Mezi rokem 1867 a 1989 bylo popsáno pouze 7 takových případů, zato hned v následujících deseti letech jich bylo už 13 a týkalo se 17 lékařů, poznamenává vydavatel časopisu John Holbrook.
Cituje případ Feda Mulhema, který byl odsouzen na 8 měsíců do vězení za to, že řekl mladému lékaři, aby aplikoval mladému pacientovi s rakovinným onemocněním intravenózní lék do páteřního kanálu. Tento intravenózní lék je běžně používán dohromady s jiným lékem, určeným pro spinální injekci. Na záchranu pacientova života – jeho rakovina byla v remisi – bylo pak již příliš pozdě. Stíhání dr. Mulhema bylo poslední z několika nedávných žalob podaných pro hrubou nedbalost.
Mnoho omylů a chyb je způsobeno kombinací několika faktorů. Významnou roli hraje i to, že lékaři jsou kolikrát nuceni pracovat mnoho hodin bez přestávky.
Holbrook ve svém článku předpokládá, že k nárůstu počtu obvinění za medicínské omyly došlo v důsledku změny postoje britské společnosti k problému hrubé nedbalosti. Z průzkumů veřejného mínění jasně vyplývá, že většina lidí je přesvědčena o tom, že někdo přece musí být za nehodu zodpovědný a musí být obviněn.
Efekt těchto trestních stíhání pro lékařské omyly je jen takový, že nutí lékaře k větší ochraně při provozování svého zaměstnání. Časté intervence civilního práva do lékařské praxe překrucují kolikrát lékařské priority a velmi rozšířené intervence trestního práva tento problém jenom zvětšují.
Zdroje:
British Medical Journal, 2003, 327
MUDr. Gabriela Seltenreichová, www.Zdravi.Euro.cz, 18.11.2003
Autorka je externí spolupracovnicí redakce