Nejvyšší správní soud (NSS) zase v jiné kauze zrušil rozsudek Městského soudu v Praze, který byl pro odpůrce očkování příznivý.
V případu dítěte, které nemělo očkování proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím, NSS loni rozhodl, že konkretizace očkovací povinnosti formou vyhlášky neodporuje ústavně právním požadavkům. Rodiče reagovali ústavní stížností, v níž tvrdili, že očkovací povinnost zasahuje do základních lidských práv, a proto by měla být komplexně upravena zákonem, a nikoliv jen vyhláškou.
Zároveň navrhli zrušit několik ustanovení ve vyhlášce o očkování proti infekčním nemocem. Podle Ústavního soudu však školka, úřady ani soudy v kauze neočkované dívky nechybovaly. Rodina prý sama znemožnila přijetí dítěte do školky tím, že nepřistoupila na podmínky stanovené pro všechny stejně. Matčinu stížnost soud odmítl, stejný osud sdílel i návrh na zrušení části vyhlášky.
NSS nedávno v jiném sporu vyhověl stížnosti ministerstva zdravotnictví v případě rodičů, kteří dostali pokutu 6000 korun za to, že své dítě nenechali očkovat. Městský soud v Praze sankci zrušil, nicméně podle NSS chyboval a musí se případem zabývat znovu.
Zákon o ochraně veřejného zdraví stanovuje povinnost podrobit se pravidelnému očkování. Příslušná vyhláška na základě zákona upravuje členění očkování, jeho druhy a podmínky provedení. Podle loňského verdiktu rozšířeného senátu NSS je řešení prostřednictvím vyhlášky přípustné a v jistém ohledu i praktické - umožňuje pružně reagovat na výskyt infekčních onemocnění i vývoj vědeckého poznání.
Názory na prospěšnost očkování se liší, někteří lidé považují vakcíny za nebezpečné pro zdraví dětí. ÚS se očkovací povinností zabýval už dříve. V obecné rovině nijak nezpochybnil potřebnost a ústavnost povinného očkování dětí. Je to prý politická a expertní otázka, kterou ÚS nemůže do detailu posuzovat. Úřady a soudy by však podle ÚS měly v individuálních a odůvodněných případech upustit od pokutování i jiného nátlaku na rodiče, kteří odmítají povinné očkování svých dětí.