Jeden z takových táborů pod patronací dětské kliniky Nemocnice České Budějovice se konal letos v srpnu v Lenoře, pro jiný na Hojné Vodě byl vybrán až zářijový termín.
Nejedná se o úplnou novinku. První takové kontakty se sledovanými dětmi mimo zdi ordinace či kanceláře realizovala doktorka Ivana Štrosová s kolegyní již před deseti roky pro dětské klienty, kteří navštěvovali psychologickou poradnu v krajském městě, kde byla zaměstnána. Myšlenka několikadenních letních táborů se mezi dětmi rychle ujala. Obě psycholožky na tuto akci, která bývala směrována do podnikového zařízení v Holubově, vždy obětovaly část své dovolené a náklady na pobyt nesli plně rodiče dětí.
Určité změny umožnila situace, kdy částečnou garanci nad těmito mimořádnými letními aktivitami převzala krajská nemocnice. Psycholožka Štrosová v této souvislosti hodnotí jak ochotu vedení českobudějovické nemocnice, tak zejména vstřícnost a podporu primáře dětské kliniky tohoto zdravotnického zařízení doktora Vladislava Smrčky. A díky finančnímu příspěvku ze sponzorských dotací nemocnice nemusí rodiče dětí letos poprvé hradit plnou částku potřebnou k pokrytí nákladů na desetidenní pobyt, stravu a dopravu, jejichž výše se pochopitelně rok od roku zvyšuje. Ovšem je třeba dodat, že bez nadšení, obětavosti a nasazení doktorky Štrosové a jejích kolegů by se tábory asi prostě nekonaly.
„V hotelu Zámeček v Lenoře jsme letos byli již počtvrté. Dětem se tam moc líbí a pro náš záměr je vyhovující i tamní prostředí. Jednak se jedná o uzavřený areál s možností různého vyžití a výhodou je také ubytování v budově, potřebné zejména pro enuretické děti,“ hodnotí Ivana Štrosová zázemí srpnového tábora, jehož se tentokrát zúčastnilo 27 dětí od předškolního věku do 14 let.
Šlo o chlapce a děvčata, kteří ambulantně docházejí k psychologovi na dětské klinice. Jejich potíže jsou různé, ale jedno mají společné - jsou vždy psychosomatického původu a podle mezinárodní klasifikace jsou řazeny do kategorie duševních poruch. V novém prostředí se děti snáze uvolní a díky pestré náplni od her přes sportování až po výtvarné práce a kulturní vyžití najdou možnost seberealizace bez předchozího stresujícího faktoru.
„Je opravdu úžasné, jaké pokroky u dětí, které se táborů účastní opakovaně, zaznamenáváme. A podstatné přitom je i to, že děti si navzájem fandí a upřímně oceňují a hodnotí úspěchy svých kamarádů. Měli jsme tam například chlapce, který docházel na kliniku s celou řadou psychosomatických potíží od těžké únavy přes bolest hlavy, třes končetin až po sníženou schopnost komunikace s okolím. A na táboře byl skvělý, takřka bez problémů,“ dokumentuje doktorka Štrosová terapeutickou účinnost pořádaných táborů.
Psychosomatické potíže jsou obvykle vyvolány dlouhodobějším nebo stupňovaným snižováním sebejistoty dítěte, které nedovede radikálně a hlavně uspokojivě řešit případné problémy s rodinou, ve škole nebo s okolím. Nedokáže se realizovat, uzavírá se do sebe a podvědomě hledá východisko v odlišném chování, neodpovídajícím běžným normám. Někdy jsou na vině i přílišné nároky ambiciózních rodičů či přílišné přetěžování režimu dítěte neodpovídající jeho schopnostem. V táborovém prostředí, kde se mění podmínky, okolní společnost i třeba požadavky na výkon a úspěch, se děti dokáží oprostit od svazujícího očekávání.
„Jako příklad bych uvedla třeba případ chlapce, který byl podle mne geniální v oboru fyzikálních věd, ale jeho projevy k okolí byly téměř autistické; nesnesl, aby se někdo pohyboval v jeho vymezené osobní zóně. V táboře se vždycky úplně změnil, jeho komunikace s okolím se zlepšovala, patologické projevy odeznívaly. Doslova rozkvetl a to, co bylo pro něho ještě před časem neřešitelným problémem, zvládal jako samozřejmost. Postupně se mu zvedalo sebevědomí a vnitřní jistota, každý rok byl na jeho chování a jednání citelně znát. Dnes studuje na gymnáziu,“ líčí jeden z úspěšných případů psycholožka.
Dnes se neláme hůl ani nad různými druhy dysfunkcí - ať už se týkají čtení, psaní, počítání apod. V minulosti se považovala tato indispozice za duševní opožděnost a neřešitelný nedostatek ve schopnostech dítěte. Nezřídka se pak z takových dětí stávali i zakomplexovaní jedinci, řešící svůj problém různými způsoby. Třeba odmítáním stupnice úspěchu, negativním postojem vůči daným normám nebo agresivitou. Nyní se takové případy běžně zvládají individuálním programem výuky.
Táborový pobytový scénář má samozřejmě kromě relaxačního aspektu také odborně zpracované psychoterapeutické programy skupinové i individuální s rozšířenými možnostmi využití přírodního prostředí. Osvědčeným prostředkem, který nechybí ani na tomto typu táborů, je muzikoterapie - v našem případě v režii Kláry Hrubešové, která jinak učí na soukromé hudební škole. Zajištěný je samozřejmě také lékařský dohled, kterého se ujal doktor Jindřich Čížek. A kromě psycholožky Štrosové a její dcery Šárky v roli praktikantky zde fungoval několik dní také dětský psychiatr Václav Morava, kterého děti doslova milují. A nutno říci, že on jim to umí oplácet . . .
Jinou kapitolou v našem seznamu je mentální anorexie a její opak - bulimie. Podvědomé odmítání potravy anebo naopak její neúměrná konzumace jsou také v celé řadě případů projevem určitého psychického problému dítěte. Neřešitelné otázky v rodině, které nemůže dítě nijak ovlivnit, nepřijetí kolektivem, neschopnost vyniknout, nenaplněná ctižádost apod. I tady je nutné nejprve zjistit prvotní příčinu a teprve pak léčit důsledky, jimiž jsou právě třeba anorexie nebo bulimie. A ze zkušenosti je známo, že dítě často prochází z fáze anorektické do fáze bulimie.
Samozřejmě existuje rovněž skupina těch, kteří hodlají cíleně hubnout, omezování příjmu potravy se pak stává nekontrolovatelné a přechází do anorexie. Zajímavé je, že většina pacientů s touto diagnózou jsou dívky. Jak doktorka Štrosová ze své praxe uvádí, za čtyři roky se v její kartotéce anorektiků objevila pouze tři chlapecká jména.
„Díky grantu ministerstva zdravotnictví a spolupráci se Zdravotně sociální fakultou Jihočeské univerzity můžeme uspořádat nyní v září další podobný tábor, zaměřený právě na problém anorexie a bulimie. Patnáct slečen ve věku od čtrnácti do devatenácti let se tak poprvé zúčastní terapeutického experimentu, jímž je desetidenní tábor v rekreačním zařízení na Hojné Vodě. A věřím ve stejně viditelný úspěch, jaký demonstrují osvědčené tábory pro děti s poruchami v učení a chování,“ dodává Ivana Štrosová, která společně s kolegyní Janou Klikovou a psychiatrem Václavem Moravou tvoří táborový tým i tentokrát.
HANKA HOSNEDLOVÁ, Českobudějovické listy, 1.9.2001