Termín „střídání dezinfekčních prostředků“ se dnes používá velmi často, ale není vždy jasné, co se jím myslí. Obecně se doporučuje střídat dezinfekční prostředky z různých chemických skupin proto, aby se zabránilo vzniku rezistence mikrobů na často používané chemické látky, tedy předpokládá se situace analogická vzniku rezistence na antibiotika. Zde je nutno uvést, že při mnoha studiích nebyla nalezena paralela mezi rezistencí na oba druhy látek, tj. kmeny multirezistentní na antibiotika nejsou výrazně odolnější k působení dezinfekčních prostředků a naopak. Dezinfekční prostředky mají jiný mechanizmus účinku, který narušuje a většinou nevratně poškozuje buněčné struktury nebo enzymatické pochody mikrobů.
O rezistenci k dezinfekčním prostředkům
Pod pojmem rezistence se rozumí zvýšená odolnost, získaná dlouhodobým působením chemické látky. Reverzibilní rezistenci k dezinfekčním prostředkům, označovanou jako adaptace, se částečně podařilo navodit uměle. Při dlouhodobé kultivaci baktérií v subletálních dávkách některých dezinfekčních prostředků se postupně zvýšily baktericidní koncentrace těchto látek: po odstranění toxické látky se však postupně vrátily úplně nebo téměř k původním hodnotám. Při pravidelném provádění dezinfekce v praxi k takovému trvalému působení může těžko dojít. (1, 8)
Na základě zkušeností a literárních údajů by se u dezinfekčních prostředků spíše mělo uvažovat o míře přirozené odolnosti (citlivosti) bakteriálních kmenů k chemickým látkám než o rezistenci - jako vlastnosti získané.
V průběhu několika let jsme testovali citlivost více než 600 bakteriálních kmenů různých druhů a z různých zdrojů (sbírkové, klinické, veterinární) k dezinfekčním prostředkům, které byly vybrány tak, aby zahrnovaly všechny základní skupiny chemických látek. (3) Kontrola dezinfekce v praktickém provozu zdravotnického zařízení byla provedena bakteriologickými stěry podle standardní metodiky. (7)
Z dosažených výsledků lze usuzovat:
Rozdíly mezi citlivostí kmenů jednoho druhu jsou přirozené a nemusí být ovlivněny působením dezinfekčních prostředků.
Odolné kmeny lze označit jako primárně rezistentní, tj. odolnost je přirozená vlastnost těchto kmenů. Na druhé straně jsou kmeny přirozeně citlivější. Toto rozdělení odolnosti k jednotlivým přípravkům odpovídá přirozenému výběru a vyskytuje se i u kmenů izolovaných z prostředí, ve kterém se daný preparát nikdy nepoužíval.
Až na malé výjimky byly v laboratorních pokusech všechny testované kmeny usmrceny v nižších koncentracích dezinfekčních přípravků, než které jsou doporučeny k praktickému použití.
Při špatném nebo i běžném provádění dezinfekce může dojít k selekci odolných kmenů v prostředí a tento jev je pak považován za proces vzniku sekundární rezistence mikrobů při opakovaném dlouhodobém používání jednoho typu dezinfekčního prostředku.
Graf 1 dokumentuje kontrolu provedenou bakteriologickými stěry po dezinfekci na nemocničním oddělení. Kvalitu dezinfekce ukazuje poměr stěrů pozitivních a negativních (mikroby nenalezeny) po použití různých přípravků a dokládá vysokou účinnost dezinfekce Persterilem. Při pravidelných kontrolách dezinfekce se také potvrdilo, že při používání přípravků v nejnižších koncentracích není dosaženo požadovaného účinku.
Jak a kdy střídat dezinfekční prostředky
Naše výsledky potvrzují nutnost střídání dezinfekčních přípravků z různých chemických skupin zejména proto, aby byly vyhubeny případně selektované, odolné kmeny. Nejedná se však o střídání přípravků stejného složení a od různých firem, ale o střídání různých chemických látek. Není také vhodné nahrazovat přípravek s širokým spektrem účinnosti přípravkem méně účinným.
Z hlediska dezinfekčního působení lze účinné látky seřadit přibližně takto (od nejúčinnějších): kyselina peroctová, deriváty chloru, aldehydy + kvarterní amoniové sloučeniny (KAS), peroxosloučeniny, jodofory, deriváty fenolu, KAS aj.
Porovnání baktericidní účinnosti některých typů přípravků v laboratorních suspenzních pokusech je obsaženo v grafu 2. Hodnoty minimálních baktericidních koncentrací (MBC) uvedené u Salmonella sp. jsou obdobné i u většiny ostatních testovaných bakterií.
Z praktických důvodů, i z hlediska ochrany životního prostředí, není nutné používat denně nejrazantnější dezinfekční prostředky. Diskutabilní je i denní dezinfekce podlah v epidemiologicky méně závažných prostorách zdravotnických zařízení. Rovněž je nutné varovat před používáním dezinfekčních prostředků ve velice nízkých, často vůbec nedoporučených koncentracích.
Cílem střídání dezinfekčních prostředků by tedy mělo být vyhubení mikrobů, které přežily dezinfekci provedenou jiným přípravkem. V minulých letech, kdy byl nedostatek dezinfekčních prostředků, se osvědčilo zavedení chloraminového nebo persterilového dne v týdenním režimu dezinfekce. Dnes je vhodné využít i další přípravky s širokým spektrem účinnosti.
Jak se orientovat v nabídkách firem
Samostatnou kapitolou je používání přípravků pouze od jednoho výrobce. Dnešní firmy mají většinou v sortimentu přípravky pro všechny druhy použití (povrchy, ruce, nástroje), které obsahují základní chemické látky (halogeny, aldehydy, KAS, peroxosloučeniny). Teoreticky proto mohou pokrýt potřebu zdravotnického zařízení a za tím účelem vypracovávají dezinfekční plány a systém střídání dezinfekčních prostředků, samozřejmě se zřetelem na své výrobky. Obecně lze říci, že výrobky jednotlivých firem, které mají obdobné složení, mají i obdobnou dezinfekční účinnost.
V praxi se doporučuje zaměřit se při posuzování nabídky jednotlivých firem a při dodržení požadavků kladených na dezinfekční prostředky také na cenové hledisko a porovnávat náklady na dezinfekční prostředky z hlediska ceny pracovního dezinfekčního roztoku a celkového servisu poskytovaného firmou.
Národní referenční laboratoř (NRL)
NRL pro dezinfekci a sterilizaci testuje standardními postupy všechny schvalované přípravky z hlediska baktericidní, fungicidní a virucidní účinnosti. Na základě takto získaných výsledků je možné jednotlivé přípravky dobře porovnávat. V laboratorním pokusu jsou stanovené minimální baktericidní koncentrace přípravků většinou podstatně nižší než koncentrace doporučené k praktické dezinfekci. Výsledky těchto pokusů však nelze mechanicky přenášet do praxe (třeba na základě vytržených údajů z expertizních zpráv), nelze snižovat doporučené koncentrace přípravků nebo zkracovat expozice. Tyto parametry se stanovují na základě dalších testů, které imitují praktické použití látek a zohledňují faktory, které mohou dezinfekční účinnost ovlivnit.
Literatura:
1. Eigener, U.: Resistenzgegen Desinfektionsmittel, Hospital-Hygiene, 1, 1976, str. 13 - 17.
2. Kneiflová, J.: Dezinfekční přípravky schválené k 30. 6. 1996, Vydavatelství Kneifl, Praha 1996.
3. Kneiflová, J.: Hodnocení baktericidní účinnosti dezinfekčních prostředků suspenzní mikrometodou, Čs. epidemiol. 37, 1988, 2, str. 97 - 103.
4. Melicherčíková, V.: Sterilizace a dezinfekce ve zdravotnických zařízeních, Grada Publishing, Praha 1998.
5. Přehled dezinfekčních, dezinsekčních a deratizačních přípravků, sterilizačních přístrojů a pomůcek a přípravků pro dezinfekci vody, AHEM, č. 2, 1999, str. 1 - 155.
6. Standardní metody pro hodnocení dezinfekční účinnosti chemických látek, AHEM, Příloha č. 1, 1985, str. 1 - 25.
7. Vybrané mikrobiologické metodiky používané při prevenci a výskytu nemocničních nákaz. AHEM, Příloha č. 7, 1992, str. 1 - 107.
8. Wille, B.: Praktische Laborversuche zur Resistenzeinwicklung von Mikroorganismen gegen Desinfektionsmitttel, Hospital - Hygiene, Gesund-heitswesen und Desinfektion, 1, 1976, str. 17 - 21.
Ilustrační foto Marta Jedličková
Termín „střídání dezinfekčních prostředků“ se dnes používá velmi často, ale není vždy jasné, co se jím myslí. Obecně se doporučuje střídat dezinfekční prostředky z různých chemických skupin proto, aby se zabránilo vzniku rezistence mikrobů na často používané chemické látky, tedy předpokládá se situace analogická vzniku rezistence na antibiotika. Zde je nutno uvést, že při mnoha studiích nebyla nalezena paralela mezi rezistencí na oba druhy látek, tj. kmeny multirezistentní na antibiotika nejsou výrazně odolnější k působení dezinfekčních prostředků a naopak. Dezinfekční prostředky mají jiný mechanizmus účinku, který narušuje a většinou nevratně poškozuje buněčné struktury nebo enzymatické pochody mikrobů.
O rezistenci k dezinfekčním prostředkům
Pod pojmem rezistence se rozumí zvýšená odolnost, získaná dlouhodobým působením chemické látky. Reverzibilní rezistenci k dezinfekčním prostředkům, označovanou jako adaptace, se částečně podařilo navodit uměle. Při dlouhodobé kultivaci baktérií v subletálních dávkách některých dezinfekčních prostředků se postupně zvýšily baktericidní koncentrace těchto látek: po odstranění toxické látky se však postupně vrátily úplně nebo téměř k původním hodnotám. Při pravidelném provádění dezinfekce v praxi k takovému trvalému působení může těžko dojít. (1, 8)
Na základě zkušeností a literárních údajů by se u dezinfekčních prostředků spíše mělo uvažovat o míře přirozené odolnosti (citlivosti) bakteriálních kmenů k chemickým látkám než o rezistenci - jako vlastnosti získané.
V průběhu několika let jsme testovali citlivost více než 600 bakteriálních kmenů různých druhů a z různých zdrojů (sbírkové, klinické, veterinární) k dezinfekčním prostředkům, které byly vybrány tak, aby zahrnovaly všechny základní skupiny chemických látek. (3) Kontrola dezinfekce v praktickém provozu zdravotnického zařízení byla provedena bakteriologickými stěry podle standardní metodiky. (7)
Z dosažených výsledků lze usuzovat:
Rozdíly mezi citlivostí kmenů jednoho druhu jsou přirozené a nemusí být ovlivněny působením dezinfekčních prostředků.
Odolné kmeny lze označit jako primárně rezistentní, tj. odolnost je přirozená vlastnost těchto kmenů. Na druhé straně jsou kmeny přirozeně citlivější. Toto rozdělení odolnosti k jednotlivým přípravkům odpovídá přirozenému výběru a vyskytuje se i u kmenů izolovaných z prostředí, ve kterém se daný preparát nikdy nepoužíval.
Až na malé výjimky byly v laboratorních pokusech všechny testované kmeny usmrceny v nižších koncentracích dezinfekčních přípravků, než které jsou doporučeny k praktickému použití.
Při špatném nebo i běžném provádění dezinfekce může dojít k selekci odolných kmenů v prostředí a tento jev je pak považován za proces vzniku sekundární rezistence mikrobů při opakovaném dlouhodobém používání jednoho typu dezinfekčního prostředku.
Graf 1 dokumentuje kontrolu provedenou bakteriologickými stěry po dezinfekci na nemocničním oddělení. Kvalitu dezinfekce ukazuje poměr stěrů pozitivních a negativních (mikroby nenalezeny) po použití různých přípravků a dokládá vysokou účinnost dezinfekce Persterilem. Při pravidelných kontrolách dezinfekce se také potvrdilo, že při používání přípravků v nejnižších koncentracích není dosaženo požadovaného účinku.
Jak a kdy střídat dezinfekční prostředky
Naše výsledky potvrzují nutnost střídání dezinfekčních přípravků z různých chemických skupin zejména proto, aby byly vyhubeny případně selektované, odolné kmeny. Nejedná se však o střídání přípravků stejného složení a od různých firem, ale o střídání různých chemických látek. Není také vhodné nahrazovat přípravek s širokým spektrem účinnosti přípravkem méně účinným.
Z hlediska dezinfekčního působení lze účinné látky seřadit přibližně takto (od nejúčinnějších): kyselina peroctová, deriváty chloru, aldehydy + kvarterní amoniové sloučeniny (KAS), peroxosloučeniny, jodofory, deriváty fenolu, KAS aj.
Porovnání baktericidní účinnosti některých typů přípravků v laboratorních suspenzních pokusech je obsaženo v grafu 2. Hodnoty minimálních baktericidních koncentrací (MBC) uvedené u Salmonella sp. jsou obdobné i u většiny ostatních testovaných bakterií.
Z praktických důvodů, i z hlediska ochrany životního prostředí, není nutné používat denně nejrazantnější dezinfekční prostředky. Diskutabilní je i denní dezinfekce podlah v epidemiologicky méně závažných prostorách zdravotnických zařízení. Rovněž je nutné varovat před používáním dezinfekčních prostředků ve velice nízkých, často vůbec nedoporučených koncentracích.
Cílem střídání dezinfekčních prostředků by tedy mělo být vyhubení mikrobů, které přežily dezinfekci provedenou jiným přípravkem. V minulých letech, kdy byl nedostatek dezinfekčních prostředků, se osvědčilo zavedení chloraminového nebo persterilového dne v týdenním režimu dezinfekce. Dnes je vhodné využít i další přípravky s širokým spektrem účinnosti.
Jak se orientovat v nabídkách firem
Samostatnou kapitolou je používání přípravků pouze od jednoho výrobce. Dnešní firmy mají většinou v sortimentu přípravky pro všechny druhy použití (povrchy, ruce, nástroje), které obsahují základní chemické látky (halogeny, aldehydy, KAS, peroxosloučeniny). Teoreticky proto mohou pokrýt potřebu zdravotnického zařízení a za tím účelem vypracovávají dezinfekční plány a systém střídání dezinfekčních prostředků, samozřejmě se zřetelem na své výrobky. Obecně lze říci, že výrobky jednotlivých firem, které mají obdobné složení, mají i obdobnou dezinfekční účinnost.
V praxi se doporučuje zaměřit se při posuzování nabídky jednotlivých firem a při dodržení požadavků kladených na dezinfekční prostředky také na cenové hledisko a porovnávat náklady na dezinfekční prostředky z hlediska ceny pracovního dezinfekčního roztoku a celkového servisu poskytovaného firmou.
Národní referenční laboratoř (NRL)
NRL pro dezinfekci a sterilizaci testuje standardními postupy všechny schvalované přípravky z hlediska baktericidní, fungicidní a virucidní účinnosti. Na základě takto získaných výsledků je možné jednotlivé přípravky dobře porovnávat. V laboratorním pokusu jsou stanovené minimální baktericidní koncentrace přípravků většinou podstatně nižší než koncentrace doporučené k praktické dezinfekci. Výsledky těchto pokusů však nelze mechanicky přenášet do praxe (třeba na základě vytržených údajů z expertizních zpráv), nelze snižovat doporučené koncentrace přípravků nebo zkracovat expozice. Tyto parametry se stanovují na základě dalších testů, které imitují praktické použití látek a zohledňují faktory, které mohou dezinfekční účinnost ovlivnit.
Literatura:
1. Eigener, U.: Resistenzgegen Desinfektionsmittel, Hospital-Hygiene, 1, 1976, str. 13 - 17.
2. Kneiflová, J.: Dezinfekční přípravky schválené k 30. 6. 1996, Vydavatelství Kneifl, Praha 1996.
3. Kneiflová, J.: Hodnocení baktericidní účinnosti dezinfekčních prostředků suspenzní mikrometodou, Čs. epidemiol. 37, 1988, 2, str. 97 - 103.
4. Melicherčíková, V.: Sterilizace a dezinfekce ve zdravotnických zařízeních, Grada Publishing, Praha 1998.
5. Přehled dezinfekčních, dezinsekčních a deratizačních přípravků, sterilizačních přístrojů a pomůcek a přípravků pro dezinfekci vody, AHEM, č. 2, 1999, str. 1 - 155.
6. Standardní metody pro hodnocení dezinfekční účinnosti chemických látek, AHEM, Příloha č. 1, 1985, str. 1 - 25.
7. Vybrané mikrobiologické metodiky používané při prevenci a výskytu nemocničních nákaz. AHEM, Příloha č. 7, 1992, str. 1 - 107.
8. Wille, B.: Praktische Laborversuche zur Resistenzeinwicklung von Mikroorganismen gegen Desinfektionsmitttel, Hospital - Hygiene, Gesund-heitswesen und Desinfektion, 1, 1976, str. 17 - 21.
Ilustrační foto Marta Jedličková
Termín „střídání dezinfekčních prostředků“ se dnes používá velmi často, ale není vždy jasné, co se jím myslí. Obecně se doporučuje střídat dezinfekční prostředky z různých chemických skupin proto, aby se zabránilo vzniku rezistence mikrobů na často používané chemické látky, tedy předpokládá se situace analogická vzniku rezistence na antibiotika. Zde je nutno uvést, že při mnoha studiích nebyla nalezena paralela mezi rezistencí na oba druhy látek, tj. kmeny multirezistentní na antibiotika nejsou výrazně odolnější k působení dezinfekčních prostředků a naopak. Dezinfekční prostředky mají jiný mechanizmus účinku, který narušuje a většinou nevratně poškozuje buněčné struktury nebo enzymatické pochody mikrobů.
O rezistenci k dezinfekčním prostředkům
Pod pojmem rezistence se rozumí zvýšená odolnost, získaná dlouhodobým působením chemické látky. Reverzibilní rezistenci k dezinfekčním prostředkům, označovanou jako adaptace, se částečně podařilo navodit uměle. Při dlouhodobé kultivaci baktérií v subletálních dávkách některých dezinfekčních prostředků se postupně zvýšily baktericidní koncentrace těchto látek: po odstranění toxické látky se však postupně vrátily úplně nebo téměř k původním hodnotám. Při pravidelném provádění dezinfekce v praxi k takovému trvalému působení může těžko dojít. (1, 8)
Na základě zkušeností a literárních údajů by se u dezinfekčních prostředků spíše mělo uvažovat o míře přirozené odolnosti (citlivosti) bakteriálních kmenů k chemickým látkám než o rezistenci - jako vlastnosti získané.
V průběhu několika let jsme testovali citlivost více než 600 bakteriálních kmenů různých druhů a z různých zdrojů (sbírkové, klinické, veterinární) k dezinfekčním prostředkům, které byly vybrány tak, aby zahrnovaly všechny základní skupiny chemických látek. (3) Kontrola dezinfekce v praktickém provozu zdravotnického zařízení byla provedena bakteriologickými stěry podle standardní metodiky. (7)
Z dosažených výsledků lze usuzovat:
Rozdíly mezi citlivostí kmenů jednoho druhu jsou přirozené a nemusí být ovlivněny působením dezinfekčních prostředků.
Odolné kmeny lze označit jako primárně rezistentní, tj. odolnost je přirozená vlastnost těchto kmenů. Na druhé straně jsou kmeny přirozeně citlivější. Toto rozdělení odolnosti k jednotlivým přípravkům odpovídá přirozenému výběru a vyskytuje se i u kmenů izolovaných z prostředí, ve kterém se daný preparát nikdy nepoužíval.
Až na malé výjimky byly v laboratorních pokusech všechny testované kmeny usmrceny v nižších koncentracích dezinfekčních přípravků, než které jsou doporučeny k praktickému použití.
Při špatném nebo i běžném provádění dezinfekce může dojít k selekci odolných kmenů v prostředí a tento jev je pak považován za proces vzniku sekundární rezistence mikrobů při opakovaném dlouhodobém používání jednoho typu dezinfekčního prostředku.
Graf 1 dokumentuje kontrolu provedenou bakteriologickými stěry po dezinfekci na nemocničním oddělení. Kvalitu dezinfekce ukazuje poměr stěrů pozitivních a negativních (mikroby nenalezeny) po použití různých přípravků a dokládá vysokou účinnost dezinfekce Persterilem. Při pravidelných kontrolách dezinfekce se také potvrdilo, že při používání přípravků v nejnižších koncentracích není dosaženo požadovaného účinku.
Jak a kdy střídat dezinfekční prostředky
Naše výsledky potvrzují nutnost střídání dezinfekčních přípravků z různých chemických skupin zejména proto, aby byly vyhubeny případně selektované, odolné kmeny. Nejedná se však o střídání přípravků stejného složení a od různých firem, ale o střídání různých chemických látek. Není také vhodné nahrazovat přípravek s širokým spektrem účinnosti přípravkem méně účinným.
Z hlediska dezinfekčního působení lze účinné látky seřadit přibližně takto (od nejúčinnějších): kyselina peroctová, deriváty chloru, aldehydy + kvarterní amoniové sloučeniny (KAS), peroxosloučeniny, jodofory, deriváty fenolu, KAS aj.
Porovnání baktericidní účinnosti některých typů přípravků v laboratorních suspenzních pokusech je obsaženo v grafu 2. Hodnoty minimálních baktericidních koncentrací (MBC) uvedené u Salmonella sp. jsou obdobné i u většiny ostatních testovaných bakterií.
Z praktických důvodů, i z hlediska ochrany životního prostředí, není nutné používat denně nejrazantnější dezinfekční prostředky. Diskutabilní je i denní dezinfekce podlah v epidemiologicky méně závažných prostorách zdravotnických zařízení. Rovněž je nutné varovat před používáním dezinfekčních prostředků ve velice nízkých, často vůbec nedoporučených koncentracích.
Cílem střídání dezinfekčních prostředků by tedy mělo být vyhubení mikrobů, které přežily dezinfekci provedenou jiným přípravkem. V minulých letech, kdy byl nedostatek dezinfekčních prostředků, se osvědčilo zavedení chloraminového nebo persterilového dne v týdenním režimu dezinfekce. Dnes je vhodné využít i další přípravky s širokým spektrem účinnosti.
Jak se orientovat v nabídkách firem
Samostatnou kapitolou je používání přípravků pouze od jednoho výrobce. Dnešní firmy mají většinou v sortimentu přípravky pro všechny druhy použití (povrchy, ruce, nástroje), které obsahují základní chemické látky (halogeny, aldehydy, KAS, peroxosloučeniny). Teoreticky proto mohou pokrýt potřebu zdravotnického zařízení a za tím účelem vypracovávají dezinfekční plány a systém střídání dezinfekčních prostředků, samozřejmě se zřetelem na své výrobky. Obecně lze říci, že výrobky jednotlivých firem, které mají obdobné složení, mají i obdobnou dezinfekční účinnost.
V praxi se doporučuje zaměřit se při posuzování nabídky jednotlivých firem a při dodržení požadavků kladených na dezinfekční prostředky také na cenové hledisko a porovnávat náklady na dezinfekční prostředky z hlediska ceny pracovního dezinfekčního roztoku a celkového servisu poskytovaného firmou.
Národní referenční laboratoř (NRL)
NRL pro dezinfekci a sterilizaci testuje standardními postupy všechny schvalované přípravky z hlediska baktericidní, fungicidní a virucidní účinnosti. Na základě takto získaných výsledků je možné jednotlivé přípravky dobře porovnávat. V laboratorním pokusu jsou stanovené minimální baktericidní koncentrace přípravků většinou podstatně nižší než koncentrace doporučené k praktické dezinfekci. Výsledky těchto pokusů však nelze mechanicky přenášet do praxe (třeba na základě vytržených údajů z expertizních zpráv), nelze snižovat doporučené koncentrace přípravků nebo zkracovat expozice. Tyto parametry se stanovují na základě dalších testů, které imitují praktické použití látek a zohledňují faktory, které mohou dezinfekční účinnost ovlivnit.
Literatura:
1. Eigener, U.: Resistenzgegen Desinfektionsmittel, Hospital-Hygiene, 1, 1976, str. 13 - 17.
2. Kneiflová, J.: Dezinfekční přípravky schválené k 30. 6. 1996, Vydavatelství Kneifl, Praha 1996.
3. Kneiflová, J.: Hodnocení baktericidní účinnosti dezinfekčních prostředků suspenzní mikrometodou, Čs. epidemiol. 37, 1988, 2, str. 97 - 103.
4. Melicherčíková, V.: Sterilizace a dezinfekce ve zdravotnických zařízeních, Grada Publishing, Praha 1998.
5. Přehled dezinfekčních, dezinsekčních a deratizačních přípravků, sterilizačních přístrojů a pomůcek a přípravků pro dezinfekci vody, AHEM, č. 2, 1999, str. 1 - 155.
6. Standardní metody pro hodnocení dezinfekční účinnosti chemických látek, AHEM, Příloha č. 1, 1985, str. 1 - 25.
7. Vybrané mikrobiologické metodiky používané při prevenci a výskytu nemocničních nákaz. AHEM, Příloha č. 7, 1992, str. 1 - 107.
8. Wille, B.: Praktische Laborversuche zur Resistenzeinwicklung von Mikroorganismen gegen Desinfektionsmitttel, Hospital - Hygiene, Gesund-heitswesen und Desinfektion, 1, 1976, str. 17 - 21.
Ilustrační foto Marta Jedličková
