U Doktora Martina, nového seriálu České televize, jsem však udělal výjimku a na seriál se dívám, abych viděl, jak bude vykreslen život a práce praktického lékaře.
Podle televize totiž lidé posuzují, jak se má takový praktický lékař chovat a srovnávají to s realitou. Tak abych věděl, jak na tom budu v očích svých pacientů.
Samozřejmě, podle mého očekávání, je realita a umělecká licence trochu jinde. Asi bych velmi rád navštěvoval své pacienty v nemocnici. Myslím, že by to bylo skvělé jak pro mě, tak pro pacienty, ale v reálu je to zcela nemožné a nereálné.
Návštěva lékaře je placena 60 korunami a to je opravdu dost málo. Kromě toho má lékař spoustu práce jak s pacienty, tak s následnou administrativou. Neznám kolegu, praktického lékaře, který by navštěvoval své pacienty v nemocnici.
Stejné je to s intenzivními kontakty s pacienty. Pacienti by si samozřejmě přáli, aby lékař byl ve své ordinaci 24 hodin denně a byl ochoten kdykoliv se jim věnovat. Ale i lékař je jen člověk, má také většinou svou rodinu a své zájmy, nemůže vykonávat poměrně psychicky náročnou práci neustále. To by jej zničilo.
Je placen kapitací, jejíž výše je směšná a čím déle lékař pracuje, tím vlastně vydělává za hodinu méně. Představa, že bude chodit na svatby či pohřby svých pacientů je sice velmi romantická, ale nereálná.
Jenže po zhlédnutí několika dílů Doktora Martina si budou lidé myslet, že to tak má být a že je to povinnost praktického lékaře. A toho se bojím.