Spustilo se proto mnoho vzdělávacích programů na různých úrovních od vysokoškolských přes specializační studia až po kurzy pro sanitáře a ošetřovatele. Nesmím zapomenout na zdravotní asistenty.
Všem nám bylo léta předesíláno, ať se vzděláváme. Tak se všichni vzděláváme, za své, ústavní, či státní peníze. Nechceme totiž přijít o svou kvalifikaci, o svou odbornost a o své finanční ohodnocení.
Se všemi podmínkami sponzorovaného vzdělávání souhlasíme a tím se i zavazujeme pro tu či onu nemocnici dále pracovat. Proč také ne, i já studuji za peníze nemocnice a částečně státu jako rezident.
Doufáme, že myšlenkou této změny v naší práci je její spravedlivé rozvržení. Na specializovaných pracovištích budou onu vysoce specializovanou práci vykonávat sestry specialistky, k tomuto účelu speciálně vyškolené, tu méně odbornou, ale neméně důležitou, zdravotní asistenti. Sestry vysokoškolačky budou mít za úkol vedení ve směnách, práci staničních a vrchních sester. Samozřejmě ke své práci nutně potřebujeme pomoc ošetřovatelů a sanitářů. Tyto skupiny zaměstnanců velice úzce spolupracují a jen při tomto systému práce je pacient v nejlepších rukou, v bezpečí a kvalitně a kvalifikovaně ošetřován. Jak říkám, myšlenka opravdu moc pěkná. KDYBY! Kdyby koncepce našeho vzdělávání byla koncepčnější, bylo jasně a přesně stanoveno, kolik, kde a jakého personálu má být, a kdyby myšlenka na první pohled úžasná byla lépe vymyšlená, a ne nedomyšlená.
Ono se nyní ukazuje, že počet sester VŠ a specialistek je vysoce nadměrný a že se v nemocnicích pro ně jen těžko nachází uplatnění. Nemocnice, které tíží špatná finanční situace, si nemohou dovolit nižší zdravotnický i pomocný personál doplnit do stávajícího počtu personálu.
A tady máme realitu. Z důvodů nedostatků v zákoně č. 96/2004 Sb. totiž nezáleží na našem vzdělání, specializacích a registracích. On totiž ve své nedomyšlenosti a částečné nesmyslnosti dovoluje zaměstnavatelům přidělit nám práci, jakou právě teď uznají za vhodnou. Jsme odkázány na milost a nemilost zaměstnavatelů, jakou pozici nám přidělí. Stává se tudíž, že i setry s maximálním vzděláním, registrované a zkušené ve svém oboru, jsou vraceny do nižších platových tříd a POD DOHLED!
Ať přemýšlím, jak přemýšlím, zdá se mi a jsem o tom přesvědčená, že tento systém selhal a nevidím v něm žádný smysl.
Žádám proto kompetentní osoby, aby zasedly k jednacím stolům. Situace v naší práci je velice kritická, a to nejen z finančních důvodů, ale i z hlediska prestiže. Vím, že jsme sestry všestranně vzdělané a poctivě pracující. Máme také svoji hrdost, vážení, a vaši pozornost si zasloužíme!