BBC, 1.2.2001, 7:47 hod.
Moderátor (Jan Rozkošný):
Pokud jste si nás vyladili právě nyní, přejeme Dobré ráno s BBC, třináct minut před osmou.
O nadcházejícím víkendu si lékařská i laická veřejnost připomene světový Den boje proti rakovině, který byl před rokem vyhlášen na pařížské konferenci o boji proti nádorovým onemocněním. Vedle zkvalitnění léčby byla jedním z cílů tak zvané Pařížské charty, také prevence. V České republice je ve výskytu nádorů na prvním místě rakovina prsu u žen nad čtyřicet let. O problémech včasného zachycení této nemoci, hovořil s odborníky Jan Čáp.
Komentář:
Dobrý den. Dovolali jste se na Ligu proti rakovině Praha. Po zaznění …
Redaktor (Jan Čáp):
Liga proti rakovině poskytuje informace i o karcinomu mléčné žlázy, kterému v České republice každý rok podlehne na dva tisíce žen. nejspolehlivěji jeho výskyt odhalí mamografický screening. Tento způsob preventivního vyšetření rakoviny prsu se však do českého zdravotnictví teprve zavádí. A v metodách jak na to, nepanuje shoda. Vrchní ředitel úseku zdravotní péče Všeobecné zdravotní pojišťovny, doktor Antonín Pečenka, vysvětluje rozdíl mezi celoplošným screeningem a plánem zřídit pouze několik klinických center.
Host (doktor Antonín Pečenka):
Na tom celoplošným screeningu je, že se prostě v každým okrese vytvoří jedno mamografický pracoviště, kde je jeden radiolog. A ten tam přijímá ty ženy, který přicházej nebo nepřicházej. Ale spíš nepřicházej. A klinický centra znamenaj, že ty ženy tam přicházejí aktivně, protože maj podezření. Samy si vyšetřily prsa a přicházejí s tím, že mají prostě nějaký podezření. Čeká je tam ne jeden pouhej radiolog a jeden mamograf. Ale čeká je tam klinickej doktor, psycholog, radiolog a případně sonografista. Protože mnoho z těch negativních výsledků nebo falešně pozitivních výsledků je způsobeno tím, že mamografie sama o sobě neodhalí všechno. Znamená to prostě další a další, někam jinam a někam dál. A to všecko je řetězec, kterej ta žena prostě přeruší. A řekne, tak toho už mám dost. A mě se to netýká. Já ten karcinom nemám.
Redaktor (Jan Čáp):
Všeobecná zdravotní pojišťovna podle doktora Pečenky preferuje budování klinických center. Podle některých onkologů se však obě koncepce mohou úspěšně doplňovat. Jak se taková symbióza ale dá zajistit? Na to jsem se zeptal docenta Luboše Petruželky z Onkologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Host (docent Luboš Petruželka):
Nejdřív zabezpečit centra. To znamená, aby zde byla návaznost i na případnou léčbu. A pak ten screening uskutečnit ve větším rozsahu, což jsou takové určité dvě koncepce, které se zdají býti částečně odlišné, ale ony se navzájem překrývají. Já myslím, že ten začátek toho screeningu může být i pomalejší, ve smyslu účasti žen. Ale určitě stojí za to tuto možnost nějakým způsobem podpořit a zorganizovat.
Redaktor (Jan Čáp):
Ohledně toho mamografického screeningu se hovoří jednak o finančních překážkách a jednak o administrativních. Jaké jsou ty administrativní překážky?
Host (docent Luboš Petruželka):
Ty administrativní překážky spočívají v tom, jak zorganizovat screening, aby byl dostupný všem, což myslím, možné je. To znamená, aby byly dostupné mamografy, aby byly správně hodnotitelné, aby byly hodnotitelné včas. Aby to mělo dopad na rychlou diagnostiku. A potom, jak zabezpečit, aby tedy se toho screeningového programu, aby měl nějakou výtěžnost, zúčastnilo co nejvíce žen. Samozřejmě každý je zodpovědný za své zdraví. Ale nějaký způsob je třeba najít. Způsob pozvat ženy na tu akci, myslím, není nejlepší.
Redaktor (Jan Čáp):
Jaké byste navrhoval řešení, které by zajistilo co největší účast. A těch možností je několik. Jedna možnost je vyhlásit tedy možnost účasti v tom screeningu. To znamená, že ty ženy by tam docházely samy. Další možnost je, většina žen v celé populaci je v péči obvodních lékařů a ženy gynekologů. To znamená, touto cestou, kteří by je odesílali do těch příslušných center, je možné toto také zajistit. Samozřejmě ženy, které nedocházejí ke svému gynekologovi, které se nehlásí u svého praktického lékaře, těžko se dají zachytit. Ale toto je jedna z cest, která je navrhována. Ale zase je třeba vymyslet, jak zefektivnit rychlost toho procesu, záchytu a okamžité následné léčby nebo verifikace suspektního nálezu, aby to nevyznělo do prázdna. To znamená, aby zde nebyla proluka mezi nálezem a opatřeními.
Redaktor (Jan Čáp):
Vy jste v téhle souvislosti také hovořil o tak zvaném skrytém screeningu. V čem spočívá?
Host (docent Luboš Petruželka):
No skrytý screening spočívá v tom, že do současné doby vlastně Všeobecná zdravotní pojišťovna proplácela mamografické vyšetření v případě indikovaného nálezu, v případě podezření, které vyslovil vyšetřující lékař. To znamená, že odeslal tu nemocnou již s nějakou diagnózou určitého nálezu bulky nebo jiné suspektní změny v prsu na mamografii. Ale pokud žena chtěla sama si nechat provést mamografii, tak v podstatě bylo nutné, aby si to uhradila a podobně. Tak jedna z cest, která byla, vlastně tu suspekci vyslovit a poslat jí vlastně na to vyšetření s nějakou diagnózou, která už byla číselně vyjmenována. A vlastně v tom se skrývalo, ten screening je vždycky podezření, je.
Redaktor (Jan Čáp):
Tolik docent Petruželka. Od loňského summitu v Paříži získali podle něj čeští onkologové několik druhů nových léků, léčebných postupů a zjištění na úrovni onkogenů. jestli budou mít i programy na efektivní zjišťování rakoviny prsu, záleží i na závěrech probíhající diskuse o celoplošném mamografickém screeningu.
Moderátor (Jan Rozkošný):
Připravil Jan Čáp.