České zdravotnictví se topí ve finančních problémech. Lékaři chtějí zvýšit platy a nemocnice jsou zadlužené. Stát hledá způsoby, jak zajistit potřebné finanční prostředky.
Aby mohl někde peníze přidat, musí je někde získat. Jednou z projednávaných variant bylo i plošné snížení obchodní přirážky, takzvané marže, na prodej léčiv a zdravotních pomůcek. Podle lékáren se uvažovalo zhruba o třech procentech.
Po středečním jednání ministrině zdravotnictví Milady Emmerové a předsedy české vlády Jiřího Paroubka si mohou lékárníci na nějaký čas oddechnout. Plošné snížení jejich marže bylo prozatím zamítnuto a tak je už nemusí snižování stavů zaměstnanců strašit.
Mimo jiné se politici domluvili i na zavedení degresivní marže, díky které by měl být na pultech lékáren dostatek levných léků. Jejich prodej bude pro lékárníky totiž výhodnější.
Budou si na ně moci dávat vyšší marži než na ty drahé. „To pomůže zejména malým lékárnám na vesnicích,“ upozornil vedoucí berounské lékárny Europharm Ladislav Krňávek.
Na prodejní marži sáhl stát lékárnám už v posledních letech dvakrát. Pokaždé to bylo snížení zhruba kolem tří procent. V rámci stanovování cen regulovaných léčiv, což jsou vlastně všechny, které lékárny živí, jim může stát snížení marže nařídit.
Je to jeho právo, kterého v rámci potřeby kdykoliv může využít. „Když nám snížili prodejní marži před několika lety, nikdo při tom neudělal nějakou analýzu, aby zjistil, jak jsou na tom lékárny v České republice v porovnání se zahraničím. Zda mají přirážku větší než je ve světě běžná. Ani nás nikdo neporovnával s jinými obchodníky,“ postěžoval si vedoucí centrální berounské lékárny Europharm Ladislav Krňávek.
Podle komory lékárníků není další snížení jejich marže dobrým nápadem a k úspoře nákladů na léky nepovede. Pacientům lékárny poskytují pouze ta léčiva, která jim předepíší lékaři.
Lékárna ani nemůže zásadním způsobem ovlivnit cenu léků. Její podíl je totiž průměrně asi 17 procent s ceny pro pacienta. Rozhodující vliv na cenu léků má výrobce a toho by měl regulovat stát.
„Pokud by k snížení naší marže opět došlo, museli bychom chybějící prostředky ušetřit na personálu. Jinou možnost, kam bychom zvýšení provozních nákladů promítli, narozdíl od jiných obchodníků nemáme. Zaměstnanci jsou to nejdražší, ale i nejcennější, co máme. A proto by na snížení naší marže doplatil i pacient,“ poznamenal vedoucí lékárny.
V berounské centrální lékárně v současné době pracuje 13 lidí. Kromě prodeje a výdeje léků poskytují pacientům i poradenskou činnost. „Když snížíme stav personálu lékárny, budeme muset zkrátit provozní dobu. Povede to i k úplnému zániku výroby individuálních léčiv, která je pro lékárny stále více ztrátová. Jsou to například různé speciální masti či kapky,“ poznamenal berounský lékárník.
…A JAK TO VIDÍM JÁ
České zdravotnictví by snížení marže lékárníků nezachránilo. Stále větší spotřebu léků a stoupající náklady na ně, lékárníci těžko ovlivní. Podle mého názoru tečou miliony ze zdravotnictví někde jinde.
Stačí, když si člověk přečte jména nejbohatších lidí v České republice a zjistí, jaké výrobní firmy řídí. A zdravotní pojišťovny, to je kapitola sama pro sebe. Když si člověk zlomí nohu, dostane od pojišťovny berle.
Když je pak chce vrátit, aby je použil někdo jiný, musí si je nechat, i když je nepotřebuje. Při tom za dva, tři roky pojišťovna zaplatí další. Co k tomu dodat?
ROMANA ŠIMKOVÁ, Deníky Bohemia