Jedním z hlavních hesel nové vlády je transparentnost, která má nahradit „temné období vlády pravice prolezlé korupcí, klientelismem a tajnostmi“. Tolik pohádka, za níž ovšem realita poněkud kulhá, zejména pokud jde o personální otázky.
Silný průvan spojený s nástupem nových struktur dofoukl i na Státní ústav pro kontrolu léčiv a shodil ze židle jeho šéfa Pavla Březovského. Ministr Svatopluk Němeček na jeho místo jmenoval Zdeňka Blahutu, vedoucího nemocniční lékárny v Ostravě. Prý dočasně, než dojde na transparentní výběrové řízení.
Palácový převrat
Nechme stranou důvody odvolání Pavla Březovského. S jejich vysvětlováním se ministr nijak nenamáhal a zůstal u standardizovaných, léty prověřených nicneříkajících formulek o nespokojenosti s řízením a potřebě krizového managementu. Při nástupu nové garnitury je ovšem neméně důležitý také jakýsi umělecký dojem, tedy způsob, jímž k zásadním krokům, personálním i jiným, dochází. A tento dojem je v případě výměny v čele SÚKL mizerný.
Z odborného hlediska je zřejmě vše v pořádku, dokonce by se dalo mluvit o změně k lepšímu, neboť lékaře se specializací ORL střídá po necelých dvou letech v čele lékového ústavu farmaceut, navíc bývalý spolupracovník Březovského předchůdce Martina Beneše, tedy někdo, kdo prostředí ústavu zná.
Jenže odborné hledisko není jediné. Vyhazují-li se lidé z důležitých institucí a hovoří-li se při tom o transparentnosti, bývá zvykem pověřit vedením osiřelého úřadu některého z náměstků či zástupců vyhozeného šéfa a následně nějakým – pokud možno elegantním – způsobem najít novou hlavu, jež si pak už sjedná pořádek podle vlastních úvah.
Němečkův postup, tedy hodinový vyhazov Pavla Březovského a jmenování ostravského lékárníka, který vzápětí vyhází všechny náměstky, připomíná spíše převrat než plynulé předání moci.
Pikantní dočasnost
Ministr má na výměnu právo, o tom žádná. Ale takto radikální postup by si zasloužil odpovídající vysvětlení. Co v SÚKL tak hořelo, že to nemohlo počkat pár týdnů na normálně příchozí nové vedení? Jaký černý kšeft tam byl těsně před dokončením, jaký průšvih se valil na státní lékovou politiku, že jej mohl odvrátit jen hodinový vyhazov celého vedení ústavu, jaký děsivý kostlivec vyskočil na ministra z jeho nového šuplíku?
Nevíme, ministr se s žádným podrobným vysvětlením neobtěžoval. Zato přišel se slovy o Blahutově „dočasnosti“, což je slovo, které má v českém historickém kontextu mimořádně pikantní příchuť.
Jestli se Svatopluk Němeček ještě pokusí napravit si v případě SÚKL reputaci a přijít alespoň za čas s normálním výběrovým řízením na šéfa ústavu, bude to dobrá zpráva. Je pak třeba mu držet palce, aby se nedržel příkladu svého předchůdce Leoše Hegera, který také rád mluvil o transparentnosti, ale v případě SÚKL v tomto ohledu shořel jako věchet.
Výběr Pavla Březovského byl jednou velkou fraškou. Utajení účastníci tendru, utajená porota, utajené všechny detaily rozhodnutí. A tisková zpráva o „transparentním výběrovém řízení“. Ono se to nakonec stejně všechno vykecalo, takže víme, že v hodnoticí komisi seděla převaha vládou jmenovaných komisařů, kteří poslušně na rozkaz odmávali Březovského, zatímco menšina farmaceutických expertů marně prosazovala do čela ústavu bývalého šéfa České lékárnické komory Stanislava Havlíčka. Takto už tedy prosím ne. To už by bylo lepší nechat v čele SÚKL nového šéfa „dočasně“ na ty čtyři roky.