Ve španělské Barceloně se ve dnech 8.7. až 10. 7. 1999 konalo celosvětové sympózium na téma Zvyšování kvality zdravotní péče cestou akreditace. Zúčastnili se ho zástupci WHO, Světové banky, EU, ISQUA (Mezinárodní společnost pro kvalitu ve zdravotnictví), reprezentanti ISO (Mezinárodní organizace pro standardizaci), EFQM (Evropská nadace pro řízení kvality), zástupci akademické obce a pochopitelně i zástupci pořádajících organizací.
Nikoliv náhodou byla hlavním organizátorem sympózia americká Joint Commission on Accre-ditation of Healthcare Organisations (JCAHO) a její mezinárodní sekce Joint Commission International Accreditation (JCIA). V USA má akreditace nemocnic historii, která na úrovni odborných společností začala ve dvacátých letech tohoto století, na institucionální úrovni předchůdce dnešní JCAHO pak před téměř 50 lety. V současné době jsou prakticky všechny nemocnice akutní i dlouhodobé péče v USA akreditovány a více než 80 procent z nich akredituje JCAHO.
Mimo USA se posuzováním kvality zdravotnických zařízení zabývá několik systémů - většinou jsou inspirovány americkým systémem (SRN, Austrálie, Jižní Afrika, Brazílie, Španělsko, Polsko, Zambie), některé jsou specificky národní (holandské „vizitace“, britský systém King’s Fund, vznikající systém francouzský), jiné vycházejí ze systému EFQM (European Foundation of Quality Management). Pro některé segmenty systému zdravotní péče se používají tzv. ISO certifikace řady 9000.
Aktuální otázkou je mezinárodní akreditace. V globalizujícím se světě, kde existují nesčetné mezinárodní pojišťovací společnosti, není překvapivá snaha o vytvoření systému mezinárodních standardů pro nemocnice. Jejich aplikace by byla zárukou srovnatelné úrovně kvality - zárukou pro plátce zdravotní péče, ale zejména pro její konzumenty. JCAHO proto v polovině loňského roku vytvořila mezinárodní pracovní skupinu pro tvorbu akreditačních standardů a právě barcelonský kongres byl místem, kde bylo první vydání těchto standardů prezentováno.
V průběhu sympózia se reprezentanti jednotlivých akreditačních systémů vyjadřovali ke čtyřem následujícím hypotézám:
1. Je možné vytvořit jednotný systém akreditačních standardů pro univerzální použití v mezinárodní akreditaci.
2. Základními stimuly pro poskytování vysoce kvalitní zdravotní péče jsou systémy financování zdravotnictví.
3. Aby byla reforma zdravotnictví efektivní, musí být podložena legislativně a musí spoléhat na nestátní sektor.
4. Akreditační systém, který bude počítat i se systémem celoživotního vzdělávání poskytovatelů a se standardizovanou klinickou praxí, zlepší výstupy poskytované zdravotní péče.
Velká část diskusí se zabývala postupným sbližováním jednotlivých akreditačních systémů - v letošním roce při ISQUA vznikla koordinační skupina pro mezinárodní akreditaci (ALPHA), která si klade za cíl zpracovat harmonogram sbližování těchto systémů a vyjádřit se k jejich vzájemné propojitelnosti. Jejím cílem je též iniciovat založení instituce, která by akreditovala jednotlivé akreditující instituce ve zdravotnictví - stala by se „hlídačem hlídačů“. Z existujících systémů posuzování kvality zdravotnických zařízení byla za nejvíce „přátelskou k uživatelům“ a současně za nejspecifičtější s ohledem na komplexnost zdravotnictví označena akreditace JCAHO, resp. JCIA.
Diskuse k otázce možného vytvoření univerzálně aplikovatelných standardů vyzněla sice pozitivně, velmi silně však zaznívaly hlasy požadující co nejobecnější formulaci standardů tak, aby je bylo možno aplikovat v zemích s různým ekonomickým potenciálem, ale také s různými kulturními zvyklostmi. I když se účastníci sympózia shodli na tom, že vlastní proces poskytování zdravotní péče je standardizovatelný celosvětově, existují zejména v oblasti řízení nemocnice jako instituce, bezpečnostních předpisů, informatiky a v neposlední řadě v oblasti tradičního pohledu na práva pacientů a jejich rodin výrazné rozdíly v jednotlivých regionech.
Významnou roli plátců zdravotní péče v procesu řízení kvality systému nepopíral nikdo. Obecně však panovalo přesvědčení, že finanční stimuly jsou sice silné, nesmějí se však za žádných okolností stát jedinými, protože pak vzniká riziko, že akreditace se z nástroje zvyšování kvality a efektivity stane pouze nástrojem kontroly nákladů cestou regulace systému.
Zajímavá byla diskuse k otázce legislativního zakotvení akreditace. Zatímco zástupci z USA a z dalších zemí se stabilními demokratickými poměry prohlašovali, že takové zakotvení může být jen deklaratorní, účastníci z rozvojových zemí a z některých postkomunistických států (např. Polsko a Rumunsko) uváděli takové legislativní zakotvení jako výhodnou obranu proti rychle se měnícímu směřování národní zdravotní politiky v důsledku změn politického klimatu.
Naprostý souhlas panoval v názorech na poslední hypotézu - všichni účastníci, byť se neshodovali např. v názorech na organizaci mezinárodní akreditace, zdůrazňovali význam systému standardů klinické péče pro zvyšování kvality ve zdravotnictví, ale také pro kontinuální vzdělávání lékařů a jiných zdravotníků. V této souvislosti se opakovaně poukazovalo na pozitivní edukační přínos systému akreditace jako cesty k trvalému zlepšování kvality jednotlivých zdravotnických zařízení.
Z našeho pohledu je povzbudivé, že v celosvětových aktivitách směřujících k trvalému zvyšování kvality ve zdravotnictví není ČR pozadu - činnost Spojené akreditační komise ČR vychází z principů akreditace JCAHO a přestože jsou její aktivity zatím v plenkách, jsou nepochybně v souladu s moderními trendy.
předseda pracovní skupiny
pro mezinárodní akreditaci JCAHO,
člen dozorčí rady SAK ČR,
fotoZdraví.Euro.cz Vladimír Brada
MUDr. David Marx