Austrálie má, tak jako jiné země, státní a privátní zdravotnictví. Každý se může rozhodnout, kde se nechá ošetřit. Případ, který budu popisovat, se týká státního zdravotnictví. Třicetiletý muž utrpěl při nehodě po nárazu do obličeje dvojitou frakturu lícní kosti v levé obličejové části. Tato fraktura způsobila zborcení nosní klenby, což vedlo k omezení dýchání nosem. Pacient navštívil svého obvodního lékaře, který ho odeslal k dalším vyšetřením. Na oční, které mělo vyloučit vnitřní krvácení v oblasti oka a další případné patologické změny, a na CT vyšetření, kde se měla prokázat případná fraktura a další možné patologické změny.
Po absolvování všech vyšetření se musel pacient znovu objednat k obvodnímu lékaři. Ten shromáždil veškeré výsledky a odeslal pacienta ke specialistovi pro vyhodnocování CT snímků, ke kterému se pacient musel nejdříve objednat. Péči o pacienta převzal specialista pro vyhodnocování snímků CT, který sídlí přímo v nemocnici. Ten potvrdil dvojitou frakturu a nabídl pacientovi možnost operačního řešení. Vzhledem k tomu, že pacient měl potíže s dýcháním, s tímto řešením souhlasil. Do této chvíle uplynuly 3 týdny od úrazu a kosti již začínaly srůstat. Stav pacienta nebyl posouzen jako akutní, a tak byl zařazen na čekací listinu na operaci. Před operací musela ještě proběhnout konziliární komise, která určuje postup operace a popřípadě přítomnost dalších specialistů. Termín měl být stanoven v průběhu dvou měsíců.
Předoperační, operační a pooperační období
Pacient čekal na termín operace, který mu byl sdělen telefonicky a následně i poštou. V obdrženém dopise byly veškeré instrukce, které se týkaly předoperační přípravy (ty jsou stejné jako v ČR – co si má pacient vzít do nemocnice včetně dokumentů, 12 hodin před operací lačný, vše o případných užívaných lécích). V den operace se pacient nahlásil na centrální recepci nemocnice a odtud byl odeslán na recepci příslušného oddělení. Tam se ho ujala sestra, která jej seznámila s chodem oddělení a uložila ho na lůžko. Pacient obdržel ústavní prádlo a igelitovou tašku se jménem, do které si dal veškeré své osobní věci. Poté s ním sestra sepsala osobní anamnézu, zkontrolovala fyziologické funkce (TT, TK, P a saturaci), zabandážovala DK a připevnila náramek se jménem a adresou na ruku a nohu. Následoval pohovor s lékařem – operatérem, který opět odebral anamnézu a pacienta poučil o průběhu operace. Předoperační přípravu – medikamentózní – provádí sálová sestra s opětovným odebráním anamnézy.
Průběh na operačním sále a pooperačním oddělení
Po přípravě pacienta na operační stůl anesteziolog opět odebral anamnézu a podal poučení o anestezii. Celá operace trvala asi 2 hodiny. Byla vedena přes vnitřní část horního rtu. Měkkou tkáň lékař oddělil od tvrdé až po úroveň fraktury lícní kosti. Vzhledem k již částečnému srůstu fraktury se lícní kost musela opět zlomit a pod ni byl vsunut titanový implantát, který má pomoci správnému srůstu kosti, tím uvolní příslušné dutiny a napomůže ke zkvalitnění dýchání. Poté měkkou tkáň lékař opět vrátil do původního stavu, sešil a přes obličej připevnil náplast, která brání nadměrnému pohybu obličeje.
Po ukončení operace byl pacient převezen na pooperační oddělení, kde setrval 2 hodiny pod dohledem personálu. Po dvou hodinách byla pacientovi podána strava a tekutiny. Poté, co se pacient najedl, napil, vymočil a neměl žádné pooperační komplikace, byl propuštěn dvě hodiny po operaci do domácího ošetření, kde musel být 24 hodin pod dohledem další osoby. Pacient byl propuštěn bez jakékoli medikace. Po týdnu, pokud nemá žádné potíže, následuje kontrola u operatéra a další kontrola následuje po dalších šesti týdnech. Pokud je po první kontrole vše v pořádku, může pacient nastoupit do zaměstnání.
Můj názor
Domnívám se, že čekání na operaci bylo zdlouhavé a zbytečně se musela fraktura znovu lámat. Vše se protahovalo i proto, že pacient musel vždy čekat na telefonickou a dále pak poštovní informaci o objednání (objednání k jednomu lékaři trvá minimálně jeden týden). Pravdou je, že pokud by šel pacient přímo do nemocničního zařízení, mohla se čekací doba výrazně zkrátit a operovat ihned jako akutní případ.
Dále jsem byla překvapena, za jak krátkou dobu po operaci byl pacient propuštěn do domácí péče a jaký počet pacientů připadá na jednu sestru. Jedna sestra má na oddělení na starost 4 pacienty. Veškerá péče probíhá v klidu, bez jakéhokoli stresu. Sestry opravdu dělají pouze sesterskou práci, díky tomu, že je v nemocnici dostatečný počet sester, ošetřovatelek a sanitářek. Myslím si, že české sestry jsou velice schopné, pružné, vzdělané a dobře připravené na svoji práci, ale bohužel nadměrně zatěžované a stresované kvůli nedostatku dalšího personálu a výrazným šetřením na nepravých místech.
O autorovi: Darina Smíšková, DiS. Centrum ambulantní gynekologie a porodnictví Brno (SmiskovaDarina@seznam.cz)