Názory k článku Test: Trpíte depresí?

Dobrý den, pane Bošanský, pokud byly vyloučeny všechny organické příčiny Vašich potíží, je možné, že se jedná o fukční poruchu jícnu. Jedním z kvalitních pracovišť, které se tímto komplexním problémem zabývají je Psychosomatická klinika na Praze 6. Redakce Zdraví.Euro.cz

dobrý den mám deprese že se chci zabít.

Dobrý den, Je mi 16 a už delší dobou trpím sebevražednými myšlenkami - jak by všem bylo dobře, kdybych tu nebyla, že žiju pro nic, můj život nemá cenu, nezasloužím si žít.. Poslední dobou i každý den kvůli tomu brečím, že jsem hnusná, bezcenná, nikdo mě nemá rád a že moje budoucnost jde k hájí a že nic v životě nedokážu (hodně lidí mi to taky říká...) Neustále skoro dennodenně o tom přemýšlím a nedokáží už skoro snad přemýšlet o něčem jiném... Občas jsem měla i myšlenku, jak bych mohla ukončit svůj život ale nikdy jsem se k tomu neodokopala. Jsem i taková bez života, nic mě nebaví a nemám o nic zájem a nic se mi nechce dělat. Občas i špatně spím a hodně často se budím. Také jsem dostala poslední dobou závratě a je mi na omdlení, mám slabý tlak (to ale málo) a špatně se mi dýchá, že se nemůžu někdy nadechnou a jako by moje plíce byly naplněné vodou. Taky mě bolí u sedce (ale to jen občas). Můžu se zeptat, pokud by to nemohlo být klidně i tou depresi?? Nikdo neví čím si procházím, protože vím, že půlku lidem by to bylo jedno a rodiče by mi to asi nevěřili.... No,a Dnes se rozhodla, že si udělám test na depresi, a vyšlo mi, že trpím ,,velmi vážnou depresí" udělala jsem si i ten test na jiných stránkách a to mi vyšlo to samé. Taky jsem si dneska udělala test "sebevražedné myšlenky" abych zjistila, jak na tom jsem a vyšlo mi; dosažený počet bodů: 12 z max. 16 bodů t.j. 75% - vysoké riziko sebevražedného jednání Cokoli nad nulu je určitá výzva k řešení. Opravdu nevím, zda jsou tyto informace pravdivé co mi vyšlo, pokud ano, opravdu nevím, co mám dělat. Nikdo mi nemá kdo pomoct.

Dobrý den, Anonymko, objednejte se ke konzultaci k nejbližšímu psychiatrovi. Mít depresi není žádná ostuda. Promluvte si o tom s rodiči či požádejte Vašeho praktického lékaře, at' to s nimi probere. Přejeme pevné nervy a hodně sil. Redakce Zdraví.Euro.cz

Dobrý den, být Vámi, tak si zajdu i na celkové vyšetření. Jak píšete o tom, jak máte nízký tlak, tak to může být způsebeno i snížením funkce štítné žlázy. Taky jsem trpěla těžkými depresemi a bylo to právě nedostatkem hormonů. Džím palce, hlavně to nevzdávejte a bojujte, bude zase dobře. Mluvím z vlastní zkušenosti.

Ahoj klidně mi napiště na email pokud někdo chce

WOW ! to je OMG mame to uplně na stejno je super myt nekoho kdoc to ma stejne me se i klepou ruce ale nevím.

Dobrý den je mi 15 a v testu a mnoha dalších testech mi vyšlo : MÁTE VELMI VÁŽNOU DEPRESI Trpíte velmi vážnou depresí. Co nejdříve kontaktujte odborníky, pokud toho nejste schopni, požádejte o to někoho z blízkých. Deprese dokáže být smrtelnou nemocí a není radno ji podceňovat. Ale s mými rodiči nejsem schopná jim to říct a v mých letech se nemůžu objednat a zaplatit si to. Nevím co mám dělat ale co to řešit protože se to zhoršuje. Nevím co mám dělat ...

Dobrý den, Jano, promluvte si o tom se svými rodiči, určitě pro Vás chtějí jen to nejlepší. Pomůže Vám i Váš praktický lékař, najde kontakt na nejbližšího psychiatra, a popřípadě Vás i objedná. Psychiatrická léčba je hrazena z pojištění, nemusíte se obávat poplatků. Přejeme pevné nervy a hodně sil. Redakce Zdraví.Euro.cz

Je mi 9 a mám silné deprese co mám dělat? Máma mi řekla že ji to nezajímá a to samý táta... POMOOOOOC

Dobrý den, kvůli Vašemu nízkému věku bude vždy potřeba někoho dospělého. Svěřte se svému blízkému pedagogovi či praktickému lékaři. Věřím, že tuto závažnou situaci vhodně osvětlí vašim rodičům. Redakce Zdraví.Euro.cz

Dobry den je mi 15 a chtěla bych se zeptat, co mám dělat když nedokažu mluvit s lidmi. Vlastně se lidi hodně stranim. Moji rodiče nedokažou pochopit, že rada travim čas sama. No a taky nemam žádné přátele všichni řikaji že jsem divna, a už delši dobu mě trápí sebevražedné myšlenky jestli bych vubec někomu chyběla. A když jsem si uděla tenhle test tak mi vyšlo že trpím velmi vážnou depresi. A nevim co mám dělat.

Dobrý den, slečno Dohnalová, puberta je velmi křehké období. Mrzí nás, že momentálně nemáte žádné blízké přátele, možná by to mohlo spravit docházení na nějakou zájmovou aktivitu, kde byste potkala podobně smýšlející lidi. Umíme si představit, že vaši vrstevníci mohou občas být až krutí, pokud se někdo v kolektivu vymyká tomu, čemu věří, že je normální. Pokud si myslíte, že trpíte nějakou formou deprese, svěřte se prosím svým rodičům nebo svému dětskému lékaři. Pokud se bojíte, jistě ve škole máte školního psychologa, který vám také rád pomůže. Přejeme pevné nervy. Redakce Zdraví.Euro.cz

Dobrý den, Je mi 15 let, žiju s otcem. Kvůli matce jsem měla i traumata. Dlouhou dobu jsem si nemohla najít přátele, až ve 12ti letech jsem našla 2 osoby, které mi skutečně rozuměli.. V podstatě byli jediné koho jsem měla.. S tátou si nerozumím a často se hádáme. Doma jsem většinou sama.. Hodně se bojím cizích lidí a když stojím ve frontě, nebo jsem v blízkosti hodně lidí, těžko se mi i dýchá. Nedokážu kvůli tomu ani pořádně se věnovat mým koníčkům.. Nenávidím se a při pohledu do zrcadla se na sebe nedokážu ani upřímě usmát, ať dělám co chci.. Ve škole se můžu učit jak chci, ale i když se nejvíc snažím, tak se mi to nikdy nepovede a potom to na konci školního roku sotva doháním. Občas mývám i sebevražedné myšlenky, ale z větší části cítím, že by jsem něco takového nedokázala udělat. O psychologa požádat nemůžu, protože když u otce jenom něco trošičku naznačím, tak on mi jasně řekne, že pokud to myslím vážně, tak mě zavře do blázince. A já v 15 letech si ho dovolit nemůžu. Nedávno jsem ztratila i ty dvě osoby, kterým jsem jako jediným nejvíc věřila a teď je to ještě horší. Mám pocit, že kolem mě je jenom temnota a jsem na všechno sama.. Vím, že je to hodně divné, ale často si představuju, jak mě např.: někdo unese a mučí mě.. Vím, že tohle je velmi zvláštní.. Často mývám noční můry, kde mě chce někdo zabít, nebo vidím, jak někoho zabije a potom chce zabít mě atd.. Jsou to docela brutální sny, když vidím kde někdo někoho zabije, tak je to hodně detailní a krvavé. Tenhle pocit už mám 1 rok a půl. Taky často mám spánkové paralýzi. Nedokážu jasně vidět budoucnost. Vidím to jenom negativně. Špatně se mi rozhoduje.. Před ostatníma dokážu hrát, jako že mi nic není a že jsem veselá holka, ale tak to není. Jedná se opravdu o depresi? A pokud ano, tak který druh? Dá se s tím žít aniž by jsem musela kontaktovat psychologa? Nebo by jsem si objednala nějaké antidepresiva? Děkuji

Dobrý den, Anonymko, moc nás mrzí, že v tomto křehkém věku, kdy se člověk sám hledá, zažíváte špatné období. Pokud se nechcete s těmito problémy svěřovat svému otci, svěřte se své dětské lékařce nebo školnímu psychologovi. Není nic špatného na tom, říci o pomoc. Pravděpodobně existují lidé, kteří v tichosti žijí se svojí depresí, ale v dnešní době už existuje dobrá léčba a je zde snaha psychiatrii odstigmatizovat. Antidepresiva jsou pouze na lékařský předpis a jsou přísně indikována. Přejeme pevné nervy. Redakce Zdraví.Euro.cz

Dobrý den. Je mi 12 let a vyšlo mi z testu že mám velmi vážnou depresi. Celkově ve škole nemám kamarády a byl jsem i šikanovaný. Když to řeknu rodičům nevěří mi. Poslední dobou když hraju hry na PC tak na to všechno zapomenu. Ve škole když máme třeba test a jsem na něj naučný stejně dostanu za 5. Dneska to na mě přišlo znovu a měl jsem chuť na sebevraždu. Příjde mi že nic nemá smysl a všem jsem jen na obtíž. Může mi někdo pomoct? Předem děkuji.

Dobrý den ,již dva roky na sobě cítím změnu,jsem hrozně unavená,bušení srdce,třes ,neklid,nervozita,bolest hlavy,nic mě nebaví,dále prožívám bolesti v těle ,bolest na hrudi ,podbřišku a zad ,špatně dýchání ,jako bych měla astmatický zachvat,občas plačtivost,nedokážu přemýšlet jasně,jsem zahledena.Vsechna vyšetření mám za sebou ,je jich opravdu hodně ,ale mě telo je v naprostém pořádku. Dr. Říkala,že se jedná o depresi a předepsala cipralex,po jednom léků mi bylo opravdu zle ,takhle jsem se snad nikdy necítila,vysadila jsem a nyní beru Neurol 1-0-1 ,25 mg ,teprve jsem objednaná k psychologovi . Chtěla bych se zeptat jestli mi bude někdy lépe ,mám tři děti a každý den mám strach,že zase přijde bolest a nedokážu normálně žít . Děkuji

Dobrý den, Barboro, deprese není banální onemocnění a ještě hůře se léčí. Je třeba mít důvěru ke svému psychiatrovi a při nesednutí jednoho antidepresiva zkusit lépe vyhovující. Antidepresiva začínají působit nejdříve cca za 14 dnů, je opravdu potřeba vyčkat na zlepšení. Věřím, že se z toho dostanete s pomocí své rodiny a lékařů. Pokud je to jen trochu možné, je dobré mít pevný režim a začít např. s nějakou pohybovou aktivitou (joga, běh). Redakce Zdraví.Euro.cz

Ahoj je mi 13 a vím přesně jak se cítíš to co prožívá ty znám moc dobře akorát že u mě to skončilo hůř kdyby jsi měla zájem popovídat si s někým kdo tě pochopí tak mám fb

Dobrý den, již tři týdny cítím depresi má sestra říká že si o tom mám s někým popovídat, tak jsem tady, každý den probrečím nad tím že už Nevím co v životě dělat,nemám nějakou náplň do života,dokážu probrečet hodiny nad tím jak vím co mě bude čekat (nudný depresivní zivot) děkuji.

Dobrý den, Kryštofe, deprese je komplexní onemocnění, nebojte se požádat o pomoc nejbližšího psychiatra. Podle tíže onemocnění vám navrhne léčbu, popř. nějakou formu psychoterapie. Redakce Zdraví.Euro.cz

Dobrý den, již tak rok se mi neustále razantně mění nálady kvůli každé maličkosti. Začal jsem přemnoho jíst a každý večer se chodím sám projít s vnitřním špatným pocitem. Ať už mezi lidmi, nebo jinde se cítím sám a poslední dobou ztrácím potřebu se s lidmi vídat. Přijde mi, že nejsem v pořádku. Nemám chuť co dělat a často se potřebuju někomu vypovídat. Zatím mi ale přišlo, že pro mě nemá nikdo pochopení. Je mi pouze 14 let, takže si nejsem jist, zda se opravdu jedná o tuto poruchu, každopádně by asi i tak bylo dobré navštívit odborníka. Nechce se mi to ale říkat rodičům.

Dobrý den, Matěji, ve 14 letech jsou prudké změny nálad celkem obvykle normální. Pokud vás to ale nějak výrazněji ovlivňuje v běžném životě, je dobré se s někým poradit. V první řadě bychom doporučili vaše rodiče, dále pak psychologa ve škole nebo vašeho praktického lékaře. Není nic špatného na požádání o pomoc. Redakce ZDraví.Euro.cz

Dobrý den, je mi 14 a už dva roky se domnívám, že mám depresi. Teď mi v testu vyšlo, že mám vážnou depresi a já se ani nedivím. Tenhle měsíc jsem to už nevydržela a začala jsem se řezat. Už se snažím o mém psychickém stavu s rodiči mluvit nějakou dobu, několikrát jsem jim velmi zřetelně naznačila, že něco se mnou není v pořádku. Ale vůbec mě neposlouchají a jednou se mi i máma vysmála, že já o depresích nemůžu nic vědět. Už fakt nevím co mám dělat

Dobrý den, je mi 15 let a už přes rok mám takové stavy že jsem ve škole-chce se mi brečet, jdu domu ze školy prostě kamkoliv jdu se mi chce brečet nebo se mi tam vůbec nechce. Když bych měla někam jít tak radši se vymluvím abych nikam nemusela jít. Už se ani pomalu nedokážu bavit s lidmi. A když se konečně dokopu někam s někým jít tak nechci aby si ničeho všimli (stejně by jim to bylo jedno) tak se usmívám a směji, ale to mě potom deptá ještě více a ještě více se mi chce brečet. Když jedu občas domů metrem tak si přeji být pod ním, stejně by to nikoho nezajímalo. Asi sem napíšete ať si s někým promluvím, ale to už jsem zkoušela říct rodičům a ti to pojali tak že mě toho týdne přejde ale ono to bude už přes rok a já už nevim co mám dělat. Snažila jsem se to říct i kamarádce která si procházela něčím podobným ale já se prostě nechci vnucovat a zahlcovat ji svými ,,problémy”. A už nevim co mám dělat. Děkuji

Dobrý den, slečno Oubrechtová, pokud těmito stavy trpíte přes rok, neostýchejte se požádat o pomoc vašeho praktického dětského lékaře či psychologa ve škole. Věřím, že vám pomůže vysvětlit situaci rodičům. Přejeme pevné nervy. Redakce Zdraví.Euro.cz

Dobrý den, Je mi 16 let a mám pocit, že se mnou neni něco v pořádku. Poslední dobou nejím nebo dané jídlo, které sním vyzvracím. Mám problémy s vypadáváním vlasů, spím několik hodin a stále mám pocit únavy. Často odmítám jakoukoliv společnost. Má váha rapidně klesá, nálada se mění několikrát za den. Jsem velmi protivná na své okolí a velmi často bývám nemocná. Budu ráda za každou radu.

Dobrý den, Andreo, doporučili bychom nejdříve návštěvu u vašeho praktického lékaře, který by vyšetřil štítnou žlázu a vaše nechutenství. Pokud by bylo vše v pořádku, můžete se objednat ke konzultaci k nejbližšímu psychiatrovi. Redakce Zdraví.Euro.cz

Dobrý den, Nevím proč ,ale začala jsem cítit větší návaly deprese a proto jsem zkusila různé testy na deprese co jsem našla (celkem 5) a vyšlo mi ukazdeho buď střední a nebo vysoká deprese a nejsem si jistá co mám dělat....

Dobrý den, Anonymko, pokud cítíte, že by to mohla být deprese, objednejte se k nejbližšímu psychiatrovi. Zde vás lékař vyšetří a eventuálně vám navrhne léčbu. Redakce Zdraví.Euro.cz

Zkuste si třeba v knihovně sehnat knihu Život bez deprese nebo přednášky na youtube - deprese, existuje cesta ven? No a mladí můžete i na linku důvěry. Deprese je na delší čas, chce to trpělivost a změnit některé věci v životním stylu, přijít na příčinu a řešit ji, třeba s psychologem. Ja na prášky nespoléhám, serotonin můžu získat např. i pohybem na vzduchu. A když nenajdete člověka, který vám rozumí tak se nebojte opřít o výrobce, má návod k použití každého z nás. :D

Dobrý den, chci se zeptat. Od narození svého dítěte a je mu rok a půl. Tak mívám sem tam úzkost a několikrát i opravdu ošklivou. Dám příklad jedeme s manželem v autě, v zádu naše dítě a já mám v hlavě jakoby myšlenku aniž bych ji mohla nějak ovládat, že do nás narazí auto a jsme vichni mrtví. Nebo spíš mí blízcí... A opravdu mi hlavou projde myšlenka a pak zase odezní ale někdy si na to vzpomenu, často. A neni to moc příjemné :(

Dobrý den, Anonymko, takové myšlenky se občas honí hlavou úplně každému, důležité je, jak s nimi nadále nakládáme. Pokud vás z těchto myšlenek trápí úzkost, navštivte psychiatra pro další konzultaci, popř. léčbu. Redakce Zdraví.Euro.cz

Dobrý den, je mi 11 a mám takový pocit, že trpím depresí. Častokrát se řežu, protože mě to uklidňuje a jednou jsem si vzala i prášky (chtěla jsem se předávkovat) bohužel mi to nevyšlo. Častokrát mám sklony ke sebevraždě, málo spím většinou mi nejde ani usínat. Jsem více protivnější vůči lidem a navíc se mi vrací vzpomínky z menšího věku kde jsem dost trpěla, všechno z toho si dávám za vinu. Několikrát za den brečím. Často i ve škole prožívám posměchy kvůli vzhledu... Je tu prosím vás nějaká pomoc bez prášků a chození na terapii?

Dobrý den, Anonymko, moc nás mrzí, že v tomto mladém věku prožíváte těžké časy. Pokud by to bylo jen trochu možné, svěřte se svým rodičům/ třídní učitelce/ školnímu psychologovi/ praktickému lékaři. Pomoci Vám mohou vaši nejbližší, u nichž najdete oporu a porozumění. Nebojte se říci si o pomoc, psychiatrická léčba je nyní moderní a snad již méňe stigmatizovaná. Přejeme pevné nervy. Redakce Zdraví.Euro.cz

tak to máme skoro stejné až na to že já mám tak silnou depresi že ani nedokážu brečet.

Dobrý den. Je mi 12 a rodiče se často hádají a já už nevím, co mám dělat. Někdy přemýšlím že se pořežu nebo uteču z domu. Ale nemám na to takzvané "koule" Když jsem si o tom povídala s mámou, řekla že rodiče se často hádají. Já to chápu. Ale alespoň se nemusejí hádat přede mnou. A stejně se furt hádají přede mnou, mě je pak blbě, brečím a chci si něco udělat! Třeba se zabít. Nebo pořezat nožem/žiletkou. Měla jsem i v plánu že si vezmu zapalovač, půjdu do našeho blízkého lesa pro pár větví, naskládám je okolo sebe jako domek, vlezu tam a zapálim se. Nebo že půjdu někam jinam. Minulý rok mi umřel dědeček, teta a druhý dědeček.. :-( Prosím poraďte mi někdo..... Děkuji ;-()

Dobrý den, Verunko, velmi nás mrzí vaše zkušenost. Zkoušela jste si promluvit i s tatínkem? Pokud by s ním nebyla řeč, svěřte se s těmito myšlenkami svému dětskému lékaři či školní psycholožce. Redakce Zdraví.Euro.cz

Dobrý den, je mi 16. Před asi více jak půlrokem jsem byla poprvé ve vztahu, trval rok. Byl to závislý vztah, nevím sice jestli z obou stran..ale z mé určitě. Nebylo minuty kdy bych na něj nemyslela nebo nemyslela na to co v danou chvíli dělá. Byl to pocit jako bych byla svázaná provazy, ale zároveň mi to tak vyhovovalo. Jakmile ten vztah skončil, myslela jsem si, že se bez problému posunu dál. Nějakou dobu tomu tak i bylo, ale asi před 5 měsíci jsem se začala cítit hrozně. Všímala jsem si změn, které se mi pravděpodobně staly. Nejprve jsem na něj myslela 95% svého celého dne, pak se to začalo snižovat, ale před nějakou dobou to začalo být horší, jsem pořád unavená, s přáteli si nerozumím, nedokážu se o vážných věcech bavit bez slz (zrovna teď tak brečím, že mě bolí v krku..), hodně často přemýšlím nad smyslem života (ale ne ve smyslu sebevraždy, zkrátka si jen říkám proč vlastně žiji, nebo spíše pro co žiji), nemám z ničeho radost, s rodinou nechci nic podnikat, lidé kolem mě mají tendenci se mi pořád svěřovat..jejich problémy na mě padají, cítím za ně odpovědnost. Mám strach, že je to deprese..že nejsem normální. Vždycky kolem sebe vidím, jak se všichni radují i z naprostých maličkostí a taky bych taková chtěla být, ale čím víc se přetvařuji, tím víc to bolí. Prosím pomozte mi.

Dobrý den, Vendy, rozchod je vždy nelehká věc a ve vašem věku k tomu můžete být citlivější. Jestli se ve vašem případě jedná už o depresi či jen smutek plynoucí z rozchodu nelze s přesností určit. Pokud Vás to výrazně omezuje v běžném životě, nebojte se navštívit psychiatra. Redakce Zdraví.Euro.cz

Dobrý den, Je mi 13 a mám střední depresi a i když chci někomu o mém problémů říct tak to nedokážu. V poslední době jsem se hodně uzavřela.

Dobrý den, Very, tento test je pouze orientační, k upřesnění potíží bude potřeba navštívit psychiatra. Nejlepší by bylo se svěřit svým rodičům, jsou to vaši nejbližší a určitě by pro vás udělali první poslední. Pomoci by vám mohl i váš obvodní dětský lékař nebo jakýkoliv jiný, ke kterýmu máte důvěru. Redakce Zdraví.Euro.cz

Vyhodntilo my to střední depresy a to je mi 14 let. A to je fakt.

Dobrý den, Davide, moc mě mrzí, že odpovídám s takovou prodlevou.. Bylo by dobré si o tom s někým popovídat, COVID-19 byl pro všechny výrazná zatěžkávající psychická zkouška. V každé škole by měl být psycholog, zkuste ho kontaktovat a popovídat si s ním o svých potížích.

Dobrý den, je mi 54 let a s depresemi se léčím už 15 let. Jsem stále velmi unavená,hodně spím,mám bušení srdce,občasný třes rukou,pocit těžkých nohou a často brečím. Nedávno jsem přišla o práci a tím se všechno ještě zhoršilo.Často myslím na ukončení života,ale mám dvě vnoučátka a ta mě tady zatím drží. Je to pro mě všechno moc vysilující,nechce se mi mezi lidi a nestrpím žádný nátlak, který je na mě kladen. Dříve jsem pracovala ve firmách, kde je úkolová práce, ale cítím, že už ji nezvládám a to mi také na sobě vadí. Vím,že s tím musím něco udělat a že si budu muset najít jinou práci,ale s pocitem, že už nejsem tak dobrá a rychlá jako ostatní mi to moc nejde. Začala jsem chodit na psychoterapii .Pár dni po ní je mi lépe a pak se to vše zase vrací. Děkuji za každou radu.

Dobrý den, Stanislavo, byla jste na vyšetření u psychiatra? Třeba bude potřeba jen změnit léčbu. V dnešní době existují moderní antidepresiva s minimálními nežádoucími účinky. Při zlepšení se mohou vysadit. Redakce Zdraví.euro.cz

Dobrý den, je mi 19 let a poslední rok trpím velkými depresemi.. Otěhotněla jsem s přítelem (22) v mých 17..Když to vezmu od úplného začátku, tak jsem měla mého prvního kluka v 15 kluk se kterém jsem byla 2 roky jelikož to s ním dopadne tragicky (kluk v podstatě na vše poprvé..) Bya jsem rok sama a byl to můj nejlepší rok v životě, Kluby, Oslavy, cestování, našla jsem si nejlepšího kamaráda kterého jsem měla strašně ráda a brala jsem ho jako mého nejdůležitějšího člověka co mi vždycky pomáhal at se děje cokoliv a takhle jsme trávili každý den...Moje rodina je nic moc musím říct, když jsem byla malá holka, rodiče se o mě 4x soudili (sama jsem nevěděla u koho být) Skončilo to tak že táta se odstěhovat zpátky do Německa a nemluví se mnou, moje máma je doma a bez práce, Moje sestra je také v Německu a moc spolu už také nemluvíme.. Nikdy mě moje skutečná rodina neřekla nic hezkého nebo mi pomohla nebo naslouchala... Vždy se na mě většinou vykašlali...Proto jsem brala většinou jako rodinu pouze kamaráda na kterého jsem se mohla spolehnout, ale nebyla to láska to opravdu ne pouze přátelství... A najednou jsem o vše přišla, když jsem otěhotněla a nemám vůbec nic než sebe a svoji každodenní depresi která každý den pluje a sráží mě čím dál víc.. Mám byt, žiju s přítelem, mám krásného malého chlapečka kterého strašně moc ráda.. ALE už je to tu, TO SLOVO...Které nechápu.. Přiznám se že nejsem tak štastná kdy jsem bývala a velmi často říkám k čemu je můj život když nemám nic.. S přítelem se snad každý den hádáme a hádáme..A každý den se s ním cítim jako kdybych byla blbá a k ničemu..Ukazuje mi stále jeho lásku ke mě, ale říká mi tak strašné věci... Troufám si říct že mi chybí můj starý život..Chybí mi přátele kteří mi už ani nenapíšou, nemám nic... Každý den trávím u mámy a ležím koukám do zdi a přemýšlím o všem.. Nikdo se mnou nemluví jen ležím a koukám do notebooku.. Když jsem doma tak dělám to samé.. Nebo vlastně brečim jelikož je to moje velmi oblíbená vlastnost posledních několik měsíců.. Mám pocit jako kdybych byla blbá, k ničemu, nic neumim, nemám nikoho, život mě sráží k zemi.. Jsem kus něčeho co už tu nejspíš nemá co dělat? Nebo bych měla dát své smrti šanci? Nikomu bych nechyběla přeci jen..

Dobrý den, určitě vyhledejte ambulantního psychiatra. Vím, že objednávací lhůty jsou dlouhé, tu dobu by vám mohl pomoci překlenout dobrý psychoterapeut, se kterým si sednete. Většina psychoterapeutů je ale bohužel placených, ti co pracují na pojišťovnu mají také dlouhé objednávající lhůty. Zkuste pohledat v místě bydliště.

Zdravím Je mi 23 let a v životě mě zranila moje vlastní matka na srdci když mě opustila a také dvě slečny do kterých jsem se zamiloval ty mě též opustily. Od malička jsem měl potřebu začlenit se mezi lidi a tak jsem vynikal ve sportu abych byl vítaný ve společnosti. Dnes žiju v adopci a v náhradní rodině nemáme moc blízké vztahy a přátelé nemám. Než přišel koronavirus a první nošení roušek bylo to pro mě nepříjemné. Kolegové v práci byli šíleně vyděšený a já prožíval něco jako dušnost. Měl jsem problémy dýchat jako bych byl pod vodou. V té době jsem prožíval nepříjemné úzkosti byl jsem všude sám a všude kolem byli vyděšený lidi bylo to na mě velmi útočné a také vím že to něco udělalo s mým srdcem které bylo zraněné z minulosti. Dnes nic necítím na srdci neprožívám radost, lásku, nic se mně nedotýká. Moje mentalni schopnosti se značně zhoršily, mám problém s pamětí, se soustředěním a také s vědomím. Každé ráno se probouzím se stejným pohledem na svět. Trpím nespavostí, bolestmi hlavy a teď mě dohnala i nějaká chřipka které se nemůžu zbavit. O jaký typ deprese se jedná? A dá se vyléčit ztráta citu ? Děkuji

Dobrý den, Pavle, doporučuji navštívit psychiatra. Psychoterapie či na přechodné období medikace vám pomůže s vašimi potížemi. Věřím, že „ ztráta citu“ se dá překonat.

dobrý den, jak velký vliv mají antidepresíva na psychické zdraví člověka?

Dobrý den, vhodně zvolená antidepresiva užívaná při depresi pod dohledem lékaře jsou bezpečná a jsou užívány k překlenutí depresivní fáze. Při zlepšení psychického stavu se mohou pomalu postupně vysazovat, avšak opět pod dohledem ošetřujícího psychiatra!

dobrý den, vyšlo mi že mám středně těžkou depresi ale já tím netrpím 2 týdny ale už skoro 4 roky

Dobrý den, Terezo, doporučuji vyšetření v psychiatrické ambulanci.

Dobrý den, je mi 15 a prý trpím střední depresí. Dříve jsem měla silnější, ale všichni kolem si mysleli, že se jen snažím zviditelnit, mamka o tom ani nevěděla. Po půl roce se to opět vrátilo, celý den přežívám s fake smile, jediné, co mi udělá radost jsou videa od jedné skupinky youtuberů nebo holky, se kterými se však osobně neznám a o ''mně'' neví. Možná to je tím, že už 2 roky v sobě 'dusím', že jsem Bi a stále to nikdo neví. Ctěla bych se zeptat, jestli bych to měla nějak řešit, nebo to po nějaké době přejde? Rodičům se nechci svěřovat, bojím se jejich reakce vzhledem k faktům, co vím

Dobrý den, Leo, určitě prosím řešit a co nejrychleji. Svěř se školní psycholožce nebo svému pediatrovi, ti by mohli domluvit rodičům a pomoci s léčbou (psychiatr, psycholog). Držím palce.

Dobrý den. Trpím depresí a nejsem plnoletá, takže si nemohu sama obstarat psychologa. Zároveň rodičům se opravdu nedokážu svěřit. Přemýšlela jsem, zda nezajít za školním psychologem, ale nevím, zda takové problémy řeší a bylo by to pro mě šíleně těžké. Dnes jsem se poprvé svěřila mojí kamarádce, a ta mě vůbec nepodpořila a jen řekla, že "děti" jako já nemohou mít opravdu vážné psychické potíže. Zkráceně mě vzala na lehkou váhu a jak jsem se bála - pořádně mi nevěřila. Svěřila jsem se už pár lidem z internetu, ti mě vždy podpořili a dodalo mi to sílu. Ale nejsem dostatečně silná se někomu svěřit osobně.. Vím, že všichni radí, svěřit se. A vím, že by se mi hrozně ulevilo, bylo mi lépe už jen při svěření kamarádů z internetu. Ale já zkrátka nejsem tak silná. A první zkušenost s tím, že jsem to napsala někomu ze třídy, (viz výše) mi vůbec nepomohla. Jsem bezradná a pátrám po jiném řešení, než to říci rodičům. Ráda bych se svěřila někomu jinému blízkému, ale nikoho takového nemám.

Dobrý den, anonymko, svěřit se školnímu psychologii je výborný nápad a podporuji ho. Třeba by mohla po pár sezení pomoci s komunikací s rodiči či dětským lékařem.

Dobrý den. Rád bych se zeptal, jestli je nějak možné se nechat otestovat odborníkem, abych zjistil, jestli mám depresi. Zkusil jsem pár online testů, o kterých se tvrdí, že se zakládají na výzkumech odborníků, ale moc jim nedůvěřuji.

Dobrý den, možné to je, objednejte se k psychiatrovi. Bohužel jsou v dnešní době vytížení, tak jsou možné dlouhé čekací lhůty.

dobrý den, mohu věřit online testům na depresi? už jich několikrát zkusila a pořád mi píšou (posílají) at vyhledám pomoc nebo něco takového

Dobrý den, testy jsou orientační, pokud však máte podezření, že byste depresí trpěla, poraďte se se svým praktickým lékařem ohledně dalšího postupu.

Dobrý den, (16 let) Nevím, jestli to tady k něčemu bude, ale před asi rokem jsem si zde dělal test a vyšla mi závažná deprese. Nedávno jsem se vyoutoval matce a od té doby mám doma víceméně peklo, jelikož si matka nechce přiznat, že bych něco takovýho mohl být (trans, o orientacích jsem se jí radši nezmiňoval). Zkoušel jsem si o tom promluvit se školní psycholožkou, ale jediná ráda od ní byla, že se mám víc s matkou bavit, což však končí ne moc dobře. Když jsem přijel domů, první otázka byla: "takže doufám, že už nechches být kluk?" Vždy, když může, neustále opakuje v mojí blízkosti, že puberta je zlá věc, protože to je to, co si o mé situaci myslí. Vše je jenom puberta a já se jenom snažím zviditelnit. Což je však poslední věc, co bych v životě chtěl. Jsem od té doby dost uzavřený, nebavím se skoro s nikým irl. Když poprvý došlo na konverzaci o tom, že se jenom přetvařuji a svým přátelům lžu o tom, že jsem kluk, 3 dny jsem byl jenom ve svém pokoji a jediná reakce, kterou jsem obdržel byla, že jsem sebestředný a že proč se s nikým nebavím. Taky mě občas shazuje za to, že se nedokážu bavit s lidma, protože prostě nechápe, že existuje něco jako introvert. A váha je taky kapitola sama o sobě. Za 60 kg mě pořád urážela, že jsem fat a měl bych zhubnout. Omlouvám se, že jsem se tady tolik rozepsal, ale nevím, co mám dělat. Už jsem bohužel zašel až k sebepoškozování a matky se po tom všem bojím zeptat, jestli by mě mohla objednat k nějakýmu specializovanýmu psychologovi.

Ahoj Leoši, moc mě mrzí tvoje situace, za kterou rozhodně nemůžeš. Bylo by možné, aby školní psycholožka promluvila s tvojí matkou? Zkus se jí zeptat. Pokud by to nedopadlo, šla bych žádat o pomoc tvojí dětskou lékařku/lékaře. Ten určitě s matkou promluví a nabídne Vám seznam kontaktů, kam by ses mohl obrátit (psychoterapeut, psychiatr). K pediatrovi nejdříve zavolej a objednej si termín, kde lékaři vše vysvětlíš.

Dobrý den,(12 let)posledního půl roku jsem se hrozně uzavřela,jsem hodně sama,někdy se bezdůvodně rozbrečím a ve škole mám sice samý jedničky a někdy dvojku,ale mám pocit,že se vůbec nesoustředím.
Mám ještě jeden dotaz. Musí školní psycholog informovat rodiče,když bych k němu chodila?

Dobrý den, ani nevim odkud zacit spis tak ze uz na konci prazdnin me bolela hrud tak jsme šli na pohotovost, v cekarne jsem se klepala a bala se co mi muze rict doktorka, ta ale rekla ze to je jenom ze stresu atd a ze se nemusim bát, ale prijde mi ze mám už tak 2 mesice neklid v sobe. Strach ze něco mám napr. nejakou nemoc nebo tak. Všechno co me kdy boli si vyhledávám na internetu. Já vim ze je to spatne ze si to vyhledavam, ale já si vždy rikam ze mi to aspoň da jistotu ze nic nemam ale akorat se to zhorsi. Teď mám obdobi kdy brecim tak 4x denně a nemuzu si pomoc, brecim často i z malickosti napr. když slysim smutnou pisen. Nevim co mám delat a nekdy si rikam jestli to ma vsechno cenu jestli nemam vsechno vzdat. Asi jsem divná nebo spis mi to tak říkají lidi a prijdu si potom ze me nikdo nechape. Zkouknu film o něčem a začne se tam mluvit o konkrétní nemoc tak se zacnu bát jestli ji take nemam nahodou. Už vazne nevim kam muj zivot dal povede, jenze já chci žít ale nekdy si rikam jestli proste to nevzdat nebo tak. Dekuju za odpoved