Je skoro jisté, že kdyby bývalý ministr zdravotnictví Tomáš Julínek věděl, co způsobí, nešel by do toho. „Jeho“ zdravotnické regulační poplatky poskytly skvělou politickou munici sociálním demokratům, zejména před krajskými volbami, pak zlomily ministerský vaz jemu samotnému a v neposlední řadě vyvolaly v Poslanecké sněmovně nekonečné hodiny vulgárních, nesmyslných a nekonečných debat.
Tisíce babiček
Aha, ano… A také ušetřily ve zdravotnictví deset miliard korun, zvýšily efektivitu péče, omezily plýtvání léky, poskytly systémové informace, které do té doby nikdo neměl, a mnozí doktoři mají díky nim víc času na pacienty.
Ale protože středočeskému hejtmanu Davidu Rathovi chodí „stovky“, někdy i „tisíce“ dopisů od rozhořčených ožebračených babiček, které nemají na doktora ani na léky, na pozitiva „julínkovného“ rovnou zapomeňme.
Proti poplatkům se vede nesmiřitelná válka, která se zřejmě chýlí ke svému konci. Zatím posledním výsledkem strašlivých poslaneckých poplatkových debat je totiž absurdní situace - poslanci rozhodli, že regulační poplatky budou zcela zrušeny, a navíc je nebudou platit starobní důchodci, invalidní důchodci, „děti“ do 19 let, dárci krve a lidé s příjmem do dvojnásobku životního minima.
Tento logický kotrmelec poslali do Senátu, ať si s ním „rada moudrých“ nějak poradí. Nelze se ale zbavit dojmu, že celé toto velkolepé válečné tažení už je nějak politicky vyčpělé.
Ano, před krajskými volbami dokázal socialistický politický marketing přesvědčit řadu lidí, že třicet korun znamená sociální genocidu. Před tím klobouk dolů, je to sice lež jako věž, ale na to se historie politických kampaní neptá.
Osekané, nebo zrušené
Jenže regulační poplatky fungují už dost dlouho na to, aby se všichni kromě vybraných zástupců politických elit přesvědčili o tom, že věcně to dohromady žádné sociální téma není. Na nových socialistických billboardech už se raději píše obecně o „kšeftech se zdravím“ a také z politických vystoupení už nějak vyprchal někdejší inkviziční zápal.
Válka tedy za chvíli skončí. Ať budou poplatky zcela zrušeny, nebo jen osekány na samou kost, bude to vítězství Julínkových odpůrců.
Pro systém mají poplatky, které platí třetina pacientů, stejný efekt jako poplatky zrušené. Zdravotnictví bude hledat miliardy, pět, sedm nebo deset, o které se nakonec stejně zvětší díra ve státní kase. Ztratí se přehled o počtu návštěv u lékaře i detailní informace o spotřebě péče a léků.
Pokud projde navržené omezení, budou doktoři místo léčení kontrolovat lejstra ze sociálních úřadů s potvrzením příjmové situace pacientů. Za socialistickým tažením proti poplatkům tak zbude zhuntované bitevní pole českého zdravotnictví.
A co za to? Pár mrzkých politických bodů, možná jedno dvě neoriginální hesla na předvolební plakáty.
První signální
Občanští demokraté už se nechali slyšet, že jestli poplatky padnou, už je znovu prosazovat nebudou. Teď ani v budoucnu. To je politický alibismus par excellence, který se nedá omluvit snad ani nadcházejícími volbami.
Třicet korun je malá částka, ale její symbolická hodnota je v politické historii Česka nedozírná. Konec regulačních poplatků zůstane navždy symbolem vítězství první signální politické soustavy a na druhé straně symbolem neschopnosti obhájit rozumnou politiku.
Nechť poplatky odpočívají v pokoji, všechno, co přijde po nich, bude bolet mnohem, mnohem víc.
Martin Čaban, E15