Co přinese nový transplantační zákon, schválený ve čtvrtek Sněmovnou? Určuje pravidla pro odběr lidských orgánů a zavádí národní registr osob, které si nepřejí, aby z jejich těla byly po smrti orgány nebo tkáně vyjmuty. Pomůže však vyřešit to, co nejvíce pálí pacienty, totiž už pátý rok dramaticky klesající počet dárců orgánů?
Desítkám pacientů nyní v Česku hrozí, že se transplantace nedočkají a zemřou. V čekacích listinách je k 1.květnu zapsáno 845 pacientů. Nejvíc - 729 - jich čeká na ledvinu, 79 na srdce, 24 na játra, 7 na plíce a 6 na slinivku. Zkrátí se nyní čekací doba? Lékaři krčí rameny. Nový zákon zatím znají jen z návrhu a nevědí přesně, co poslanci ve čtvrtek schválili. Pozměňovacích návrhů bylo několik stran. „Snad přispěje k většímu dárcovství,“ věří doktor Vladimír Koza , primář Hematologického oddělení FN Plzeň, kde se transplantuje kostní dřeň. „Pokud je zákon dobrý, pak ho vítám. Dárců je málo,“ řekl Právu přednosta III. chirurgické kliniky Fakultní nemocnice v Motole, profesor Pavel Pafko, který v České republice jako první transplantoval plíce a již má za sebou 43 zákroků. „V průběhu let se návrh několikrát měnil a doufám, že v zákoně zůstalo vše, co jsme navrhovali,“ řekla Právu doktorka Eva Pokorná , vrchní koordinátorka Transplant centra pražského Institutu klinické a experimentální medicíny. Institut má největší zkušenosti s transplantacemi lidských orgánů v republice. Zákon se připravoval 10 let a poslanci ho ve čtvrtek přijali velkou většinou, bez ohledu na stranickou příslušnost. Ze 181 přítomných pro něj zdvihlo ruku 157 zákonodárců. Platit má od 1. září, ale až poté, co ho schválí Senát a podepíše prezident. „Zákon přináší nová a jasnější pravidla pro odběr lidských orgánů. Je to jistota pro lékaře i pacienty,“ řekl Právu poslanec Josef Janeček (KDU-ČSL). Podle něj už se „nemůže stát, abychom při kontrole jakéhokoli transplantačního centra zjistili, že chybí dvacet orgánů“.
Nešťastná ostravská kauza
Právě Janeček stál v čele sněmovní komise pro vyšetřování činnosti transplantačního centra ve Fakultní nemocnici v Ostravě. Dnes je celý případ znám jako tzv. ostravská kauza, která podle lékařů měla dalekosáhlý a neblahý vliv na osud transplantační medicíny. Komise pracovala dva roky. Neprokázala žádný případ, kdy by lékaři odebrali orgány od živého člověka, ale uvedla, že u 24 odebraných orgánů není schopna doložit, co se s nimi stalo. A právě to doslova zamávalo s veřejností. „Nová zákonná úprava zavádí jasná pravidla pro stanovení smrti mozku a podrobně upravuje i další oblasti. Nic takového by se už opakovat nemělo,“ tvrdí Janeček.
Národní registr za 30 miliónů
V zákoně se píše, že o nesouhlasu pacienta s posmrtným odběrem orgánů musí být proveden zápis, který bude součástí zdravotní dokumentace. Tento zápis podepíše pacient, ošetřující lékař a svědek, a pokud ho pacient s ohledem na svůj zdravotní stav podepsat nemůže, potvrdí projev jeho vůle další svědek. Zdravotnické zařízení pak takový zápis odešle národnímu registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů. Vybudování registru přijde státní kasu na 30 miliónů korun a jeho provoz každoročně na dalších 20 miliónů korun. Lékaři budou povinni do něj nahlédnout při každém odběru orgánů a za každých okolností respektovat přání zemřelého. Vybudován bude i národní registr dárců tkání a orgánů, který má sloužit k evidenci všech živých i zemřelých dárců. Dále národní registr osob čekajících na transplantaci orgánů a národní registr provedených transplantací tkání a orgánů. Něco podobného ale už dnes existuje.
Za děti rozhodnou jejich rodiče
Poslanci Janečkovi se podařilo do zákona prosadit klauzuli, že pokud zemře dítě nebo nesvéprávný člověk, budou moci jeho rodiče, případně zákonný zástupce, odmítnout odběr orgánů i po smrti svěřené osoby. To se ale nelíbí některým poslancům. Vojtěch Filip (KSČM) soudí, že se tím ztíží záchrana řady lidských životů. Podle něj je to průlom do principu, který předpokládá, že pokud někdo nechce, aby jeho orgány sloužily podobným účelům, dá to najevo během svého života.
Dárců ubývá
„Nemocnice se obávají orgány odejmout. Diagnostika smrti mozku je drahá a nechtějí se vystavovat nebezpečí nařčení, že s orgány nezacházejí tak, jak mají. Přispěla k tomu ostravská kauza, která na transplantace zcela neoprávněně a nesmyslně vrhla stín,“ vysvětluje současnou krizi transplantační medicíny koordinátorka Pokorná. Ředitelé nemocnic, kde transplantační centra pracují, upozorňují právě na zvýšené náklady s odběrem, které zdravotní pojišťovny zcela nekryjí. VZP ale Právu sdělila, že ze zdravotního pojištění je hrazena jak péče o dárce orgánů, tak vlastní odběr. Profesor Pafko dokonce upozornil, že transplantační centra nemají peníze, z nichž mohla čas od času nakoupit některé přístroje pro nemocnice, jež jim orgány dodávají. „Jestli se tato situace nezmění, může to transplantační medicínu poškodit,“ řekl Pafko.
Nejvíc - 729 - pacientů čeká na ledvinu, 79 na srdce, 24 na játra, 7 na plíce a 6 na slinivku.
Počet transplantací v ČR
Rok 1997 2000 2001 2002/k 1.5.
Ledvina 445 353 328 100
Srdce 96 58 49 17
Játra 49 60 58 25
Slinivka 21 23 25 10
Plíce 1 7 10 3
Celkem 612 501 470 155
MINISTR ZDRAVOTNICTVÍ BOHUMIL FIŠER:
* Pane ministře, jste spokojen s přijetím transplantačního zákona?
Rozhodně. Jeho příprava trvala léta a konečně má Česká republika legislativní normu, která odpovídá vyspělému státu, Evropě. Jen lituji, že jsem nemohl být kvůli svému zranění po pádu z kola ve Sněmovně při schvalování přítomen.
* Pomůže zákon obnovit důvěru v transplantace, kterou poškodila známá ostravská kauza?
Určitě ano. Naše transplantační medicína je ale na vysoké úrovni a je v naprostém pořádku, lékaři se nedopouštějí žádných přestupků. A i kdyby se někdo snažil obejít zákonné normy, tak s platností nového zákona už to v žádném případě nepůjde. Pravidla transplantací jsou tam naprosto přesně a jednoznačně dána. Nařčení ostravských lékařů z kšeftování s orgány transplantacím podle statistiky opravdu uškodilo. Klesl jejich počet a tím ipočet zachráněných pacientů.
* Nový zákon ukládá vybudovat národní registr občanů, kteří si nepřejí po své smrti darovat orgány. Kdy se tak stane?
Velmi brzy. Povinností našeho ministerstva bude ho vybudovat. Představy již máme, ale stále je upřesňujeme. Půjde možná o jedno telefonní číslo, na které by tito lidé sdělili svůj nesouhlas a zároveň poslali své písemné prohlášení, že si nepřejí orgán darovat. Takový registr může vzniknout velmi rychle a bude muset pracovat od okamžiku účinnosti zákona.
* Očekáváte, že této možnosti využije hodně lidí?
Nemyslím si to. Lidé vědí, o co jde, a icírkev u nás většinou dárcovství orgánů podporuje.
Václav Pergl, Právo, 4.5.2002