Strach odborníků pramení z připravované novely zákona o postgraduálním vzdělávání lékařů. Ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček (ČSSD) v ní totiž plánuje vyřadit geriatrii ze základních klinických oborů. Podle české gerontologické a geriatrické společnosti je to krok zpět, protože se tím prodlouží doba specializace mladých lékařů, a budou tak chybět odborníci na léčbu nemocí seniorů. Geriatři se pozastavují také nad tím, že Němeček chce vyřadit ze seznamu základních oborů geriatrii, ale přitom v něm zůstává plastická chirurgie.
Nárůst počtu lidí ve vysokém věku bude v tomto století podle expertů nejvýznamnější demografickou změnou. Někteří sociologové se zmiňují i o společnosti starších žen či o společnosti vdov. Ženy totiž žijí déle než muži, ve stáří pak často zůstanou samy bez partnera. Loni tvořily už dvě třetiny lidí starších 80 let.
S nárůstem počtu seniorů roste i společenský tlak na jejich delší ekonomickou aktivitu. I proto je podle primářky Boženy Juraškové z České gerontologické a geriatrické společnosti obor geriatrie důležitý. „Nikdo nechce být přítěží. I ve stáří je důležité žít plnohodnotný život. Moji kolegové i já děláme vše pro to, aby staří lidé byli soběstační a neleželi někde v nemocnicích nebo ve specializovaných zařízeních, ale vraceli se domů do aktivního života,“ řekla.
Mluvčí ministerstva zdravotnictví Jan Štoll k protestům lékařů uvedl, že změny jsou nutné. „Na příliš velké rozdrobenosti lékařských odborností se shodla většina představitelů lékařských společností i široká lékařská veřejnost,“ tvrdí.
„Česká medicína má 96 specializačních oborů. To nikde ve světě není. Proto ministerstvo připravilo novou koncepci počtu základních oborů. Nejedná se o silové rozhodnutí ministerstva, návrh zařadit geriatrii mezi nástavbové obory má podporu i mezi odbornou veřejností,“ komentuje situaci Štoll .
Náklady narůstají
Nejedná se pouze o Evropu a Českou republiku. S problémy stárnutí a stáří se potýká celý svět. Největší hrozbou pak i nadále zůstává vzrůstající počet pacientů trpících demencí. Její nástup je ve více než dvou třetinách případů způsoben Alzheimerovou nemocí.
O tom, jak velkou hrozbu tato choroba představuje, svědčí fakt, že se jí zabývají nejen státy, ale i mezinárodní organizace. Zvyšující se počet pacientů s Alzheimerovou chorobou zneklidňuje mimo jiné i G8, sdružení ekonomicky nejvyspělejších států světa, které současný stav také již projednávalo.
Díky výzkumu, lepším lékům i péči zdravotních pracovníků se prodlužuje věk, kterého se pacienti s demencí dožijí. Nemocní mohou žít deset i dvacet let. Zároveň se demence objevuje u stále mladších pacientů.
Podle lékařů je to dáno nejen větší pozorností, která se nemoci věnuje, ale také vyšší náročností současného digitálního světa. „Lidé si musejí dříve připustit, že něco není v pořádku, když neumí například pracovat s novým programem,“ vysvětluje ředitelka Gerontologického centra v Praze Iva Holmerová. Dalším důvodem je samotné prodlužování produktivního věku. „Starší lidé dnes vypadají a žijí v porovnání s minulostí jako mladší,“ potvrdila trendy Holmerová.
Za nemalý problém odborníci rovněž považují rozvoj nemoci u pacientů, kteří navíc trpí jinými postiženími. Riziko je vysoké zejména u pacientů s Downovým syndromem, kteří se kvůli lepší lékařské péči také dožívají vyššího věku a rozvoj Alzheimerovy nemoci je tak u nich mnohem pravděpodobnější. To vše zvyšuje nároky na zdravotní systémy.
Osamělí příbuzní
Navzdory velkým pokrokům, mnohé zůstává stejné. Alzheimer a demence pacientům stále zkracují život. Kvůli nim jsou navíc odkázáni na pomoc lékařů, ošetřovatelů a rodiny. A v neposlední řadě stále neexistuje lék, který by nemocné uzdravil.
„Sledovali jsme 119 dvojic pacientů s demencí a rodinných pečujících. Pečující v Česku poskytují sami převážnou část péče. Ve srovnání s ostatními zeměmi je průměrný počet pečujících o jednoho člověka s demencí u nás 1,6, což je v porovnání se zahraničím jednoznačně méně,“ řekla Holmerová.
A nejedná se o jediné problémy tuzemských pečujících. Studie zpracovaná Českou alzheimerovskou společností prokázala, že kromě toho, že je péče o nemocné extrémně peněžně nákladná, častým problémem bývá také izolace ošetřovatelů z rodinného kruhu. Starají se o nemocného stovky hodin měsíčně, a často kvůli tomu zanedbávají vlastní práci, zájmy a známé. Často se rodiny pacientů uzavřou do sebe a tráví veškerý volný čas jen s nemocným, popisuje problém studie.
Na Západě jsou v tomto ohledu o něco dál. Velkým hitem jsou zde firmy přátelské k lidem s demencí. Společnosti v Japonsku či USA mají programy pro podporu těchto lidí, které se snaží zaměstnat nebo je zapojit jako dobrovolníky. „A pak jsou tu drobnosti. V Rakousku jsem například narazila na parkovací lístek, na kterém bylo napsáno, v jakém patře parkujete. Pomáhá to nejen pacientům s demencí, ale i roztržitým občanům,“ popisuje lékařka Holmerová.