SUMMARY
A survey of knowledge level of patients hospitalized in closed departments specializing in the treatment of active pulmonary tuberculosis and multidrug resistant TB, in which we used the empirical method of data collection – questionnaire, provided a picture of what patients diagnosed with TB know about their disease and how they perceive the amount of information given to them by the healthcare workers.
Tuberkulóza je nejstarším infekčním zabijákem lidstva a i dnes je závažnou hrozbou. Světová zdravotnická organizace (WHO) ji přirovnává k časované bombě. Pokud se lidstvu nepodaří zneškodnit tuto „bombu“, může se stát, že jednoho dne bude muset bojovat s chorobou, která bude rezistentní vůči lékům a která se bude šířit vzduchem a bude prakticky stejně nevyléčitelná jako AIDS.
WHO zdůrazňuje, že nadešel čas uvědomit si ničivý potenciál TBC. Každý, kdo vdechuje vzduch, se musí obávat tohoto nebezpečí. Je to snad nadnesené? Sotva. Určitě by celý svět zpozorněl, kdyby hrozilo, že se nějaká choroba vymkla kontrole a v průběhu desetiletí by vyhladila polovinu obyvatel Evropy. Ačkoli to zní jako fikce, tato hrozba je skutečná. V celosvětovém měřítku TBC zabíjí více lidí než AIDS, malárie a tropické nemoci dohromady. Denně více než 8000 lidí! Optimistické prognózy, které vznikly v roce 1990 na základě kontinuálního, i když pomalého poklesu incidence TBC, že do třetího tisíciletí vstoupíme bez tohoto infekčního onemocnění, jsou dnes jednoznačně utopií. Světová pandemie HIV pozitivity, narkomanie, migrace obyvatelstva a stále špatná sociálně-ekonomická situace a mnohokrát i nevhodná léčba způsobily novou vlnu nárůstu TBC. Dnes zasahuje více populace než kdykoli předtím.
I když Slovensko patří do skupiny vyspělých států, kde TBC není hlavní příčinou úmrtnosti obyvatelstva, její nebezpečnost pro každého z nás spočívá v její infekčnosti. Ochranou pro nás není jen tvrzení, že postihuje pouze určité skupiny lidí, které nazýváme rizikovými skupinami. Bacil tuberkulózy se šíří vzduchem, proto je ohrožen každý z nás bez ohledu na sociální postavení či vzdělání. Velkým problémem našeho zdravotnictví je nedostatečná informovanost laické veřejnosti a pacientů, ale i samotných zdravotníků o TBC, její prevenci a způsobu léčby ať už v ambulancích pneumoftizeologů, v ústavním zařízení, nebo na lékařských a zdravotnických fakultách.
Příčinou je úplná absence edukačních materiálů pro laickou veřejnost a hospitalizované pacienty, nedostatek aktuální odborné literatury pro studenty medicíny, ošetřovatelství a jiných zdravotnických oborů. Výsledkem je úplná neznalost TBC jako aktuálního a smrtelně nebezpečného onemocnění u laiků a pacientů. Ze strany zdravotníků dochází ke špatné nebo žádné edukační činnosti zaměřené na prevenci a léčbu TBC.
Jaká je úroveň vědomostí u hospitalizovaných pacientů, kteří se s tímto onemocněním léčí, a poskytují zdravotničtí pracovníci těmto pacientům dostatečné množství informací o této chorobě? To byl hlavní problém výzkumu, ke kterému jsem si stanovil i dílčí problémy, a to:
1. Jaká je u hospitalizovaných pacientů s TBC úroveň zdravotních vědomostí týkajících se onemocnění, léčby a prevence? 2. Má vliv vzdělání respondentů na informovanost o TBC? 3. Věnují se zdravotničtí pracovníci dostatečně zdravotní výchově a edukaci u nemocných s TBC? 4. Chybí edukační materiály, které by poskytly pacientům s TBC potřebné informace o tomto onemocnění?
Cíle průzkumu
Hlavními cíli průzkumu bylo zjistit vědomosti hospitalizovaných pacientů o TBC. Zjistit, jaké nejčastější informační zdroje využívají pacienti s diagnózou respirační TBC. Posoudit aktuálnost rizikových skupin pacientů s TBC. Zjistit edukační vliv zdravotnických pracovníků na pacienty s TBC. Aplikovat edukační materiály do praxe.
Na základě stanovených cílů jsem si zvolil empirickou metodu sběru informací – dotazník. Celkem 108 respondentů/pacientů zpracovalo dotazník anonymně a na základě dobrovolnosti. Dotazník se skládá ze tří částí. První část je zaměřena na informovanost a zkušenosti respondentů/pacientů s TBC. Druhá část zjišťuje úroveň poskytnutých informací ze strany zdravotnických pracovníků po dobu hospitalizace pacienta. Třetí část obsahuje otázky zaměřené na charakteristické znaky respondenta – věk, pohlaví, dosažený stupeň vzdělání.
Výsledky výzkumu
1. dílčí problém Jaká je u hospitalizovaných pacientů s TBC úroveň zdravotních vědomostí týkajících se onemocnění, léčby a prevence? Analýzou první položky jsem zjistil, že všeobecné informace o TBC mělo 64 pacientů (59,5 %), a 44 pacientů (40,5 %) o tomto onemocnění nemá žádné informace. (graf 1) Z odpovědí respondentů vyšly tyto výsledky: Kladně na otázku odpovědělo 53 pacientů (49,07 %), částečně informovaných bylo 26 pacientů (22,22%) a celkem 31 pacientů (28,7 %) nemá žádné informace o tom, jak předcházet TBC. (graf 2)
2. dílčí problém Má vliv vzdělání respondentů na informovanost o TBC? Na grafu 3 je vidět vzdělanostní struktura všech 108 respondentů. Podle výsledků tvořili nejpočetnější skupinu pacienti se středním vzděláním bez maturity 50 (46,29 %), druhou početnou skupinou byli pacienti se základním vzděláním – 36, tzn. 33,33 %, úplné středoškolské vzdělání s maturitou mělo 19 pacientů (17,59 %) a poslední skupinu tvořili tři vysokoškolsky vzdělaní pacienti (2,77 %).
3. dílčí problém Věnují se zdravotničtí pracovníci dostatečně zdravotní výchově a edukaci u nemocných s TBC? Analýzou této průzkumové položky jsem došel k těmto výsledkům: 66 pacientů (61,11 %) uvedlo, že jim tyto informace byly poskytnuty, 28 (25,92 %) jich označilo možnost, že informace získali jen částečně a žádné informace po dobu léčby nezískalo 14 pacientů (12,96 %). (graf 4) Podle 78 pacientů (72,22 %) jim byly poskytnuty informace o užívaných lécích. Částečné informace uvedlo 6 pacientů (5,55 %) a 24 pacientů (22,22 %) informace nezískalo.
(graf 5) Vyhodnocením jsem zjistil, že od lékaře získalo nejvíce informací o svém onemocnění po dobu léčby 60 respondentů (55,55 %), sestra poskytla nejvíce informací 48 pacientům (44,5 %). Asistent anebo sanitář neposkytl podle odpovědí pacientů žádné informace. (graf 6)
4. dílčí problém Chybějí edukační materiály, které by poskytly pacientům s TBC potřebné informace o tomto onemocnění? Zájem o rozšíření informací o TBC by mělo 80 respondentů (74,07 %), 15 respondentů (13,88 %) neuvedlo zájem o nové informace a 13 respondentů (12,03 %) se nevyjádřilo. (graf 7)
Zhodnocení
Cílem prezentované empirické studie bylo zjistit, jaká je úroveň vědomostí u hospitalizovaných pacientů s diagnózou TBC, kteří se s tímto onemocněním léčí, a zda zdravotničtí pracovníci poskytují těmto pacientům dostatečné množství informací o této nemoci. Je důležité, aby si právě sestry začaly uvědomovat, že kromě ošetřovatelských výkonů, které jsou nevyhnutelné při léčbě pacienta jako součásti terapeutického procesu, je neméně důležitou součástí jejich práce i poskytování zdravotní výchovy, resp. edukace.
V mnohém je právě edukace nesmírně důležitým článkem k tomu, aby si pacient uvědomil závažnost své diagnózy. Léčba bude probíhat správně pouze tehdy, pochopí-li pacient, jakou nemocí trpí a jaká je ta správná cesta k vyléčení. V průzkumu jsem chtěl zjistit stupeň vědomostí pacientů s diagnózou respirační TBC, a potvrdit tím názor, že se nevěnuje dostatečná pozornost vzdělávání pacientů s touto diagnózou. Protože zjištěné údaje nejsou příliš povzbuzující, je nutné věnovat zvýšenou pozornost edukaci.
V kontextu s uvedenými tématy navrhuji pro praxi následující doporučení: * poskytovat informace o infekčnosti TBC a způsobu přenosu, * více pozornosti věnovat a v praxi uskutečňovat edukaci pacientů s TBC se zaměřením na nutnost léčby, pravidelné užívání léků, vedlejší účinky, nebezpečí vzniku akvírované rezistence, * v edukační oblasti se zaměřit nejen na nemocné, ale i na zdravou populaci (výchova ke zdraví), zejména informovat o možnostech ochrany a předcházení TBC,
* zvláštní péči věnovat rizikovým skupinám (staří lidé, sociálně slabí, alkoholici, asociálové, narkomani, bezdomovci, Romové…), * vytvořit první verzi edukačních materiálů ve formě brožury pro lůžková oddělení, která se specializují na léčbu TBC, * vytvořit edukační materiál ve formě letáku pro ambulance praktických lékařů a ambulance plicních lékařů, * edukační materiály přeložit do jiných jazykových mutací (romština, maďarština a jiných v případě zájmu).
Závěr
Edukace v ošetřovatelství má velký význam zejména v případě jedinců z nepodnětného či málo podnětného prostředí. Sestra musí akceptovat všechny jedince bez rozdílu, musí dokázat respektovat jejich specifické osobnosti a změny chování způsobené nemocí, postižením či nepodnětným sociálním zázemím. Podporou, usměrněním a vhodně realizovanou edukací dokáže sestra zvýšit kvalitu života u rizikových osob, protože je známo, že v prostředí sociálně slabších komunit dochází k nedodržování základních zásad osobní hygieny i v případě TBC. Ta zůstala hrozbou i v současnosti a i nadále zůstává závažným medicínským problémem.
Je to problém, který je potřeba řešit globálně. Vývoj epidemiologické situace na Slovensku potvrzuje, že zatím máme TBC jako nejzávažnější infekční onemocnění pod kontrolou. Avšak stále poměrně velké množství nových případů a zejména nově vzniklé rizikové skupiny migrantů a pacientů infikovaných multirezistentními kmeny tuberkulózních mykobakterií nás nutí být ostražitými. Je potřeba věnovat zvýšenou pozornost i klasickým rizikovým skupinám obyvatelstva (asociálové, alkoholici, bezdomovci, Romové, starší věkové skupiny), protože TBC je nejzávažnější sociální chorobou. Je tedy potřeba, aby se výchovně-vzdělávací, edukační činnost v ošetřovatelství stala jednou z kompetencí sestry nebo edukační sestry, která bude na tuto činnost řádně odborně připravená.
O autorovi: Bc. Lukáš Kober, Národný ústav tuberkulózy, pľúcnych chorôb a hrudníkovej chirurgie Vyšné Hágy (lukaskober@gmail.com)