V roce 1929 narozený otec žalujícího v posledních letech svého života nebyl schopen pohybu ani komunikace a od roku 2006 do roku 2011 musel být vyživován žaludeční sondou. Podle syna, který o otce doma pečoval, vedla nejpozději od začátku roku 2010 umělá výživa jen k "nesmyslnému prodloužení nemocí způsobovaného utrpení pacienta".
Proto se muž obrátil na soud se žádostí o odškodnění ve výši zhruba 150.000 eur (3,9 milionu korun). Dvě třetiny této částky, kterou měl zaplatit lékař jeho otce, požadoval jako bolestné a třetinu za náklady na péči o otce. Soud první instance žalobu odmítl, odvolací soud ale muži přiřkl bolestné ve výši 40.000 eur (milion korun).
Případ nakonec skončil u nejvyššího soudu v Karlsruhe, který verdikt předchozí instance jasně odmítl. "Lidský život je nejvyšším právním zájmem a je hoden absolutních snah o udržení," konstatovali soudci, podle nichž rozhodnutí o hodnotě života nepřísluší žádné třetí osobě.
Ve svém rozhodnutí připomenuli i to, že otec nikdy jasně nevyjádřil svůj postoj k umělé výživě a udržování života, a tudíž lékař nejednal proti jeho zřejmé vůli. "Proto není možné k životu - i těžkému přežívání - přistupovat jako ke škodě," zdůraznili také.