Transplantace ledviny od živého dárce v ČR zatím ojedinělá

25. 6. 2013 8:12
přidejte názor
Autor: Redakce
V Česku je transplantace ledviny od živého dárce u dětí zatím ojedinělá, má ale mnohem lepší výsledky než od mrtvých dárců. Pokud to tedy je možné, dává se přednost živému dárci, řekl profesor Tomáš Seeman z pediatrické kliniky a transplantačního centra Fakultní nemocnice Motol.


Média v minulých dnech informovala o transplantaci, při které zachránila čtrnáctileté Báře z Putimi život ledvina, kterou jí darovala maminka.

Báře nabídli ledvinu hned čtyři lidé, vedle maminky otec, babička a kamarádka. „Zvítězila“ maminka.
„Když Barunku ve dvou letech napadla bakterie E.coli, dostala průjmy, zpočátku vodnaté, potom krvavé. V té době nosila ještě plenku, takže jsme nezaznamenali, že nečurá,“ popsal počátek problémů otec. Děvčátko strávilo nějaký čas v motolské nemocnici na dialýze, stav se upravil. Do loňska chodila Bára pravidelně na kontroly a užívala léky.

Profesor vysvětlil, že bakterie E.coli způsobila hemolyticko-uremicky syndrom, tedy rozpad červených krvinek a selhávání ledvin. I když se dialýzou podařilo stav zlepšit, výstelka cév už byla silně narušena a stav ledvin se během let zvolna zhoršoval. „Loni zhruba v dubnu, jak se dostala Barča do pubertálního věku, s tělem nastaly změny a funkce ledvin se výrazně zhoršila,“ dodal otec.

Lékaři rodičům sdělili, že nutná je dialýza nebo transplantace. Na internetu si rodiče nastudovali, že nejlepší vyhlídky má jejich dcera s transplantovanou ledvinou od žijícího dárce. „Ani já ani manžel jsme neváhali, a i přestože já mám jinou krevní skupinu než dcera, tak transplantace byla ode mě vhodná,“ řekla matka. Novou ledvinu dostala Bára 18. dubna.

„Transplantace se podařila. Jsem ráda, že jsem to pro dceru mohla udělat, a myslím si, že by to asi udělala, nebo měla udělat každá matka,“ řekla Bářina maminka. Život s jednou ledvinou ji prý nijak neomezuje, podle statistik se narodí jen s jednou ledvinou každý čtyřtisící člověk.

Bára doplnila, že teď už se cítí dobře. Když se po transplantaci na pokoji probudila, bolest břicha nevnímala, vadily jí hlavně hadičky, které měla všude. Nejhorší to bylo první tři dny, teď je to už „skoro normální“. Kvůli riziku infekcí se musela nějaký čas vyhýbat velkým kolektivům.

Měsíc byla v nemocnici, měsíc už je doma, a kdyby se neblížily prázdniny, mohla by už začít chodit do školy. Zhruba půl roku po transplantaci už by měla dělat všechno co zdravé děti - chodit do školy, lékaři jí podle profesora povolí už i tělocvik a všechny záliby.

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?