„Lidé se s potížemi s únikem moči často nesvěří ani lékaři a výsledkem může být ještě další zhoršení problému ve všech jeho rovinách,“ uvedla členka pacientské organizace Jana Navrátilová.
Onemocnění bývá často spojování se stářím, může ale vzniknout také po porodu nebo v důsledku nemoci nebo úrazu, například po nádoru nebo ozařování, úrazu páteře nebo u mužů se zvětšenou prostatou. Kromě zdravotních problémů přináší také potíže psychické, ovlivňuje pocit lidské důstojnosti a může vést až k dobrovolné sociální izolaci.
Zkušenost s nedobrovolným únikem moči má zhruba jedna ze tří žen starších 35 let a jeden ze čtyř mužů nad 40 let. „Současná medicína nabízí mnoho možností řešení inkontinence. Od miniinvazivního chirurgického zákroku přes medikamenty až k posilování svalů pánevního dna,“ doplnila primářka Urocentra Praha Michaela Matoušková. Cvičení je u mírnějších obtíží považováno za plnohodnotnou metodu léčby, zabírá ale až po nějaké době. Pacienty by se podle ní měli vyvarovat alkoholu a kofeinu, vadí také citrusy. „V žádném případě by osoby trpící inkontinencí neměly omezovat pravidelný pitný režim. Výsledkem sníženého příjmu tekutin je vyšší koncentrace moči, která také více dráždí močový měchýř a může jej až spálit,“ dodala.
Podle odborníků by se o problémech s inkontinencí mělo více mluvit. Lidé by měli vědět, že se s tímto onemocněním mohou obrátit nejlépe na praktického doktora, gynekologa či urologa. Lékaři by měli poznat, kdo potřebuje pomoct a kdy ho mají poslat ke specialistovi. Operace je vhodná pro 20 až 30 procent pacientů. U ostatních pomůže cvičení, úprava životního stylu, snížení fyzické námahy, léky či používání speciálních vložek.
Informace pro pacienty, například o možnostech proplácení inkontinenčních pomůcek z veřejného zdravotního pojištění, přináší web pacientské organizace Inko-gnito. Pojišťovny na ně ročně vydají kolem 2,5 miliardy korun.