V rámci dohodovacího řízení se bohužel nepodařilo vyjednat takový text rámcové smlouvy, který by přinášel soukromým lékařům existenční jistotu. Zdravotní pojišťovny nebyly ochotny nabídnout více než smlouvy na dobu určitou.
Po uplynutí půlroční lhůty, během které účastníci jednání nedokázali uzavřít platnou dohodu o rámcových smlouvách, vydal ministr Rath vyhlášku č. 290/2006 Sb., kterou se vydává rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ČR o rámcových smlouvách. Tato vyhláška byla publikována ve Sbírce zákonů dne 16. 6. 2006.
Rámcové smlouvy obsažené v příloze vyhlášky č. 290/2006 Sb. sice soukromým lékařům zajistily právo na tzv. trvalý smluvní vztah, ale zároveň obsahovaly i některá pro lékaře nevýhodná ustanovení, která se prezident ČLK snažil v jednání o individuální smlouvě pozměnit. Výsledkem byla tzv. dohoda Horák–Kubek ze dne 14. 7. 2006 o smlouvách pro praktické lékaře a pro ambulantní specialisty, s jejichž zněním vyslovil souhlas i ministr zdravotnictví MUDr. Rath. Velmi podobné znění smluv pro praktické lékaře a ambulantní specialisty se prezidentovi ČLK následně podařilo vyjednat rovněž s řediteli ZP MV (211), VoZP (201) a OZP (207).
Většina představitelů lékařských organizací hodnotila komorou vyjednané smlouvy jako velmi výhodné a doporučila svým kolegům, aby je podepsali. Je jistě škoda, že z objektivních důvodů nebyla možnost vyjednat trvalý smluvní vztah pro ostatní soukromé lékaře (např. komplement).
Jistě by také bylo lepší, kdyby trvalý smluvní vztah zajišťoval zákon. Bohužel, novelu zákona o veřejném zdravotním pojištění (sněmovní tisk 1045), dvakrát schválenou Poslaneckou sněmovnou, vetoval za hlasitého jásotu představitelů některých lékařských organizací prezident Klaus v době, kdy po volbách jeho veto již nemohli poslanci přehlasovat. Některé lékařské organizace toto veto prezidenta republiky, které znemožnilo zakotvení trvalého smluvního vztahu zákonem, bohužel schvalovaly.
V případě oboustranného podpisu smlouvy o poskytování a úhradě zdravotní péče, ze které vyplývá, že jde o trvalý smluvní vztah, který lze ukončit jen z důvodů uvedených v článku VIII. této smlouvy, jde o smlouvu, kterou zdravotní pojišťovna nemůže z jiných než tam uvedených důvodů ukončit. Tříměsíční výpovědní lhůta v případě smlouvy na dobu neurčitou se týká nájmu nebytových prostor a je v tomto případě vyloučena, protože z rámcové smlouvy vycházející individuální smlouva samotná uvádí, kdy a za jakých podmínek ji lze ukončit.
I kdyby došlo ke změně či zrušení vyhlášky č. 290/2006 Sb., o rámcových smlouvách, ať již rozhodnutím nového ministra Julínka, nebo rozhodnutím Ústavního soudu ČR na základě žádosti skupiny poslanců, nemohlo by to nic změnit na platnosti již uzavřené individuální smlouvy zakotvující trvalý smluvní vztah. Jde o princip tzv. nabytých práv, která nelze změnou právních předpisů opět „pozbýt“.
Podpisem této smlouvy získává zdravotnické zařízení (PL nebo AS s kapacitním číslem lékaře menším nebo rovným 10,0) trvalý smluvní vztah, a to bez ohledu na skutečnost, pokud by účinnost smlouvy byla stanovena například až od 1. 1. 2007.
Proč ČLK o smlouvy zakotvující trvalý smluvní vztah se zdravotními pojišťovnami usilovala a nadále usiluje?
Do značné míry by tím byla eliminována nerovnost právních vztahů poskytovatelů zdravotních služeb (soukromých lékařů) a zdravotních pojišťoven, na kterou poukázal v jednom ze svých nálezů i Ústavní soud ČR.
Soukromý lékař by se prostě nemusel obávat, že když „nebude poslouchat“ (bude se např. bránit neoprávněným srážkám, soudit apod.), dostane pro další období „červenou kartu“ – zdravotní pojišťovna s ním smlouvu na další období již neuzavře.
Měl by existenční jistotu, že pokud si ho svobodně zvolí dostatek pojištěnců, bude moci trvale provozovat svou soukromou praxi, bez ohledu na přízeň či nepřízeň úředníků zdravotních pojišťoven. To bylo a je strategickým cílem ČLK.
JUDr. Jan Mach