Soudruzi z NDR opět udělali chybu?

18. 7. 2012 0:15
přidejte názor
Autor: Redakce
Zákon je nadřízen vyhlášce, o tom není z hlediska legislativně-právního pochyb a platí to všeobecně, nejen v medicíně nebo konkrétně v tomto případě v gynekologii a porodnictví.


Co se stalo tentokrát?

Inu, stala se věc, která zamotala hlavu nejen gynekologům, IVF centrům, revizním lékařům, ale především pacientkám a jejich rodinám (těm ale navíc značně zamotá i rodinné rozpočty). Došlo k legislativní chybě, kdy byly postaveny na stejnou úroveň dva, respektive tři na první pohled podobné výkony. Výkony ale jinak diametrálně rozdílné, a to nejen z hlediska provedení výkonu jako takového, ale i z hlediska finančního.

Na jedné straně zde máme nepoměrně jednoduchou a především levnou IUI, cerviko-vaginální inseminaci, výkon, který je dle Vyhlášky o úhradách zařazen do P - plně hrazen a je možné jej provádět bez omezení na běžném pracovišti. Vedle ní, na poněkud vyšším stupínku, stojí umělá inseminaci intrakavitární nebo intratubární – při které je výkon sice smluvně omezen na jednotlivá konkrétní pracoviště, ale je zařazen také do P – plně hrazen a lze jej provést šestkrát ročně (pouze v případě, že jde o tubární sterilitu-neplodnost, způsobenou neprůchodností vejcovodů, výkon není hrazen ze zdravotního pojištění.

Na straně řekněme opačné, z hlediska provedení výkon drahý a náročný, vlastní IVF, tedy „in vitro fertilizace“, výkon, který je podle reformního zákona č. 369/2011 Sb., (platný od 1. 4. 2012), částka 129, „(3) definován takto: „Hrazené služby zahrnují zdravotní péči poskytnutou na základě doporučení registrujícího poskytovatele v oboru gynekologie a porodnictví v souvislosti s umělým oplodněním, a to nejvíce třikrát za život, nebo bylo-li v prvních dvou případech přeneseno do pohlavních orgánů ženy pouze jedno lidské embryo vzniklé oplodněním vajíčka spermií mimo tělo ženy, čtyřikrát za život“.

Další reformní zákon č. 373/2011 Sb., (platný taktéž od 1. 4. 2012), Hlava II., Díl 1, bod (3) říká: „ Umělým oplodněním ženy se rozumí a) zavedení spermií do pohlavních orgánů ženy“ - což je přesně případ platící fakticky pro všechny tři uvedené výkony, i když je pokaždé prováděn zcela jinak.

A tak kvůli legislativcům, kteří v zákoně nerozlišili či nespecifikovali umělé oplodnění, si pacientky, které již například od dubna vyčerpaly tři případně čtyři pokusy IUI (a podle vyhlášky, která upravuje provádění jednotlivých výkonů, by mohly mít tento výkon prováděn neomezeně) již díky tomu nemají nárok na IVF.

Jak celou záležitost řešit?

Pojišťovny v současné době doporučují, aby si ženy tyto výkony (především IUI) zatím hradily samy, neboť nejsou tak finančně náročně jako IVF, protože když je zdravotní pojišťovna uhradí, nebudou mít díky tomu již nárok na úhradu IVF. Pacientky se proti tomu ale většinou ohrazují.

Lékařům tak nezbývá než trpělivě pacientkám vysvětlovat, že „soudruzi z NDR opět udělali chybu“ a pacientkám nezbývá, nežli odevzdaně či méně trpělivě čekat, neboť některým ubíhá čas, na to, až MZ ČR svou chybu napraví a zákon změní.

MUDr. Luděk Fiala, ambulantní gynekolog, sexuolog a revizní lékař pro gynekologii a porodnictví

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?