Pro pacienty je to výhodné i nevýhodné zároveň. Ceny léků se tím sice snižují, ale klesající zisky vedou majitele k omezování výdajů na výzkum a vývoj nových léků, takže jejich počet klesá.
Nad vývojem antibiotik se smráká
Farmaceutický průmysl přitom ztrácí zájem zejména o výrobu a vývoj nových antibiotik, protože na ně poměrně rychle vzniká rezistence a úměrně tomu samozřejmě klesá i jejich prodej.
Výrobci se tak zaměřují raději na biofarmaceutika, léky získané z biologických materiálů, ke kterým patří bílkoviny, peptidy a antagonisté nukleových kyselin (antisens) - pokud tedy ty cílené nukleové kyseliny konají v těle zlo.
Ukázkovým příkladem může být slavná firma Eli Lilly z amerického Indianapolis: kdysi byla pionýrem v zavádění antibiotik penicilinu, vankomycinu a erytromycinu, nyní ale svou budoucnost spojuje spíše s protivirovými léky a léky na posílení imunity.
Obdobně se chovají i další firmy, pro něž ještě nedávno byla hlavním zdrojem zisků antibiotika. Takový vývoj ale nemusí být dobrý pro pacienty. Pro ty byl naopak poměrně výhodný předchozí stav, kdy se díky antibiotikům ze svých infekcí rychle uzdravovali.
Začarovaný kruh
Jak už ale bylo řečeno, nastal v posledních desetiletích zlom: bakterie si na existující antibiotika vyvinuly rezistenci, takže se stala méně účinnými, a bylo proto třeba hledat stále nová.
| Vývojový potenciál je dnessoustředěn především naléky pro bohaté, kteří trpíchronickými nemocemizaviněnými vesměs přejídáním -arterioskleróza, cukrovkaa vysoký krevní tlak. |
To je ale nesmírně nákladný proces, navíc účinný jen dočasně. I na čerstvá antibiotika totiž vzniká rezistence poměrně rychle, takže i jejich odbyt se rapidně snižuje a začarovaný kruh se uzavírá.
Jak v této souvislosti připomíná prestižní časopis Science (303/2004), dosahuje dnes při nemocničních infekcích rezistence na antibiotika běžně 20-80 %.
Z komerčního hlediska tedy není divu, že farmaceutické koncerny obracejí pozornost jinam. Kýžený zisk by jim teoreticky mohly přinést léky proti chronickým virovým infekcím, jako je AIDS, tam ale zase vzniká problém, že ti, kdo přípravek nejvíce potřebují, jsou příliš chudí, než aby si jej mohli dovolit.
A výsledek? Vývojový potenciál je dnes soustředěn především na léky pro bohaté, kteří trpí chronickými nemocemi zaviněnými vesměs přejídáním (arterioskleróza, cukrovka a vysoký krevní tlak).
Spolu s tím, jak populace blahobytného severu stárne, pak roste i poptávka po přípravcích proti degenerativním onemocněním. Na tomto poli ale výzkumníci zatím příliš úspěšní nejsou.
Moderní farmakoterapie však dnes řeší i další problémy. Především pátrá po tom, jak dostat účinné léky do nemocných buněk, aniž by přitom byly poškozeny buňky zdravé.
| DÁLE ČTĚTE: |
|---|
|
WHO varuje: investice do výzkumu antibiotik klesají Trendy ve vývoji nových antimikrobních přípravků\\ |
Vzniká tak celý nový farmaceutický obor (Drug delivery system - systém dodávání léků) a je potěšitelné, že jsou v něm úspěšní i Češi (především pracovníci akademie věd Ulbricht, Tlaskalová a Říhová).
A co je v této oblasti nového? O využívání nanočástic, mikročástic a polymerů jako nosičů účinných látek k postiženým buňkám se už mluví delší dobu, teď jde o to zjistit, jak dostat léky nejen k nemocným buňkám (což už celkem umíme), ale přímo do jejich nitra.
Vratislav Schreiber, Respekt
Autor je endokrinolog.