Pražská Spofa má opět namále. ČSOB jí hrozí žalobou kvůli dluhům u zkrachovalé IPB. Vedení firmy přesto vidí budoucnost optimisticky. Věří, že se pohledávky již zbavilo. Dlouholetý pracovník Spofy a technický ředitel Jaromír Klančík si myslí, že podnik už má nejhorší za sebou. Klíčový výrobek inzulín si našel cestu na trhy zemí bývalého Sovětského svazu a firma připravuje jeho další expanzi. Skutečným bojem o přežití prošla v devadesátých letech, kdy měla každoročně ztrátu kolem 40 milionů korun. Nyní už třetím rokem vykazuje zisk.
Hrozba starého dluhu dosud nezmizela. Účastníci sporu nechtějí o jeho výši mluvit. Týdeník EURO zjistil, že se blíží sto milionům korun. Spofa s ním naložila podobně jako ústecká Setuza - odkoupením pohledávky vůči ČSOB a následným započtením proti svým závazkům vůči této bance (EURO 20/2002). Banka však považuje celou transakci za nelegitimní a trvá na tom, že jí Spofa musí pohledávku splácet.
Sporný zápočet. Spofa se u IPB zadlužila v devadesátých letech. Po pádu IPB v polovině roku 2000 začalo být zle, a to nejen kvůli odstřižení úvěrového kanálu. Firma mohla přijít ze dne na den o místo na slunci, protože měla vůči dluhům zastavený téměř celý areál v Praze-Vysočanech. Z prekérní situace se dalo uniknout jen odmazáním dluhu. Spofa si k němu pomohla následovně: odkoupila pohledávku, kterou vůči IPB a posléze ČSOB uplatňovala společnost AO Invest. Tuto pohledávku pak postavila vůči svému dluhu a provedla takzvaný zápočet.
ČSOB již zpochybnila i pohledávku firmy AO Invest a soudí se o ni. „Pohledávka naší společnosti za IPB vznikla, protože nám IPB po vyhlášení nucené správy neposkytla již sjednaný a odsouhlasený úvěr. Vyčíslili jsme škodu, která nám tímto krokem IPB vznikla, a část této pohledávky jsme odprodali Spofě, vysvětlil týdeníku EURO postup šéf AO Investu Štěpán Oplt.
Banka se nevzdala a v říjnu minulého roku se pokusila Spofu poslat do konkursu. Návrh na konkurs však soud letos v březnu zamítl s odůvodněním, že je pohledávka ČSOB sporná a nenašli se další věřitelé. Vedení Spofy je přesto rozladěné. „Každý návrh na konkurs nás poškodí při jednáních se zahraničními partnery, říká generální ředitel společnosti Pavel Vetlý. „Pokud získáme nové zakázky, budeme potřebovat peníze na investice do výrobního zařízení, abychom jim mohli vyhovět, vysvětluje Klančík.
Nevyřešený spor může Spofu ohrozit rovněž při jednání o případném investičním úvěru. „Snažíme se s bankou komunikovat a tuto situaci řešit, dokonce jsme navrhli řešení u rozhodčího soudu, což by celou záležitost urychlilo. Bohužel banka na rychlém vyřešení tohoto problému nemá zájem, stěžuje si Vetlý.
ČSOB je přesvědčena, že vina je na straně Spofy. „Podnik s bankou delší dobu nekomunikoval a na výzvy k vyrovnání splatných závazků nereagoval, říká za banku její tiskový mluvčí Pavel Hejzlar. Trvá na tom, že ČSOB neuznává zápočet uskutečněný firmou Spofa a v nejbližších dnech podá žalobu o splacení dluhu této společnosti vůči bance.
Inzulínová story. Vedení podniku tvrdí, že problémy začaly už dávno - zpackanou privatizací. Spofa se při ní vyčlenila z koncernu Léčiva, přestože byla jako výrobce inzulínu a farmaceutických polotovarů závislá na jeho výrobním programu. Dopady tohoto kroku se plně se projevily v roce 1995, kdy Léčiva přerušila odběr inzulínu a uzavřela dlouhodobý kontrakt s americkým dodavatelem, koncernem Eli Lilly. Spofa pak sice vyvinula technologii na výrobu požadovaného vysoce čištěného inzulínu do tří měsíců, jenže možnost dodávat ho českým diabetikům již byla nenávratně pryč.
Na zhoršené podmínky reagovala firma restrukturalizací a propouštěním. Přes napjatou situaci se nevzdala plánů na výrobu vysoce čištěného inzulínu a investovala do nové linky. „V roce 1998 představenstvo na každém zasedání zvažovalo vyhlášení konkursu, říká Vetlý. Situaci zachránil nový vlastník, podnikatel Robert Čáslava, který společnost odkoupil od fondů Živnobanky a poskytl jí nebankovní finanční výpomoc ve výši několika desítek milionů korun. Společně s Čáslavou do Spofy vstoupil bývalý generální ředitel dnes již zkrachované obuvnické společnosti Svit, zlínský podnikatel Vlastimil Valenta, který nyní v podniku kontroluje majoritní podíl.
Vepřové nebrat. Vysoce čištěný inzulín dokáže kromě Spofy vyrobit jen pět dalších výrobců na světě. Problémem je ovšem jeho původ. Spofa ho vyrábí z vepřového masa. Pacienti z vyspělých zemí chtějí humánní inzulín vznikající pomocí biotechnologií a genového inženýrství. Předseda české diabetologické společnosti Jan Škrha pro týdeník EURO uvedl, že také v Česku se v současné době používá výhradně humánní inzulín. Vysoce čištěný vepřový preparát je přitom zhruba o polovinu levnější a svým složením se od používaného přípravku téměř neliší. „Je škoda, že Spofa už inzulín nedodává, uzavírá Škrha.
Finanční kondice firmy se začala pomalu zlepšovat až v letech 1998 a 1999, kdy se podniku začal rozjíždět export inzulínu do Ruska a Běloruska. „Na východ od Slovenska je těžké proniknout, komentuje tento úspěch Vetlý. Za největší problém tamního trhu považuje rozvinutý systém úplatků. „Snad každý lékař čekal s nataženou rukou, říká. Firma se proto snažila dostat lék do povědomí širší veřejnosti přes výzkumné ústavy, kterým dodávala inzulín na testy. V některých zemích se prosadila i díky spolupráci s tamními výrobci, kterým dodává čistý inzulín a pomáhá s vlastní výrobou preparátů. „To velcí výrobci nenabízejí, ale v zemích, jako je Bělorusko, je o takovou spolupráci velký zájem, popisuje tuto strategii ředitel Vetlý.
Velkým výrobcům tato konkurence příliš nevadí. „Zvířecí inzulín se dnes prodává pouze na trzích rozvojového světa. Aby se Spofa mohla prosadit mezi největší světové hráče, potřebovala by strategického partnera, tvrdí David Hanson, zástupce největšího evropského producenta, společnosti Novo Nordisk v České republice.
Pod značkou Spofa kdysi vyváželo Československo téměř všechny své farmaceutické produkty. „Společnost Boston Consulting Group vyhodnotila na počátku devadesátých let Spofu jako jednu z deseti nejcennějších značek v zemi, vzpomíná technický ředitel Jaromír Klančík. „Jméno Spofa nám spadlo do klína, protože je na počátku devadesátých let nikdo nechtěl. Přitom zejména při jednáních na východě je tradice naší značky neocenitelná, dodává Vetlý.
Tržby z prodeje inzulínu nyní tvoří tři čtvrtiny z celkových příjmů firmy.
Dalibor Premus, Euro, 22.4.2002