Praha -
„Prokorupční systém přímo negativně dopadá na pacienty, kteří si nemohou za současného neprůhledného stavu vybrat nejkvalitnější péči a v konečném důsledku rozhodovat o svém zdraví,“ sdělila Krnáčová ČTK.
Českým zdravotnictvím proteče ročně přes 200 miliard korun. Zdravotní pojišťovny však neplatí lékařům a nemocnicím za péči podle kvality a pacienti tak nevědí, jak kvalitně které zařízení léčí. „Zdravotnictví a všechny jeho součásti, včetně pacientů, jsou tak rukojmími politiků, kteří nejsou ochotni spolupracovat na potřebných změnách a zásadních úpravách v systému zdravotnictví,“ uvedla ředitelka.
Neprůhlednost systému podle ní dopadá na rozdělování investic, které je také neprůhledné, a na smluvní vztahy mezi pojišťovnami a zdravotnickými zařízeními. Soutěž mezi poskytovateli je v Česku deformovaná vyhláškami ministerstva zdravotnictví.
„Velký počet zúčastněných subjektů, netransparentnost a značný objem finančních prostředků zde přerozdělovaných jsou důvody, proč právě tento sektor v České republice je mimořádně náchylný k manipulaci, nekalému ovlivňování, zneužívání a v neposlední řadě ke korupci,“ uvedla Krnáčová.
Ceny v českém zdravotnictví jsou podle ekonomického konzultanta Miroslava Zámečníka silně deformované. Česko na rozdíl od většiny Evropy nepokročilo v zavádění úhrad v oblasti akutní péče na systém DRG, což je platba za diagnózu, a setrvává na paušálních platbách. Bez systému DRG, který zohledňuje kvalitu, těžko mohou podle Zámečníka existovat průhledná výběrová řízení na smlouvy pojišťoven s poskytovateli péče, která by vycházela z kvality zařízení.
Zámečník vytýká českému zdravotnictví neprůhlednost v tvorbě cen léků. Maximální ceny nevycházejí z porovnání s referenčními trhy. Hlavní boj se pak vede o výši úhrady jednotlivých přípravků z peněz veřejného pojištění, o výši doplatku pro pacienty. Tlak na úspory tak vede ke zhoršení péče a dopadá na pacienty.
Problém vidí Zámečník i v tom, že pojištěnci v drtivé většině nevědí, kolik na zdravotním pojištění odvedli. Chybí tak pocit zodpovědnosti za racionální čerpání péče a kontrola oprávněnosti vykázaných prostředků ze strany pacientů. Za chybu považuje Zámečník i to, že systém nemá jednoznačná kritéria pro sestavování pořadníků na plánované operace, maximální čekací lhůty na ně a nemá ani mechanismus vyrovnávání regionální nerovnováhy mezi nabídkou a poptávkou.
„V takovém systému se pochopitelně dostává do popředí sociální kapitál, tedy známosti a schopnost reciprocity, anebo prachobyčejné úplatky,“ uzavřel ekonom.
ČTK