V úterý v poledne celá Evropa na krátký čas utichla. Symbolická minuta byla připomínkou 335 obětí teroristického útoku na školu v Beslanu. Připomněla však i něco jiného: že státy zatím tápou, jak pomáhat pozůstalým po obětech teroru.
V severoosetském Beslanu lidé nepřišli o svá obydlí jako při zemětřesení. Nemají domy vytopené jako při povodních. Přišli však o své nejbližší - může jejich ztráty jakákoli humanitární pomoc zmírnit?
„Podobné to bylo po teroristickém útoku v Madridu. Zemřeli lidé, ale kromě trosek na nádraží už nebylo nic, co by dál ohrožovalo lidské životy. Bylo těžké přijít s nějakou účelnou pomocí,“ říká český velvyslanec v Madridu Martin Povejšil.
Španělsko, země EU, o pomoc zvenčí ani nežádala: byla schopna ji najít ve vlastních zdrojích.
Překotná pomoc
V Beslanu je situace odlišná - a Moskva už od začátku přijímá pomoc z ciziny. Podle agentury ITAR-TASS vyslalo v prvních dnech do Ruska celkem 14 zemí na 190 tun léčiv a zdravotnického materiálu.
Jen samotné Polsko vypravilo do Ruska injekční stříkačky a lékařské přístroje. Na účtech sbírky, vyhlášené polskou televizí, se neustále shromažďují další a další peníze.
Zdravotnické vybavení - například vozy záchranné služby, chirurgické a anesteziologické zařízení, vyslal podle agentury Prime-Tass Norský červený kříž. Ten navíc vyslal dalších 215 tun léčiv.
„Momentálně je tam tak velké množství léků, že na každého pacienta v Beslanu připadnou zhruba čtyři tuny,“ podotýká Jiří Jiránek, který má na ministerstvu zahraničí na starost humanitární pomoc.
Česko o lécích uvažovalo také, nakonec nabídlo posttraumatické pobyty obětí útoků v Česku, vyslání psychologů do oblasti a též možnost léčit postižené v českých nemocnicích.
Hojně využívaní vojenští lékaři tentokrát do úvahy nepřipadli. „Jen sbalení vojenské nemocnice trvá několik týdnů, nebylo by to účelné,“ uvedl mluvčí ministerstva obrany Andrej Čírtek.
Moskva včera přijala od Česka zatím jen posttraumatické pobyty. Ty beslanským nabídly i další země: Chorvati, Bulhaři, Ukrajinci, Norové či Černohorci.
Mysleli jsme to dobře…
Jakkoli Moskva na tyto pobyty kývla, podle terapeutů podobné nabídky ukazují, jak je těžké najít v těchto případech vhodnou pomoc.
„Není možné vzít jednotlivé rodiče a děti z místa a transportovat je někam daleko,“ soudí například Tomáš Pojar ze společnosti Člověk v tísni. „Žádná rodina se teď nesebere a nepojede pryč, do cizího prostředí. To je vyloučené. Představovalo by to jen další stres.“
Téhož názoru je také válečný reportér Jaromír Štětina, který v oblasti strávil několik let: „Kavkazské rodiny jsou semknuté, potřebují být spolu a společně se z toho dostat. V budoucnu by jim ale změna prostředí mohla pomoci.“
Jenže o pomoci „v budoucnu“ je nyní těžké rozhodovat. „Po takové katastrofě se podle vnitřních postupů ministerstva zahraničí rozhoduje nejprve o rychlé, účelné, jednorázové pomoci. Jako jsou léky, pobyty,“ vysvětluje velvyslanec Povejšil.
„Teprve když se situace stabilizuje, je na čase přemýšlet o dlouhodobější pomoci, jako je rekultivace prostředí, výstavba nových budov a podobně.“
Podle odborníků ze společnosti Člověk v tísni je zatím brzy. „Situace je chaotická a přístup do Severní Osetie natolik omezený, že není možné o dlouhodobých projektech rozhodovat,“ napsal vedoucí mise pro Čečensko a Ingušsko Marek Vozka.
„Není třeba jasné, co bude dlouhodobě zajišťovat ruská strana, či jaká pomoc přijde od mezinárodního společenství.“
Člověk v tísni v budoucnu chce poskytnout beslanským dlouhodobou psychosociální pomoc, stejnou nabídku už zveřejnili i jiné neziskové organizace, například Česká katolická charita. Teprve až o projektech rozhodnou, vyhlásí peněžní sbírky.
Jenže - to už by také mohlo být pozdě. „Češi jsou ochotni dávat peníze na podobné katastrofy. Jenže bohužel jen tehdy, dokud je situace živá a píší o ní média,“ míní sociolog Jan Spousta.
Poslání peněz nevylučuje ani ministerstvo zahraničí. To má sice miliardu a půl na rozvojovou pomoc, jenže peníze jsou vázány na projekty v nejchudších zemích. A tvoří jen zlomek částky, kterou má na podobnou pomoc západní Evropa.
Adéla Čtvrtečková, Simona Holecová, Dimitrij Běloševský, Aleš Vojíř,
Hospodářské noviny