Od revolučního roku 1989 to bylo vůbec poprvé, kdy odborové svazy projevily takovou míru jednoty. Důvodem jejich mobilizace byl protest proti chystanému snížení objemu finančních prostředků ve veřejné správě a službách o 10 % a změna systému tarifních tabulek, která by u některých mohla znamenat snížení nárokové složky platu až o více než 40 %.
Většina nespokojených státních zaměstnanců se sešla již v dopoledních hodinách u ministerstva vnitra na Letné, kde se kolem poledne odehrál jediný drobný incident toho dne. Několik desítek rozlícených policistů vniklo do budovy ministerstva a dožadovalo se přítomnosti ministra vnitra Radka Johna, přičemž došlo k poškození vnitřního zařízení budovy.
Poté se demonstranti odebrali na pochod před Úřad vlády, kde se k nim přidali zdravotníci a pracovníci v sociálních službách. Žádný z členů vlády se však neukázal, natož aby s demonstranty promluvil. Dav se po několika desítkách minut neúspěšného domáhání se pozornosti odebral směrem na náměstí Jana Palacha, kde měla celá akce vyvrcholit. Ještě předtím však stačili demonstrující policisté položit před vchodové dveře Úřadu vlády alespoň symbolickou papírovou rakev, čemuž s úsměvem přihlíželi jejich viditelně sympatizující kolegové střežící vládní budovu.
Za působivého a výmluvného zvuku Smetanovy Vltavy přicházely přes Mánesův most první masy demonstrantů. Ani ne po třiceti minutách bylo náměstí zaplněno do posledního místa a další stovky až tisíce demonstrantů byly nuceny stát na mostě. S účastí přesahující 40 000 účastníků nikdo nepočítal.
Jako první promluvil předseda policejních odborů Milan Štěpánek. „Nechceme, aby se snižovaly platy v roce 2010, protože se to děje a dělo už letos. Nechceme vedení, které nemá úctu k podřízeným, nechceme prémie pro menšinovou část na úkor většiny,“ hřímal Štěpánek. Po krátkém úryvku znělky ze seriálu Dobrodružství kriminalistiky vystoupil odborový předák hasičů Zdeněk Oberreiter, který varoval veřejnost před tím, že vládní škrty budou mít dopad na bezpečnost obyvatelstva. Při této příležitosti připomněl nedávné povodně nebo velké vlakové neštěstí ve Studénce.
S dalším proslovem se představil šéf Unie bezpečnostních sborů Miloš Plechatý a rozhodně nešetřil ostrou municí. „Budíčkem by mohl být krátkodobý výpadek státu,“ zahrozil a odměnou mu byl bouřlivý potlesk mnohatisícového davu.
Za zaměstnance státní správy promluvila Alena Vondrová, která vládu upozornila, že úředníci nejsou zaměstnanci druhé kategorie a bez nich by tento stát nefungoval. „Náš boj bude dlouhý, ale musí být úspěšný,“ zakončila emotivně svůj proslov.
Za Skupinu proti snížení platů v armádě pronesla řeč Alexandra Měkotová, která demonstrantům připomněla, že vojáci nedisponují odbory a je jim zakázáno stávkovat. Jejich přítomnost na demonstraci je tedy do jisté míry historickou událostí.
Ať už za to mohly bílé pláště, stylizované sesterské čepce, nebo kreativitou překypující a vtipem oplývající transparenty, zdravotníky nebylo možné přehlédnout, a to přesto, že nepředstavovali nejpočetnější skupinu demonstrujících.
Místopředsedkyni Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče Dagmar Žitnikovou přivítal bouřlivý potlesk zaplněného náměstí a zdravotníci poprvé naplno pocítili, jak silnou mají podporu veřejnosti. Žitniková upozornila na plížící se destrukci zdravotnictví, důchodů a zákoníku práce, kterou nakonec pocítí všichni občané. „Nejsme žádná lůza, jsme zaměstnanci a chceme jen uživit své rodiny, nic víc! Jsme občané demokratické země a podle toho se musíme také chovat,“ zaburácela Žitniková a vzkázala vládě: „Děkujeme, odejděte.“ Marie Bieleszová zastupující učitele označila vládu za krkavce. „Přidáváte nám práci a berete nám peníze,“ postěžovala si.
Jako poslední řečník vystoupil předseda Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Jaroslav Zavadil a vládu rozhodně nešetřil. „Vždycky, když jsem jezdil na demonstrace do Francie a Německa, tak jsem si přál, abychom takový, s odpuštěním, materiál měli,“ nostalgicky zavzpomínal na své zahraniční zkušenosti. „Dneska ho máme,“ ocenil obrovskou účast na demonstraci. Za počátek všech sociálních neshod označil rovnou daň, která je podle něj rovná jako křivítko. „Jak je možné, že lidé jako vy mají daň 22 procent a lidé s příjmem nad 150 tisíc jen 15, to je spravedlivá reforma?“ položil řečnickou otázku Zavadil a vyjádřil přesvědčení, že demonstrace je teprve první, a nikoli poslední střet se současnou vládou. Vystoupením předsedy ČMKOS byl program akce ukončen.
A jaký byl výsledek?
Již následující den po demonstraci si odbory mohly připsat první dílčí úspěch. Ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek (TOP 09) oznámil, že předsedovi vlády navrhne, aby se pro příští rok s tarifními tabulkami nehýbalo, čímž vznikne větší prostor pro diskusi s odbory. Drábek však rezolutně odmítl, že by na jeho rozhodnutí měla předchozí demonstrace jakýkoli vliv. Ve večerních hodinách se pak vláda Petra Nečase (ODS) přece jen shodla na změně související s tarifními tabulkami. Na návrh ministerstva práce a sociálních věcí by současné tarifní tabulky nakonec měly zůstat v nezměněné podobě, ale rozšíří se o možnost takzvaného pásmového odměňování. Odbory se na tento návrh tvářily spíše rozpačitě, neboť po ranním jednání s ministrem Drábkem očekávaly, že s nimi vláda bude ještě o této věci jednat, což se nestalo.
Systém pásmového odměňování neboli zvláštní určení platového tarifu spočívá v tom, že zaměstnavatel nemusí zohledňovat počet odpracovaných let a může zaměstnance podle jeho výkonnosti zařadit do kteréhokoli platového stupně, který je za normálních okolností určen délkou praxe. V některých profesích, mezi které patří i zdravotnictví, může zaměstnavatel využít pásmového odměňování už nyní. Většina zdravotníků však tuto změnu nezaznamenala, neboť odbory si obvykle v návrzích kolektivních smluv vymiňovaly, aby byl plat vždy nejméně ve výši, která by zaměstnanci náležela podle délky praxe. Ve výsledku budou mít zaměstnavatelé podobně široký manévrovací prostor pro snižování platů, jako kdyby prošel původní návrh na změnu systému tarifních tabulek. Nakolik jej však využijí, to ukáže až čas.