Odpověď na názor

Dobrý den, Je mi 15 let, žiju s otcem. Kvůli matce jsem měla i traumata. Dlouhou dobu jsem si nemohla najít přátele, až ve 12ti letech jsem našla 2 osoby, které mi skutečně rozuměli.. V podstatě byli jediné koho jsem měla.. S tátou si nerozumím a často se hádáme. Doma jsem většinou sama.. Hodně se bojím cizích lidí a když stojím ve frontě, nebo jsem v blízkosti hodně lidí, těžko se mi i dýchá. Nedokážu kvůli tomu ani pořádně se věnovat mým koníčkům.. Nenávidím se a při pohledu do zrcadla se na sebe nedokážu ani upřímě usmát, ať dělám co chci.. Ve škole se můžu učit jak chci, ale i když se nejvíc snažím, tak se mi to nikdy nepovede a potom to na konci školního roku sotva doháním. Občas mývám i sebevražedné myšlenky, ale z větší části cítím, že by jsem něco takového nedokázala udělat. O psychologa požádat nemůžu, protože když u otce jenom něco trošičku naznačím, tak on mi jasně řekne, že pokud to myslím vážně, tak mě zavře do blázince. A já v 15 letech si ho dovolit nemůžu. Nedávno jsem ztratila i ty dvě osoby, kterým jsem jako jediným nejvíc věřila a teď je to ještě horší. Mám pocit, že kolem mě je jenom temnota a jsem na všechno sama.. Vím, že je to hodně divné, ale často si představuju, jak mě např.: někdo unese a mučí mě.. Vím, že tohle je velmi zvláštní.. Často mývám noční můry, kde mě chce někdo zabít, nebo vidím, jak někoho zabije a potom chce zabít mě atd.. Jsou to docela brutální sny, když vidím kde někdo někoho zabije, tak je to hodně detailní a krvavé. Tenhle pocit už mám 1 rok a půl. Taky často mám spánkové paralýzi. Nedokážu jasně vidět budoucnost. Vidím to jenom negativně. Špatně se mi rozhoduje.. Před ostatníma dokážu hrát, jako že mi nic není a že jsem veselá holka, ale tak to není. Jedná se opravdu o depresi? A pokud ano, tak který druh? Dá se s tím žít aniž by jsem musela kontaktovat psychologa? Nebo by jsem si objednala nějaké antidepresiva? Děkuji