Jak je možné, že zdejší pacient toho ví zoufale málo o instituci, do jejíchž rukou svěřuje své zdraví nebo dokonce život? Přitom data o úspěšnosti nemocnic v léčbě různých chorob existují - jsou ale zatím tajná. Pro řadu z nás ta praxe ve svém důsledku znamená zbytečné utrpení či dokonce parte.
Politici se však pořád ještě bojí víc hněvu šéfů špatných nemocnic a jejich personálu, kteří by za otevřené informace zaplatili krachem. V poslední době ale začal hned na několika frontách boj za změnu skandálního stavu. A přinesl i první vítězství.
Už říct musí
Před třemi lety chtěl Jan Král vědět, kolik peněz dostávají jednotliví lékaři a nemocnice od okresní pobočky Všeobecné zdravotní pojišťovny ve Svitavách. Své manželce, zubní lékařce, vede ekonomiku.
Zarazila ho zaslechnutá zvěst, že zatímco jeho žena účtuje pojišťovně částky odpovídající ve statistice stomatologické komory obvyklé sumě (mezi sto a sto dvaceti tisíci měsíčně), řada lékařů v oblasti si účtuje i čtyřikrát víc.
Pojišťovna však panu Královi přehled plateb odmítla dát. S odvoláním na zákon o svobodném přístupu k informacím se proto odvolal na soud.
„Když budou lékaři i pojišťovny vystaveni tomu, že si každý může jejich hospodaření ověřit, tak si dají na nepoctivost pozor,“ vysvětluje své motivy.
Městský soud v Praze ho zklamal. I když zákon o svobodném přístupu k informacím se kromě orgánů státní správy a územní samosprávy vztahuje také na „veřejné instituce hospodařící s veřejnými prostředky“, soudci dospěli k závěru, že když zákon zdravotní pojišťovnu nejmenuje přímo, tak ji pod jeho působnost nelze zahrnout.
| „Odkryjeme, kdo ješpatný a kdo dobrý,“ říkáPavel Vepřek za DG Plus.“Chci, aby zdejšízdravotnictví nebyla loterie.Dneska záleží na náhodě,jestli se dostanu tam,kde mě zachrání, nebo tam,kde mě zabijou.“ |
Jan Král se tedy obrátil na Ústavní soud - a ten mu loni v lednu dal za pravdu.
Na pražském Městském soudu teď je, aby svitavské pobočce uložil vydat Královi požadovaná data.
Přestože pražský senát o věci zatím nejednal, může Jan Král slavit vítězství. A to dokonce dvojnásobné.
Jím proraženou cestou se totiž zdejší občané mohou dostat dál než jen k částkám inkasovaným jednotlivými ordinacemi.
Nález Ústavního soudu je prvním krokem k tomu, aby se pacient dozvěděl také to, jak kvalitně která nemocnice léčí. V čem je dobrá a kde naopak zaostává.
Loterie života
První zdejší systém měření kvality a ceny lékařské péče se rozběhl před čtyřmi lety. Projekt s názvem PMS2000 měl ale jednu podstatnou vadu na kráse. Informace o tom, jak úspěšná je nemocnice při léčbě té či oné diagnózy v porovnání s výsledky, kterých dosahuje konkurence, se dozvěděli jen lékaři.
Bez utajení výsledků před veřejností totiž ředitelé nemocnic nechtěli údaje o své práci dát. Takže průzkum pomohl jen zprostředkovaně.
„Objevili jsme třeba nemocnici, kde umíralo mnohem víc onkologických pacientů než jinde. Přes svůj neúspěch lidi neposílali jinam, za lepším vybavením a ke zkušenějším lékařům, protože ředitel o těch číslech nic netušil, neměl žádné srovnání,“ řekl tehdy Respektu tvůrce systému Miloš Suchý.
V té době ještě věřil tomu, že aspoň část ředitelů přesvědčí, aby data byla přístupná i pacientům a usnadnila jim rozhodování, do které nemocnice jít a které se raději vyhnout. Neuspěl.
S podobnou vizí teď přichází konkurenční tým DG Plus, chce ji ale uskutečnit jinak. Místo aby chtěl data od nemocnic, šel za zdravotními pojišťovnami. Týmu nahrála neschopnost ministerstva.
Dnes jsou nemocnice placené tzv. paušálem, každá dostane od pojišťoven zhruba tolik peněz, jako měla ve stejném čtvrtletí minulého roku. K tomuto nouzovému řešení došlo před sedmi lety, protože nemocnice - placené podle množství vykazované péče - vykazovaly stále vyšší náklady.
Provizorium měly co nejdříve nahradit platby podle léčených diagnóz (např. operace slepého střeva bez komplikací, s komplikacemi, operace prasklého slepého střeva). Ministryně Marie Součková chce teď konečně tento neúnosný způsob plateb nahradit.
Aby byly ceny jednotlivých diagnóz na světě co nejrychleji, spojily se pojišťovny s týmem DG Plus (vedeným kardiochirurgem a bývalým ředitelem motolské nemocnice Pavlem Vepřekem, který spolu s týmem expertů zpracoval návrh, jak změnit zdejší zdravotní systém), který slibuje rychlejší termín než úředníci. Pro pacienty je to dobrá zpráva.
| „Ústavní soud už řekl,že pojišťovna je povinnýsubjekt podle zákonao přístupu k informacím.Bohužel už ale neřekl,co musí říct a co ne,“říká právník Ondřej Dostál. |
Členění podle diagnóz totiž umožňuje srovnávat nejen cenu, ale i kvalitu (porovnáním počtu úmrtí, opakovaných hospitalizací či operací při určité diagnóze daného oddělení s průměrem). A dvojnásob dobrá proto, že tým DG Plus chce svá získaná data o kvalitě zveřejnit.
„Odkryjeme, kdo je špatný a kdo dobrý,“ říká Pavel Vepřek za DG Plus. „Chci, aby zdejší zdravotnictví nebyla loterie. Dneska záleží na náhodě, jestli se dostanu tam, kde mě zachrání, nebo tam, kde mě zabijou.“
Zvážím takovou novelu
Nemocnice se zveřejnění dat brání a pojišťovny v obavě z právních komplikací přistupují na jejich výklad: že vztah pojišťovna-špitál je obchodní, a tudíž jde cokoli zveřejnit jen se souhlasem obou stran.
Tým DG Plus si proto najal mladého právníka Ondřeje Dostála, který se argumentaci nemocnic chystá rozbít. Opírá se přitom o zmíněné vítězství Jana Krále.
„Ústavní soud už řekl, že pojišťovna je povinný subjekt podle zákona o přístupu k informacím. Bohužel už ale neřekl, co musí říct a co ne,“ říká Ondřej Dostál.
„Chceme vyvolat nový spor, jehož závěrem bude, že musí říct úplně všechno.“ Kromě nálezu Ústavního soudu se mladý právník chce opřít o další dvě věci. „Současné předpisy dávají lidem právo na volbu lékaře,“ říká.
„Jak ale mohu své právo volby uplatnit, když nemám šanci dostat se k informacím o tom, jak je ten který produkt kvalitní?“ Odvolat se chce také na nedávno přijatou Úmluvu o biomedicíně.
„Dává pacientovi právo na poučení o zákroku. Účelem je, aby se rozhodl, zda nějakou operaci bude riskovat, nebo ne,“ říká Ondřej Dostál. „Takže ho samozřejmě zajímá, jak si s ní poradí konkrétní lékař nebo nemocnice a jak je pravděpodobné, že když tam půjde, tak přežije.“
Právnická cesta má sice naději na úspěch, ale potáhne se možná roky. Daleko rychlejší a jednodušší by byla cesta politická. Stačila by totiž jediná věta v zákoně o tom, že zveřejňování údajů o lékařské péči je povinné.
Ministryně Součková takovou změnu nechystá, spoléhá na cestu, která selhává. „Nemocnice by se měla chtít chlubit výsledky své práce,“ říká. Slibně však zní slova jejího stranického kolegy, člena zdravotního výboru sněmovny Jozefa Kubinyiho. „To jste mě přivedla na dobrou myšlenku,“ říká Kubinyi. „Data o kvalitě lékařské péče by měla být veřejně dostupná. Budu nad takovou novelou zákona vážně uvažovat. Poradím se s právníky.“
Hana Čápová, Respekt