Odpověď na názor

Zdravím Je mi 23 let a v životě mě zranila moje vlastní matka na srdci když mě opustila a také dvě slečny do kterých jsem se zamiloval ty mě též opustily. Od malička jsem měl potřebu začlenit se mezi lidi a tak jsem vynikal ve sportu abych byl vítaný ve společnosti. Dnes žiju v adopci a v náhradní rodině nemáme moc blízké vztahy a přátelé nemám. Než přišel koronavirus a první nošení roušek bylo to pro mě nepříjemné. Kolegové v práci byli šíleně vyděšený a já prožíval něco jako dušnost. Měl jsem problémy dýchat jako bych byl pod vodou. V té době jsem prožíval nepříjemné úzkosti byl jsem všude sám a všude kolem byli vyděšený lidi bylo to na mě velmi útočné a také vím že to něco udělalo s mým srdcem které bylo zraněné z minulosti. Dnes nic necítím na srdci neprožívám radost, lásku, nic se mně nedotýká. Moje mentalni schopnosti se značně zhoršily, mám problém s pamětí, se soustředěním a také s vědomím. Každé ráno se probouzím se stejným pohledem na svět. Trpím nespavostí, bolestmi hlavy a teď mě dohnala i nějaká chřipka které se nemůžu zbavit. O jaký typ deprese se jedná? A dá se vyléčit ztráta citu ? Děkuji