úsilí našich zdravotníků dosud projevuje spíše v horším standardu ubytování a chudší stravě v našich nemocnicích.
Chcete říci, že dostupnost a kvalitu zdravotní péče v ČR stále více ohrožuje nedostatek lékařů a dalších kvalifikovaných zdravotníků?
Lékaři odcházejí tam, kde si jich společnost více váží a kde dostanou za svoji odpovědnou práci lépe zaplaceno. Většina našich nemocnic je již personálně zdevastována tak, že pokud by lékaři dodržovali Zákoník práce, neměl by pacienty kdo léčit, a pokud by lékařská komora měla právo kontrolovat počet a kvalifikaci lékařů, museli bychom řadu oddělení nechat zavřít.
Do zdravotnictví však jde stále více peněz - jeho kvalita se tedy přece musí zlepšovat.
Peněz je málo. Sedm procent našeho hrubého domácího produktu nemůže stačit, když třeba Němci vydávají bezmála jedenáct procent. A navíc se investuje do nových přístrojů, a nikomu nevadí, že kvůli nedostatku kvalifikovaných lékařů často zůstávají nevyužité.