Hlavním problémem bílého resortu podle něho nejsou platy lékařů, ale celková finanční bilance.
Podle Petra Hávy z Institutu pro zdravotnickou politiku a ekonomii je klíčovým důvodem finančních potíží fakt, že zdravotnický systém nedokáže reagovat na zpomalení hospodářského růstu.
Výdaje na české zdravotnictví se v posledních deseti letech pohybují mezi 7,1 až 7,6 procenta HDP. Letos by měly dosáhnout celkem 177 miliard korun, z toho 163 miliard půjde z veřejných zdrojů.
Poslední dobou rostou zdravotnické výdaje ročně o pět procent. Jenže příjmy pojišťoven kopírují růst ekonomiky a tak v posledním roce začínají peníze chybět.
Zdravotní pojišťovny proto loni vykázaly ztrátu 2,5 miliardy. Nemocnice byly naposled oddluženy v roce 2001 mimořádnou pětimiliardovou dotací, od té doby se ale znovu propadly do miliardových dluhů a chtějí oddlužit znovu.
Petr Háva vidí chybu v tom, že aktéři českého zdravotnictví se nechovají odpovědně a využívají nedokonalostí systému.
Pojišťovny připravují na každý rok pojistný plán, který schvaluje sněmovna (v případě Všeobecné zdravotní pojišťovny), resp. vláda (u oborových pojišťoven).
Navržené rozpočty jsou vždy vyrovnané, nejsou ale úplně závazné. Například ministerstvo zdravotnictví může pojišťovnám nařídit, aby utrácely více.
Zdravotní pojištění by měla napravit reforma veřejných financí. Ani poslední verze ale žádný konkrétní projekt nenavrhuje. Pouze stanoví mantinely pro platy zdravotních sester a lékařů. |
Nemocnice obvykle ani nejsou nuceny, aby sestavily vyrovnaný rozpočet.
Kolaps nastane, když se neschopnost pojišťoven a nemocnic splácet dluhy bude dále prohlubovat. Znalci se ale zatím nemohou dohodnout, jak krizi předejít.
Petr Háva doporučuje, aby se aktéři systému začali chovat odpovědně. To znamená dodržovat pojistné plány a hledat rezervy v nemocnicích. Pro běžnou nemocnici prý není problém ušetřit ročně 20 až 40 miliónů.
Minulý týden zveřejněná analýza OECD doporučuje šetřit tím, že se zruší přebytečné nemocnice a ordinace. O práci by tak přišla nejméně pětina lékařů, v Praze dokonce třetina.
Čeští experti tak tvrdé zásahy vesměs odmítají, protože nepřihlížejí k tuzemským zvláštnostem, například velkému počtu chronicky nemocných. Upozorňují také, že lůžka už výrazně omezila reforma, kterou zahájil v roce 1997 ministr Jan Stráský.
Cílem bylo, aby každých tisíc obyvatel mělo k dispozici 5,5 lůžka v nemocnicích, a konečný stav je pouze o jedno lůžko na tisíc občanů vyšší. Jen v Praze se po začátku Stráského reformy počet lůžek ještě zvýšil.
Liberální ekonomové doporučují změnit nemocnice a oborové pojišťovny na akciové společnosti, které se dokážou ztrátě vyhnout. Vláda to ale odmítá: soukromé firmy by si hleděly jen zisku, a tím by ohrozily dostupnost méně výdělečných zdravotnických služeb.
Tento záměr vyvolal stávku lékařů. Podle předsedy Lékařského odborového klubu Milana Kubka může finanční strop situaci ve zdravotnictví ještě zhoršit, protože špatně placení lékaři odejdou do zahraničí. Neupřesnil, do jaké země. V úvahu nepřipadá Německo, které hlásí 20 tisíc nezaměstnaných lékařů.
Petr Holub, Hospodářské noviny, 20.06.2003