Do konce roku chce karlovarský anesteziolog David Štěpánek změnit zaměstnání. Či spíše místo, kde se svému povolání bude věnovat. Karlovarskou nemocnici vymění za padesát kilometrů vzdálenou nemocnici v saském Annabergu.
„Podmínky pro lékaře v Česku jsou takové, že zbývají jen dvě možnosti: úplně změnit profesi, anebo pracovat jinde,“ míní Štěpánek.
Je jen jedním z desítek tuzemských doktorů, kteří každý měsíc odcházejí vydělávat do zemí Evropské unie. Jen v Německu jich podle statistik tamní lékařské komory pracuje čtyři sta.
Zájem o české lékaře přitom roste. V Německu totiž museli na pokyn Evropského soudního dvoru omezit přesčasy lékařů, což nemocnice nutí přijmout na patnáct tisíc nových sil.
Štěpánka čeká v Annabergu pětkrát vyšší plat a kratší služby. Jedinou překážkou je německá byrokracie: musí získat povolení k práci jak od krajského úřadu, tak od pracovního úřadu a lékařské komory.
Roční zkušenost z Německa má za sebou teplický ortoped Martin Vondráček, který pracuje v bavorském Waldsassenu. Zatímco doma mu deset třicetihodinových služeb měsíčně vyneslo méně než třicet tisíc korun, v Bavorsku má za pět pětadvactihodinových až čtyřnásobný plat.
„Mám víc času na rodinu a víc peněz,“ shrnuje základní rozdíl. Pracovat do Čech by se prý vrátil „jen v nejkrajnějším případě“.
Bavorské nemocnice jsou k českým lékařům vstřícnější, protože jim samy vyřizují pracovní povolení. Teprve po vstupu Česka do EU je ale budou moci zaměstnávat i na dobu neurčitou.
Předseda Lékařského odborového klubu Milan Kubek se obává, že zájem tuzemských doktorů o práci v cizích službách se po vstupu do unie ještě zvětší.
Pomoc z východu
Obavy ze stěhování zdravotníků ještě prohlubují první vážný problém, na který české zdravotnictví narazí ihned po vstupu do Evropské unie.
Podobně jako v Německu bude i v Česku nutné rušit přesčasy. Podle předsedy Asociace nemocnic Jana Buriana to lze řešit jenom tím, že se zvýší počet zaměstnanců.
V Česku však neexistují prakticky žádní nezaměstnaní lékaři. Podle údajů Ministerstva práce a sociálních věcí jich letos v dubnu bylo bez práce 233, úřady práce ale zároveň evidovaly 460 volných lékařských míst.
Navíc už dnes v Česku pracuje sedm set lékařů ze zahraničí, z toho šest set Slováků. Právě na Slovensku a na Ukrajině chtějí české nemocnice hledat nové zaměstnance. „U nás pracuje dvacítka lékařů ze Slovenska. Nebyly s nimi nejmenší potíže. Výhodou je, že se bez problémů domluví s pacienty,“ říká mluvčí
Fakultní nemocnice v Olomouci Stanislav Kopečný. „Jazykové znalosti jsou naopak problémem, pokud se čeští lékaři chtějí vydat do zahraničí. Věřím, že ani po změně systému služeb jich mnoho třeba do Německa neodejde.“
Personální ředitel pražské Thomayerovy nemocnice Petr Mach připouští, že české ústavy se mohou přijímání nových zaměstnanců vyhnout.
Mohou začít častěji používat praxi, kterou některé nemocnice používají už dnes - například v Jablonci nad Nisou. Tamní lékaři mohou pracovat podle evropských předpisů pouze 48 hodin týdně, zároveň ale zakládat družstva.
Jako jejich zaměstnanci pak mohou poskytovat ústavům další služby bez ohledu na normy. Tento postup je podle Macha ovšem nouzovým řešením.
Odmítá ho i ředitelka plzeňské fakultní nemocnice Jaroslava Kunová: „Nebylo by jasné, kdo vlastně má za léčení odpovědnost - nemocnice, nebo družstvo lékařů?“
Zástupci Asociace nemocnic tvrdí, že změny podle evropských norem jsou potřebné. Když u nejvíce náročných oddělení - například jednotek intenzivní péče - nahradí lékaře na přesčasech běžný provoz na směny, může to pacientům jedině prospět.
„I pro lékaře je to dobré řešení. Je však otázka, zda o to budou stát. Já se dosud nikdy nesetkal s tím, že by si někdo přišel na služby stěžovat. Mají z toho peníze navíc,“ podotýká ředitel nemocnice v Jeseníku Jan Jedlička.
Petr Holub, Simona Holecová, Hospodářské noviny, 12.11.2003