Plasmu odebranou v Dárcovském centru Chodov (DCCH) odesíláte k dalšímu zpracování do Vídně, konkrétně společnosti Baxter. Poputuje tam i plasma odebraná na Černém Mostě?
Společnost EUROPLASMA vlastní francouzská státní firma LFB, která se zabývá zpracováváním plasmy a další plasmaferetická centra má i v Rakousku. LFB nyní bude rozšiřovat svoje výrobní kapacity. Plasmu odebranou DCČM budeme posílat na zpracování do Paříže, plasmu z DCCH nadále expedujeme do Vídně firmě Baxter.
Otevřením DCČM tedy vzniklo další místo odběru plasmy, která směřuje k zahraničním zpracovatelům. Není zvýšení exportu v rozporu se zájmy našeho vlastního zdravotnictví?
Jsem přesvědčen, že není. Do zahraničí plasmu vyvážejí pro potřeby výroby farmak nejen naše, ale i ostatní plasmaferetická centra v ČR. Vývozem plasmy se komerčně zabývají soukromé firmy i velké nemocnice. V České republice dosud žádná farmaceutická společnost plasmu nezpracovává.
Jak na tom je Česká republika se spotřebou léků z krevní plasmy?
V podzimním čísle svého časopisu (The Source, Fall 2014) celosvětová organizace Plasma Protein Therapeutic Association uveřejnila docela zajímavá statistická zjištění. Jde o výsledky průměrné spotřeby dvou hlavních skupin derivátů vyrobených z plasmy. Konkrétně jde o IVIG/SCIG (viz graf 1) a o albumin (viz graf 2), v kilogramech přepočtených na obyvatele. Zachycena je situace v letech 2010-2012 a jde o země Evropy, Severní a Jižní Ameriky a Asie. Tyto dva grafy vypovídají jednoznačně o tom, že ve využívání krevních derivátů mezi vyspělými zeměmi zaostáváme. Proto argument, že v České republice bezpečně pokrýváme spotřebu krevních derivátů i bez takových center, je zavádějící - sama spotřeba u nás je nízká. Také je třeba si uvědomit, že nežijeme v izolované zemi, kontext musíme chápat minimálně jako celoevropský. Platí i to, že stejně jako každý člověk nemůže být dárcem plasmy, tak v každém státě, dokonce i Evropské unie, vůbec nemohou existovat komerční dárcovská centra krevní plasmy.
Jinde jejich vzniku brání legislativa?
Mimo jiné i ona, donedávna vznik soukromých plasmaferetických center nebyl možný ani v ČR. Ale legislativní otázky nejsou tím jediným důvodem, proč taková centra nejsou všude. V řadě zemí je vyšší výskyt infekčních chorob a určitou roli někde hraje i religiozita. Ale léčiva z krevních derivátů samozřejmě potřebují i pacienti v zemích, kde „komerční“ plasmaferetická centra nejsou. Aktivita v této oblasti tedy zůstává na lidech, kteří plasmu mohou poskytovat, a zemích, kde soukromá plasmaferetická centra mohou působit.
Graf 1 Průměrná spotřeba IVIG/SCIG v jednotlivých zemích (v kg na 1 milion obyvatel)
Graf 2 Průměrná spotřeba albuminu v jednotlivých zemích (v kg na 1 milion obyvatel) v letech 2010-2012