Jan Stráský. Muž, který se před osmi lety pokusil zreformovat systém polistopadového zdravotnictví, dnes v pozici ředitele krajského úřadu, ovlivňuje zdravotnické záležitosti Jihočeského kraje.
Po tvrdých zkušenostech s prosazováním reformy proto hodnotí pokusy své nástupkyně Marie Součkové o další změny s pochopením: „Součková se vrátila k tomu, co jsme chtěli tenkrát. Mezi tím byla doba, kdy se žádná reforma nedělala, ani se o ní nemluvilo. Až Součková si opět uvědomila, že problém je v pojišťovnách a v počtu lůžek. Výdaje do zdravotnictví ale pořád budou muset růst. Jde o to, jestli porostou přes zdravotní pojištění, nebo přes zvyšování účasti pacientů. Tam se po mém odchodu neudělalo nic. Začalo se na Slovensku, u nás se ale nic nepohnulo.
Které platby by byly rozumné?
Od samého počátku považuji za nesmysl, že se nic neplatí za pobyt v nemocnicích. Když jsem doma, tak mě to také něco stojí. Tehdy jsem navrhoval padesát korun na den. Nyní by to muselo být samozřejmě víc. Ve střední Evropě to není žádná výjimka. V Německu se platí sedm eur za den, v Rakousku tři a půl. Ale to v současné vládě neprojde.
Při reformách se mluví také o tom, aby se platilo za vyšetření u lékaře. Tím by mimo jiné odpadly zbytečné návštěvy. Tak by se ušetřit nedalo?
To už si dneska netroufám hodnotit. Vývoj šel velmi rychle dopředu.
Rozhodně je ale velká škoda, že se nic neudělalo s rodinným lékařem. Pořád zůstává sovětská metoda, že máme doktora pro dospělého a doktora pro děti. Nemůže být jeden, rodinný.
Ministryně navrhuje, aby stát a kraje udělaly nové konkursy, kdo smí léčit v systému zdravotního pojištění. To má smysl?
Myslím, že by to zopakovat šlo. Udělat znova výběrová řízení na počty lůžek a vybrat ta nejlepší, která se do nabídky dostanou. Bylo to tehdy hrozně pracné, ale cesta to je. Opět prověřit kvalitu trhu.
Souhlasíte s pojišťovnami, když tvrdí, že by se stát měl stáhnout z dohadování o úhradách za zdravotní péči? Ceny by dohadovaly pojišťovny a lékaři.
Jsem vždy pro to, aby stát ustoupil. Za mě to ještě bylo velmi těžké. Nevím, jak by se dnes lékaři s pojišťovnami domluvili bez zásahu státu. Dnes jsou ale ty instituce silnější a mají větší zkušenosti. Tehdy měl přehled jen prezident stomatologické komory Pekárek.
Ještě existuje jedna sféra regulace: nedovolovat investice. My jsme zavedli komisi, která schvaluje nákup velkých přístrojů.
Stát by měl podle ministryně zvýšit platby za státní pojištěnce. Zdá se vám to rozumné?
Tam je asi cesta, aby byl systém stabilnější. Zatím je postaven na solidaritě, kdy pracující platí na nepracující a přitom ti nepracující potřebují nejvíc péče.
Jihočeské zdravotnictví je na tom lépe než zbytek republiky?
Krajská nemocnice je na tom široko daleko nejlépe, protože je v černých číslech. Celkem má Jihočeský kraj sedm nemocnic, na každý okres jednu. Přitom jinde je spíše běžné, že v každém okrese jsou dvě nebo tři nemocnice. Jihočeské zdravotnictví tak má nejlepší výchozí podmínky, alespoň pokud jde o nemocnice.
Jaká je vaše největší starost v kraji?
Zůstal tu krizový trojúhelník - jsou tu příliš blízko nemocnice Písek, Strakonice, Prachatice.
Mají poměrně malou spádovou oblast a jsou téměř stejné. Proto si moc konkurují a to znamená, že bojují o to, mít všechny obory. Proto se objevila se myšlenka, zdali by nebylo dobré ty nemocnice spojit do krajského holdingu pod vedením budějovické nemocnice. To by trošku otupilo konkurenci mezi nimi. Možná by se tak konečně dosáhlo dohody, že v jedné nemocnice bude „cétéčko“ a ve druhé nebude.
Takže jsme na tom na jihu lépe než jinde. Ale to je jenom nahodilost, že se přebytečné nemocnice povedlo zrušit už dříve.
Petr Holub, Hospodářské noviny, 28.01.2004