Dlouhý příběh kontroverzního projektu IZIP se možná chýlí ke konci. Bylo do něj vkládáno hodně nadějí, ale stal se spíše symbolem velkých útrap a zklamání. Co bylo špatně?
Špatného se okolo kauzy IZIP odehrálo až příliš mnoho. Problém byl na samém počátku, kdy firma IZIP získala tuto zakázku bez výběrového řízení. To jsme se na komoře dozvěděli až kolem roku 2004, kdy jsme shodou okolností připravovali možnost komunikace lékařů s ČLK pomocí elektronického podpisu.
Tehdy jsme jednali s firmou, jež nám kromě jiného nabídla i systém, který byl na první pohled téměř totožný s IZIP. Když jsme na to poukázali, jejich zástupci nám prozradili, že s tímto projektem přišli v roce 2001 za tehdejší ředitelkou VZP Jiřinou Musílkovou ještě před IZIP.
Zástupce té firmy pak během nucené správy VZP vypovídal i před parlamentní vyšetřovací komisí. To, že s inženýrkou Musílkovou tehdy skutečně jednal, potvrdily rovněž záznamy z návštěvních knih. Čili závěr je takový, že IZIP byl přijat bez výběrového řízení, přičemž minimálně jedna firma nabízela VZP podobný systém.
Manipulace s výběrovými řízeními se zdá být v naší zemi dlouhodobě na denním pořádku. Samotné vyloučení jedné firmy z veřejné soutěže ale ještě nemusí nutně skončit tak vysokou finanční ztrátou…
To bylo jen první porušení zákona, pak to pokračovalo. VZP projekt významně financovala již na samém počátku, kdy na pilotní projekt poskytla firmě IZIP zhruba 20 milionů.
A tady došlo k druhému porušení zákona, protože peníze pojišťovna uvolnila z fondu prevence. Zákon přitom jasně definuje, že takový pilotní projekt z fondu hradit nelze. Ale aby toho nebylo málo, došlo i ke třetímu porušení zákona.
O penězích pro IZIP nerozhodovala správní rada VZP jako celek, nýbrž jen jakási komise pro správní fond prevence. Zákon nic neříká o tom, že by správní rada mohla svou rozhodovací pravomoc delegovat na někoho jiného.
Pokud vím, IZIP se zpočátku v ČLK těšil určité podpoře.
Měli jsme za to, že se jedná o víceméně zajímavý nápad. Já se pak v roce 2002 dokonce stal členem rady IZIP, což byl takový poradní orgán. Pak se ale začalo ukazovat, že se vlastně jedná o tunel na VZP a že ten projekt je nefunkční. Z těchto důvodů jsem na své místo v radě IZIP v roce 2004 rezignoval. Mám na to dokonce papír.
A uvedl jste v něm tehdy své důvody?
Ano, v rezignačním dopise uvádím důvody svého odstoupení. Tedy, že se jedná o tunel na VZP, protože poslanci výboru pro zdravotnictví – jeden z nich byl ve správní radě – si udělali kšeft a tak dále.
O nefunkčnosti IZIP se hodně mluví, ale málo se vysvětlují důvody. Proč IZIP nefunguje?
Nefunkčnost plyne z několika věcí. Jednak je to nepovinné a o informacích, které v systému budou, rozhoduje pacient. Lékař, který by snad chtěl podobný systém využívat, by se nemohl spolehnout na to, že disponuje kompletními údaji.
Takže se vlastně jedná jen o jakousi pomocnou informaci, na základě které ale nikdo nemůže přijmout žádné rozhodnutí. Aby takový systém mohl fungovat, musí být povinný jak pro všechny pacienty, tak pro zdravotní pojišťovny a všechna zdravotnická zařízení.
Takže vy se ztotožňujete s tezí a požadavkem Marka Šnajdra, který říká, že je potřeba zákonná úprava, která by toto přikazovala?
Moment, to je trošku o něčem jiném. Má-li nějaký systém fungovat, musí být povinný, to je bez debat. Na druhé straně však není možné, aby data byla umístěna na jednom místě a obhospodařovala je nějaká soukromá firma, protože tyto údaje jsou velmi cenné a nelze plně zaručit jejich bezpečnost. Vraťme se k penězům. Jak je možné během tak dlouhé doby postupně utratit 2 miliardy veřejných peněz za něco, o čem všichni vědí, že to nefunguje, aniž by to někdo stopnul?
Pokus o zastavení tohoto projektu tady už byl, a dokonce k němu i fakticky došlo, byť cesta nebyla jednoduchá. Když byla v roce 2005 na VZP uvalena nucená správa, bylo učiněno rozhodnutí, že IZIP končí. Dokonce už byly připraveny výpovědi smluv.
Problém spočíval v tom, že smlouvy byly datované dlouho dopředu, ještě za volební období. Po volbách se ministrem zdravotnictví stal Tomáš Julínek a předsedou správní rady byl jmenován Marek Šnajdr. Celý projekt IZIP se revitalizoval, a dokonce došlo i k navýšení prostředků.
Kolik tedy IZIP stál do té doby?
Pokud si dobře vzpomínám, do roku 2006 stál asi 400 milionů korun. Kdyby se tenkrát zastavil, nepřišli bychom o další 1,6 miliardy. Bylo by ale korektní říci, že se tu sice operuje se dvěma miliardami, ale všechny tyto peníze neskončily přímo ve firmě IZIP. Část z nich šla například na motivační platby lékařům, aby systém využívali, a podobně.
Tedy na marketing. Bylo zmíněné navýšení plateb tehdy obhajitelné?
Zpětně viděno navýšení obhajitelné není a nebylo ani tehdy. Ale navyšování se tehdy ani nikdo obhajovat nepokoušel. Došlo k němu jen na základě rozhodnutí ministerstva a správní rady VZP vedené Markem Šnajdrem.
Vždyť teprve před rokem se začaly dělat pilotní projekty, které měly ověřit, zda ten systém funguje. Takže se logicky nabízí otázka, proč si už v roce 2007, když chtěli IZIP zachránit, neudělali nějaký pilotní projekt, který by funkčnost systému prověřil?
Tehdy se o tom ani nediskutovalo. Je také potřeba říci, že od roku 2006 je správní rada vždycky složená tak, že v ní zástupci vládnoucí koalice mají většinu. Deset lidí za vládu a pak má ještě každá strana za 10 poslanců jednoho svého zástupce ve správní radě.
Přestože je IZIP stejně nefunkční jako před 10 lety, nakonec se dospělo k možná už definitivnímu rozhodnutí tento projekt ukončit. V čem je tedy situace jiná než v roce 2006?
Po volbách se změnilo obsazení správní rady. Přišli tam lidé, kterým už IZIP připadal podezřelý, a měli vůli ho prověřit. Konečně se rozběhly pilotní projekty. Jenže já se obávám, že jsme se rozhoupali pozdě. Lidé z IZIP jsou teď už několik kroků před námi a ani majorita, kterou jsme získali ve druhé polovině roku, nám nemusí pomoci. Riziko arbitráže je stále na pořadu dne.
O kolik by takto Česká republika mohla ještě přijít?
Docela dobře by se mohlo stát, že bychom IZIP ve finále zaplatili dvakrát. V téhle věci se udělala strašná spousta chyb. Při převzetí majority od švýcarské firmy se VZP zavázala, že bude IZIP podporovat a rozvíjet. A že tento závazek bude platný i v době, kdy případně rozvážeme s IZIP všechny smlouvy.
Cena IZIP byla odhadem renomované poradenské společnosti ohodnocená na 2 miliardy korun. Když se s námi bude švýcarská firma soudit, bude se nepochybně ohánět tím, že nám prodala akcie miliardové firmy za nominální hodnotu jen proto, že jsme se zavázali projekt rozvíjet a podporovat.
Ale tento odhad ceny společnosti přeci nemusí být závazný…
Nemusí, ale akcionář s tím může jít do soudního sporu s VZP. Zajímalo by mě, zda je švýcarská firma koncovým vlastníkem akcií, nebo je vlastní například stále pánové Cabrnoch s Ouzkým. Oni totiž říkají, že akcie převedli na švýcarskou firmu bezúplatně, což mi připadá divné. Mohlo by se také stát, že se tito dva europoslanci nakonec budou soudit s Českou republikou prostřednictvím švýcarské kanceláře.
K tomu si připočtěme ještě naprostý diletantismus, kdy se sejde premiér a ministr zdravotnictví a vydají společné politické prohlášení o tom, že se IZIP ruší. Přeci není možné, aby státní instituce, která má nějaký obchod se soukromou firmou, rozhodovala o tomto obchodu na základě politického prohlášení.
Pokud se ale nepletu, vaší první reakcí po tomto prohlášení bylo, že rozhodnutí premiéra a ministra zdravotnictví vítáte…
To ano, ale říkal jsem také, že je to problematické. Já vítám to, že se má ukončit IZIP, ale cesta, kterou se k tomu má dospět, je zkrátka naprosto špatná. Zajímal by mě jen jeden jediný důvod, proč vydávali politické prohlášení, že se má projekt ukončit. Proč nepočkali alespoň na ukončení pilotních projektů, kde se podle předběžných výsledků předpokládá, že čísla nevycházejí pro IZIP zrovna pozitivně?
Teď bude muset správní rada VZP rozhodovat ve stínu politického prohlášení dvou vládních představitelů, což může být opět lehce využito v případné arbitráži proti České republice. Rozhodnutí o ukončení projektu IZIP vítám, ale myslím si, že mělo přijít ještě před nákupem majoritního podílu akcií – ve chvíli, kdy se objevila informace o zainteresované švýcarské firmě.
A jak se nyní chcete z této nezáviděníhodné situace dostat?Budete zadávat ještě nějakou další právní analýzu?
To by teď mělo udělat ministerstvo. Mělo by zadat renomované specializované právní kanceláři, aby na podkladě analýzy všech smluv s IZIP zjistila, zda by vypovězení těchto smluv nevedlo k ještě horším koncům pro Českou republiku.
Konečné rozhodnutí nakonec stejně musí učinit správní rada VZP, jejíž složení se má nyní měnit. Změní se tím i situace?
Návrh na změnu složení správní rady jsem viděl – mají se změnit čtyři radní. Není to ale faktická změna složení správní rady. Vládní koalice v ní má většinu, takže pokud se k něčemu rozhodnou, jsou schopní si to odhlasovat.
Hodně lidí zajímá, kdo za promrhané dvě miliardy ponese odpovědnost.
Přímou politickou odpovědnost nesou některé vlády ČSSD a poté Tomáš Julínek a Marek Šnajdr. Zatímco prvně jmenovaný už z politiky v podstatě odešel, druhý v ní jako poslanec za ODS zůstává. Proto je pro nás nepředstavitelné, aby za stávající situace i nadále zůstával předsedou správní rady VZP.
A co odpovědnost Pavla Horáka? Ten přeci patřil do úzké skupiny lidí, kteří tehdy o převodu akcií IZIP na švýcarskou firmu věděli, navíc je ředitelem VZP.
Jaká je odpovědnost Pavla Horáka, skutečně nevím. Ale fakt, že o převodu správní radě neřekl, byla nepochybně jeho obrovská chyba. Asi si neuvědomil, že se tímto převodem zcela změnila situace – a tím, že se jedná o zahraniční subjekt, se mění i možné právní konsekvence případného vypovídání smluv. Tato chyba je mu vyčítána zcela po právu a myslím, že to ví.
Na druhou stranu jeho osobní angažovanost v „tunelu“ IZIP nejsem v tuto chvíli schopný posoudit. Každopádně je nepředstavitelné, aby byl nyní Pavel Horák odvolán a současně Marek Šnajdr zůstal v čele správní rady.
Proč by to měl být problém?
Odvolání Pavla Horáka není tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát. VZP totiž nemá žádného statutárního zástupce, takže v momentě odvolání ředitele by pojišťovnu nikdo neřídil. Respektive řídil by ji Marek Šnajdr jako předseda správní rady, protože minimálně o dvou osobách ve VZP na postech náměstků se říká, že jsou Marku Šnajdrovi blízcí.
A jak blízký je Marku Šnajdrovi sám ředitel VZP Pavel Horák?
Těžko se to soudí. Jsou situace, kdy se zdá, že na něj Marek Šnajdr nemá takový vliv. Jindy Pavlu Horákovi nezbývá než s Markem Šnajdrem spolupracovat. Pokud bych měl najít nějaké přirovnání, je Pavel Horák vůči Marku Šnajdrovi v podobné pozici, jako byl kdysi protektorátní prezident Československa Emil Hácha vůči nacistickému Německu. V očích Čechů byl Hácha vůči Němcům až příliš loajální a pro Němce zase málo. Čili pro mnoho lidí je Horák vůči Šnajdrovi příliš loajální a ten zase může mít pocit, že je vůči němu loajální málo.
Co by tedy následovalo, pokud by byl Pavel Horák nakonec stejně odvolán?
Pokud by k tomu došlo, měla by správní rada okamžitě jmenovat nástupce. My totiž nemůžeme jen někoho dočasně pověřit, my musíme jmenovat. Ale koho?Někoho z náměstků? To by znamenalo, že by se ředitelem VZP stal přímo někdo z lidí Marka Šnajdra.
V médiích se také objevila možnost nucené správy VZP, která by nepochybně toto dilema mohla vyřešit. Je VZP v situaci, kdy by zasluhovala nucenou správu?
Nucenou správu by muselo vyhlásit ministerstvo a podle mě je takový scénář nepravděpodobný. Současná situace ve VZP nedozrála do stavu, který by vyžadoval nucenou správu. Když k tomu došlo naposledy, měla pojišťovna obrovský dluh ve výši zhruba 20 miliard korun, což je něco jiného, než s čím se potýkáme teď. Na současné situaci kolem projektu IZIP má lví podíl ministerstvo.
Politické složení správní rady, na které v současnosti všichni nadávají, má ovšem jednu nespornou výhodu a tou je transparentnost. Vy jako novináři můžete téměř bezprostředně po zasedání vědět, jak kdo a za kterou stranu hlasoval.
Dobře, takže podle vás je tedy jedinou správnou cestou ke změně ve VZP nejprve eliminace vlivu Marka Šnajdra, který dle vašich slov za IZIP nese politickou odpovědnost, a teprve poté Pavla Horáka. Co tedy tomuto postupu brání?
Problém je v tom, že se vládní koalice dostala do situace, kdy potřebuje v poslanecké sněmovně každý hlas koaličního poslance. ODS ale není v parlamentu zcela jednotná, což do jisté míry ukazuje i poslední hlasování o předsedovi poslaneckého klubu ODS, kdy sice zvítězil Zbyněk Stanjura, ale 18 poslanců ODS bylo pro Petra Tluchoře. Takže Petr Nečas si nemůže být ničím jistý.
Nejbližší zasedání správní rady VZP je plánováno na 28. května, rozhodne se na něm o budoucnosti IZIP?
Nepochybně se o tom bude mluvit, ale skutečně nevím, jestli dojde k definitivnímu rozhodnutí. Bylo by moudřejší, pokud bychom počkali na konečné výsledky pilotních projektů. Takhle ukvapené rozhodnutí by totiž dalo poměrně silný argument švýcarské straně v případné budoucí arbitráži.
Měsíc už v tom přeci nehraje roli, navíc by bylo dobré, abychom ohledně rizika arbitráže měli k dispozici jasnou právní analýzu s doporučením dalšího postupu. A když už ministr udělal takovéto politické rozhodnutí, ať také zadá onu analýzu. Nechci, aby to dělala VZP.
Jaký je názor vašich kolegů ve správní radě?
Zatím jsme se ještě nesešli, ale já si to zjišťoval. Jejich závěr je, že IZIP sice chtějí ukončit, ale stejně jako já vnímají riziko možné arbitráže. V takové situaci je snad lepší se hlasování ani nezúčastnit, protože ať už bych hlasoval jakkoli, hlasoval bych špatně. Nechci být za dva roky popotahován kvůli tomu, že jsem svým hlasem přispěl k arbitráži proti České republice.