Účelem tohoto příspěvku je seznámit čtenáře se skutkovými podstatami jednotlivých správních deliktů, s výší pokut, kterou lze za ně provinivším se subjektům uložit, s věcnou působností kontrolních orgánů a s rozsahem jejich oprávnění.
Kontrolní činnost
Kontrolní činnost na úseku zaměstnanosti vykonávají úřady práce, Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR a ve stanoveném rozsahu i celní úřady (dále jen „orgány kontroly“).
Úřady práce kontrolují dodržování pracovněprávních předpisů u:
a) zaměstnavatelů, b) právnických a fyzických osob, které vykonávají činnosti podle zákona o zaměstnanosti, zejména při zprostředkování zaměstnání a rekvalifikaci, c) fyzických osob, kterým jsou poskytovány služby podle zákona o zaměstnanosti (dále jen „kontrolovaná osoba“). d) Nově od 1. 1. 2009 jsou úřady práce dále oprávněny kontrolovat výši průměrného měsíčního čistého výdělku, a to v rozsahu potřebném pro stanovení výše podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci.
Ministerstvo práce a sociálních věcí kontroluje:
a) plnění dohod o poskytnutí hmotné podpory na vytváření nových pracovních míst a hmotné podpory na rekvalifikaci nebo školení a b) plnění cílených programů celostátního charakteru.
Celní úřady kontrolují:
a) zda cizinci vykonávají práci pro právnickou nebo fyzickou osobu na základě pracovněprávního vztahu nebo jiné smlouvy b) a zda vykonávají práci v souladu s vydaným povolením k zaměstnání nebo zelenou kartou, jsou-li podle zákona o zaměstnanosti vyžadovány.
Pro účely této kontroly poskytuje nově od 1. ledna 2009 Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR způsobem umožňujícím dálkový přístup celním úřadům informaci o povoleních k zaměstnání vydaných úřady práce, a to v rozsahu stanoveném zákonem o zaměstnanosti.
Celní úřady informují o provedených kontrolách příslušné úřady práce a v případě zjištění nedostatků jim předávají podklady pro zahájení správního řízení o uložení pokuty.
Oprávnění a postup orgánů kontroly
Zákon o zaměstnanosti od 1. ledna 2009 nově stanoví, že zaměstnanci státu zařazení k výkonu práce v úřadech práce jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, se kterými se seznámili při plnění pracovních povinností nebo v souvislosti s nimi. Tato povinnost trvá i po skončení pracovněprávního vztahu. Povinnosti mlčenlivosti je může zbavit ten, v jehož zájmu tuto povinnost mají, nebo ve veřejném zájmu ředitel příslušného úřadu práce. Tímto ustanovením není dotčena povinnost oznamovat určité skutečnosti orgánům příslušným podle zvláštních právních předpisů, například § 8 trestního zákona.
Zaměstnanci orgánů kontroly jsou oprávněni vstupovat na pracoviště kontrolovaných osob, požadovat od nich a jejich zaměstnanců předložení potřebných dokladů, podání úplných zpráv, informací a vysvětlení ve lhůtách k tomu určených, dále jsou oprávněni vyžadovat účast kontrolovaných osob při projednávání výsledků kontroly a další součinnost potřebnou k vytvoření podmínek k nerušenému a rychlému provedení kontroly. Kontrolované osoby jsou povinny umožnit provedení kontroly a poskytovat zaměstnancům orgánů kontroly potřebnou součinnost. Zaměstnanci orgánů kontroly jsou oprávněni při kontrolní činnosti vyžadovat od fyzických osob, které se zdržují na pracovišti kontrolované osoby a vykonávají pro ni práci, osvědčení totožnosti, a nejde-li o manžela nebo dítě kontrolované fyzické osoby, i prokázání, že tuto práci vykonávají na základě pracovněprávního vztahu nebo na základě jiné smlouvy. U cizinců jsou dále oprávněni vyžadovat předložení povolení k zaměstnání, pokud zákon jeho vydání vyžaduje, a povolení k pobytu nebo zelenou kartu, pokud ji zákon vyžaduje.
Fyzické osoby jsou povinny osvědčit svou totožnost a prokázat další skutečnosti uvedené v předchozím odstavci (například pracovní smlouvu, povolení k zaměstnání, smlouvu uzavřenou podle obchodního zákoníku a další). Za nesplnění této povinnosti může kontrolní orgán uložit pořádkovou pokutu až do výše 5000 Kč, a to i opakovaně, nejvýše však do částky 50 000 Kč.
Pracovištěm kontrolované osoby se pro účely zákona o zaměstnanosti rozumějí místa určená a obvyklá pro výkon činnosti kontrolované osoby. Za činnost kontrolované osoby se považuje zajištění výroby nebo poskytání služeb a obdobná činnost podle zvláštních právních předpisů.
Správní delikty
Podle zákona o zaměstnanosti se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že
a) poruší zákaz diskriminace nebo nezajistí rovné zacházení podle zákona o zaměstnanosti, za což jí lze uložit pokutu do 1 000 000 Kč.
Účastníkům právních vztahů podle zákona o zaměstnanosti, tj. Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR, úřadům práce, zaměstnavatelům a právnickým a fyzickým osobám a dalším subjektům podle zvláštních právních předpisů, vykonávajícím činnosti podle tohoto zákona, ukládá zákon o zaměstnanosti povinnost zajišťovat rovné zacházení se všemi fyzickými osobami uplatňujícími právo na zaměstnání.
Při uplatňování práva na zaměstnání je zakázána přímá i nepřímá diskriminace z důvodů v zákoně o zaměstnanosti taxativně stanovených. Za diskriminaci se považuje i jednání zahrnující podněcování, navádění nebo vyvolávání nátlaku směřujícího k diskriminaci. Dále zákon o zaměstnanosti stanoví, jaká jednání a zákonem stanovená opatření se za diskriminaci nepovažují, co se rozumí (jaká jednání) přímou a nepřímou diskriminací, obtěžováním atd.
b) zprostředkuje zaměstnání bez povolení, za což jí lze uložit pokutu do 2 000 000 Kč.
Právnické nebo fyzické osoby mohou provádět zprostředkovatelskou činnost za podmínek stanovených zákonem o zaměstnanosti, pokud mají povolení ke zprostředkování zaměstnání (dále jen „agentury práce“).
Zprostředkováním zaměstnání se rozumí:
* vyhledání zaměstnání pro fyzickou osobu, která se o práci uchází, a vyhledání zaměstnanců pro zaměstnavatele, který hledá nové pracovní síly, * zaměstnávání fyzických osob za účelem výkonu jejich práce pro uživatele, kterým se rozumí jiná právnická nebo fyzická osoba, která práci přiděluje a dohlíží na její provedení (dále jen „uživatel“). Zprostředkováním zaměstnání agenturou práce podle tohoto ustanovení se rozumí uzavření pracovního poměru nebo dohody o pracovní činnosti mezi fyzickou osobou a agenturou práce za účelem výkonu práce u uživatele. Agentura práce může svého zaměstnance dočasně přidělit k výkonu práce pro uživatele jen na základě písemné dohody o dočasném přidělení zaměstnance uzavřené s uživatelem podle zvláštního právního předpisu, tj. § 308 a 309 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Zákon o zaměstnanosti od 1. ledna 2009 nově stanoví, že agentura práce nemůže dočasně přidělit k výkonu práce u uživatele zaměstnance, kterému byla vydána zelená karta. Za zprostředkování zaměstnání podle tohoto písmene se rovněž považuje, je-li cizinec vyslán svým zahraničním zaměstnavatelem k výkonu práce na území ČR na základě smlouvy s českou právnickou nebo fyzickou osobou a obsahem této smlouvy je pronájem pracovní síly, * poradenská a informační činnost v oblasti pracovních příležitostí.
Od 1. ledna 2009 je nově podmínkou udělení povolení ke zprostředkování zaměstnání fyzické osobě dosažení věku 18 let namísto dosavadních nejméně 23 let. Zákon o zaměstnanosti dále nově stanoví, že fyzická osoba může být ustanovena do funkce odpovědného zástupce pouze u jedné právnické osoby a současně nesmí být držitelem povolení ke zprostředkování jako fyzická osoba.
Od 1. ledna 2009 je další podmínkou pro udělení povolení ke zprostředkování zaměstnání právnické nebo fyzické osobě souhlas Ministerstva vnitra ČR. O tento souhlas žádá Ministerstvo práce a soválních věcí. Ministerstvo vnitra je povinno do 15 kalendářních dnů ode dne obdržení této žádosti doručit Ministerstvu práce a sociálních věcí své stanovisko k udělení povolení ke zprostředkování; neučiní-li tak do konce této lhůty, má se za to, že s udělením povolení ke zprostředkování souhlasí.
Novelou zákona o zaměstnanosti byla rovněž od 1. ledna 2009 opravena chyba v zákoně, a to tak, že zákon nyní stanoví, že správnímu poplatku podle zvláštního právního předpisu, tj. zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, podléhá vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání a nikoli podání žádosti o povolení ke zprostředkování zaměstnání.
Ministerstvo práce a sociálních věcí rozhodnutím povolení ke zprostředkování zaměstnání odejme, jestliže právnická nebo fyzická osoba přestane splňovat podmínky stanovené zákonem, zprostředkovává zaměstnání v rozporu s podmínkami pro zprostředkování zaměstnání stanovenými v zákoně o zaměstnanosti nebo v rozporu s vydaným povolením ke zprostředkování zaměstnání nebo s dobrými mravy, požádá o to, a od 1. ledna 2009 též tehdy, když poruší povinnost, kterou agenturám práce ukládá § 308 nebo 309 zákoníku práce, nebo opakovaně nesplní oznamovací povinnost uloženou v § 59 zákona o zaměstnanosti. Ministerstvo práce a sociálních věcí rozhodnutím povolení ke zprostředkování zaměstnání právnické nebo fyzické osobě od 1. ledna 2009 nově odejme rovněž v případě, že Ministerstvo vnitra ČR odvolá souhlas s vydáním povolení ke zprostředkování zaměstnání.
c) Vykonává nelegální práci, za což jí lze uložit pokutu až do výše 10 000 Kč, nebo d) umožní výkon nelegální práce, za který lze nově od 1. 1. 2009 uložit pokutu až do výše 5 000 000 Kč.
Pro účely zákona o zaměstnanosti se nelegální prací rozumí,
a) pokud fyzická osoba nevykonává práci pro právnickou nebo fyzickou osobu na základě pracovněprávního vztahu nebo jiné smlouvy, nejde-li o manžela nebo dítě této fyzické osoby, nebo, b) a to od 1. ledna 2009 nově, pokud fyzická osoba – cizinec – vykonává práci v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání nebo bez tohoto povolení, je-li podle tohoto zákona vyžadováno, nebo v rozporu s povolením k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání ve zvláštních případech (dále jen „zelená karta“) vydaným podle zvláštního právního předpisu, tj. § 42g zákona č. 326/1999 Sb., ve znění zákona č. 382/2008 Sb., nebo bez zelené karty, je-li podle tohoto zákona vyžadována; to neplatí v případě převedení na jinou práci podle § 41 odst. 1 písm. c) zákoníku práce.
Fyzická osoba se dále dopustí přestupku tím, že jako zaměstnavatel,
a) v rozporu s § 80 zákona o zaměstnanosti nevede evidenci zaměstnávaných osob se zdravotním postižením nebo evidenci pracovních míst vyhrazených pro osoby se zdravotním postižením, za což jí lze uložit pokutu do 1 000 000 Kč.
Zákon o zaměstnanosti ukládá zaměstnavatelům povinnost (§ 80 písm. e) a f):
* vést evidenci zaměstnávaných osob se zdravotním postižením s uvedením důvodu, na základě kterého byla osoba uznána osobou se zdravotním postižením, a * vést evidenci pracovních míst vyhrazených pro osoby se zdravotním postižením. b) nesplní povinnost zaměstnat osoby se zdravotním postižením ve výši povinného podílu stanovenou v § 81, za což jí lze uložit pokutu do 1 000 000 Kč.
Zákon o zaměstnanosti ukládá zaměstnavatelům s více než 25 zaměstnanci v pracovním poměru povinnost zaměstnávat osoby se zdravotním postižením ve výši povinného podílu těchto osob na celkovém počtu zaměstnanců zaměstnavatele. Povinný podíl činí 4 %. Tuto povinnost zaměstnavatelé plní zaměstnáváním osob se zdravotním postižením v pracovním poměru, náhradním způsobem nebo odvodem do státního rozpočtu, nebo vzájemnou kombinací způsobů stanovených v zákoně o zaměstnanosti.
c) ve stanovené lhůtě písemně nevykáže dlužné mzdové nároky zaměstnanců pro účely zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně dalších zákonů, za což jí lze uložit pokutu do 500 000 Kč.
Zákon č. 118/2000 Sb., v platném znění, stanoví, že místně příslušný úřad práce neprodleně od uplatnění mzdových nároků alespoň jedním ze zaměstnanců písemně vyzve zaměstnavatele, aby nejpozději do 7 dnů od doručení výzvy předložil písemný seznam dlužných mzdových nároků všech svých zaměstnanců za rozhodné období (tj. doba 6 měsíců předcházející měsíci, ve kterém byl podán insolvenční návrh). Zaměstnavatel je povinen této výzvě v uvedené lhůtě vyhovět a současně prokázat úřadu práce, zda provedl v rozhodném období u zaměstnance srážky a odvody podle zvláštních právních předpisů. Uplatní-li zaměstnanec mzdové nároky po rozhodnutí o úpadku, přecházejí výše uvedené povinnosti zaměstnavatele na insolvenčního správce.
d) nesplní oznamovací povinnosti podle zákona o zaměstnanosti nebo nevede evidenci v tomto zákoně stanovenou, za což jí lze uložit pokutu do 500 000 Kč.
Zákon o zaměstnanosti ukládá zaměstnavateli povinnost do 10 kalendářních dnů oznámit příslušnému úřadu práce volná pracovní místa a jejich charakteristiku a neprodleně, do 10 kalendářních dnů, oznámit obsazení těchto míst. Nově od 1. ledna 2009 jsou zaměstnavatelé povinni uvádět v charakteristice pracovního místa i informaci, zda se jedná o pracovní místo vyhrazené nebo vhodné pro osobu se zdravotním postižením.
Zaměstnavatel na vyžádání úřadu práce je povinen z hlášených volných pracovních míst vybrat místa vhodná pro uchazeče o zaměstnání, kterým úřad práce věnuje zvýšenou péči při zprostředkování zaměstnání.
Agentury práce jsou povinny pro statistické účely sdělovat do 31. ledna běžného roku Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR za předchozí kalendářní rok zejména údaje týkající se počtu volných míst, na která bylo požadováno zprostředkování zaměstnání (tj. vyhledání zaměstnání pro fyzickou osobu a zaměstnance pro zaměstnavatele), počet jimi umístěných fyzických osob a počet jejich zaměstnanců, kteří byli dočasně přiděleni k výkonu práce u uživatele.
Od 1. ledna 2009 se rovněž upřesňuje v zákoně o zaměstnanosti informační povinnost zaměstnavatele, a to následovně. Nastoupí-li do zaměstnání občan Evropské unie, jeho rodinný příslušník (§ 3 odst. 2), rodinný příslušník občana ČR uvedený v § 3 odst. 3 nebo cizinec, který patří do stanoveného okruhu cizinců, u kterého se nevyžaduje povolení k zaměstnání nebo zelená karta, jsou zaměstnavatel nebo právnická osoba, ke které jsou tyto osoby svým zahraničním zaměstnavatelem na základě smlouvy vyslány k výkonu práce, povinni o této skutečnosti písemně informovat příslušný úřad práce nejpozději v den nástupu těchto osob k výkonu práce. Obdobná povinnost se vztahuje na případy, kdy za trvání zaměstnání nastane skutečnost, na jejímž základě již cizinec povolení k zaměstnání nebo zelenou kartu nepotřebuje, s tím, že tato informační povinnost musí být splněna nejpozději do 10 kalendářních dnů ode dne, kdy nastala skutečnost, na jejímž základě se povolení k zaměstnání nevyžaduje.
Zaměstnavatel nebo právnická nebo fyzická osoba, ke které byly osoby svým zahraničním zaměstnavatelem na základě smlouvy vyslány k výkonu práce, je povinen nejpozději do 10 kalendářních dnů informovat příslušný úřad práce o ukončení jejich zaměstnání nebo vyslání.
Zaměstnavatel je povinen písemně informovat příslušný úřad práce, jestliže cizinec, kterému bylo vydáno povolení k zaměstnání a od 1. ledna 2009 též nově „zelená karta“
* nenastoupil do práce, nebo * ukončil zaměstnání před uplynutím doby, na kterou bylo povolení vydáno, a od 1. ledna 2009 nově „a v případě, že zaměstnání bylo ukončeno výpovědí z některého z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až e) zákoníku práce nebo dohodou z týchž důvodů anebo okamžitým zrušením podle § 56 zákoníku práce, i důvod ukončení zaměstnání“.
Zákon o zaměstnanosti od 1. ledna 2009 nově stanoví, že informační povinnost podle předchozího odstavce písm. a) musí zaměstnavatel splnit v případě cizince, kterému byla vydána zelená karta, nejpozději do 45 kalendářních dnů ode dne, kdy bylo vyhověno jeho žádosti o vydání zelené karty, a v případě cizince, kterému bylo vydáno povolení k zaměstnání podle § 92, nejpozději do 10 kalendářních dnů ode dne, kdy měl cizinec nastoupit na pracovní místo. Informační povinnost podle předchozího odstavce písm. b) musí zaměstnavatel splnit nejpozději do 10 kalendářních dnů ode dne, kdy cizinec ukončil zaměstnání.
Od 1. ledna 2009 jsou agentury práce povinny nově vést evidenci počtu volných míst, na která je požadováno zprostředkování zaměstnání podle § 14 odst. 1 písm. a) zákona o zaměstnanosti, jimi umísťovaných fyzických osob a jejich zaměstnanců, jimž zprostředkovávají zaměstnání podle § 14 odst. 1 písm. b) téhož zákona.
Zaměstnavatel je povinen od 1. ledna 2009 nově vést evidenci (se stanoveným obsahem) občanů Evropské unie a jejich rodinných příslušníků (§ 3 odst. 2) a rodinných příslušníků občana ČR uvedených v § 3 odst. 3 a evidenci cizinců, které zaměstnává nebo kteří jsou k němu vysláni k výkonu práce zahraničním zaměstnavatelem. Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že * poruší zákaz diskriminace nebo nezajistí rovné zacházení podle zákona o zaměstnanosti, za což jí může být uložena pokuta do 1 000 000 Kč, * zprostředkuje zaměstnání bez povolení nebo jiným způsobem poruší při zprostředkování zaměstnání zákon o zaměstnanosti nebo dobré mravy, za což jí může být uložena pokuta do 2 000 000 Kč, * umožní výkon nelegální práce, za což jí může být uložena pokuta do 5 000 000 Kč.
Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se dále dopustí správního deliktu tím, že jako zaměstnavatel
* v rozporu s § 80 nevede evidenci zaměstnávaných osob se zdravotním postižením nebo evidenci pracovních míst vyhrazených pro osoby se zdravotním postižením, za což jí může být uložena pokuta do 1 000 000 Kč. * nesplní povinnost zaměstnat osoby se zdravotním postižením ve výši povinného podílu stanovenou v § 81, za což jí může být uložena pokuta do 1 000 000 Kč, * ve stanovené lhůtě písemně nevykáže dlužné mzdové nároky zaměstnanců pro účely zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně dalších zákonů, za což jí může být uložena pokuta do 500 000 Kč, nebo * nesplní oznamovací povinnost podle zákona o zaměstnanosti nebo nevede evidenci v tomto zákoně stanovenou, za což jí může být uložena pokuta do 500 000 Kč.
Zdravotnické zařízení se dopustí správního deliktu tím, že
* neprovede vyšetření zdravotního stavu fyzické osoby na žádost úřadu práce nebo lékaře určeného úřadem práce nebo je neprovede v jimi určené lhůtě a není-li tato lhůta určena, do 15 kalendářních dnů ode dne, kdy obdrželo žádost, * nesplní povinnost zpracovat lékařské podklady ve vyžádaném rozsahu, jichž je třeba k posouzení zdravotního stavu fyzické osoby nebo nesplní tuto povinnost ve stanovené lhůtě, nebo * nesplní povinnost bezplatně sdělit informace, umožnit nahlížet do zdravotnické dokumentace nebo zapůjčit zdravotnickou dokumentaci lékaři určenému úřadem práce, v rozsahu potřebném pro posouzení zdravotního stavu fyzické osoby, nebo nesplní tuto povinnost ve stanovené lhůtě, za což mu může být uložena pokuta do 50 000 Kč.
Zánik odpovědnosti
Zákon o zaměstnanosti od 1. ledna nově stanoví, že právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila. A současně též nově stanoví, že odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl.
Při určení výše pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.
Správní delikty podle zákona o zaměstnanosti v prvním stupni projednává příslušný úřad práce. Pokuty vybírá a vymáhá místně příslušný celní úřad. Příjem z pokut je příjmem státního rozpočtu a při vybírání a vymáhání uložených pokud se postupuje podle zvláštního právního předpisu, tj. zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby.
Mgr. Olga Bičáková, Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, v. v. i. Praha