Co se dozvíte v článku
Jaké má schizofrenie druhy?
Schizofrenie je každý rok diagnostikována asi u 2,77 milionu lidí na celém světě. Toto závažné duševní onemocnění má přitom dopady nejen na fyzické a psychické zdraví jedince, ale také na pracovní, sociální a rodinné vztahy pacienta.
Lékaři dříve rozlišovali několik druhů této poruchy, přičemž pro každý z nich byly typické určité příznaky. Dnes už se však používá prakticky jen souhrnný název schizofrenie. Do roku 2019 ale Mezinárodní klasifikace nemocí zahrnovala následující typy této duševní choroby:
- paranoidní schizofrenie,
- hebefrenní schizofrenie,
- katatonní schizofrenie,
- simplexní schizofrenie,
- reziduální schizofrenie,
- nediferencovaná schizofrenie,
- postschizofrenní deprese. [1, 2, 3]
Paranoidní schizofrenie
Paranoidní schizofrenie představuje vůbec nejčastější typ schizofrenní psychózy. Obvykle se projeví spíše až ve vyšším věku a charakteristické jsou pro ni hlavně bludy a halucinace. Právě podle paranoidních bludů a pocitu, že nemocného někdo ohrožuje a pronásleduje, je tento typ také pojmenován. Poruchy myšlení a vnímání často nenávratně vedou i k nesrozumitelnému a agresivnímu chování. [4, 5, 6]
Hebefrenní schizofrenie
Hebefrenní schizofrenie zpravidla začíná u mladých lidí ve věku 15‒25 let. Jejím typickým znakem jsou poruchy chování, pacienti mohou působit jako by prožívali opožděnou pubertu. Projevují se nezodpovědně, nepředvídatelně a často se chovají stylem „všechno vím, všechno znám“. Mezi hlavní symptomy patří například hloupé vtipkování, povrchní chování, časté používání vulgarismů, zanedbávání povinností a také pseudofilosofování nad náboženskými, filosofickými a dalšími abstraktními otázkami. [7, 8, 9]
Katatonní schizofrenie
Tento druh schizofrenie je poměrně vzácný a jejích případů stále ubývá. Projevuje se především poruchou v oblasti motoriky (pohybů). Lékaři rozlišují dvě podoby katatonní schizofrenie, a to produktivní a stuporózní. První forma se vyznačuje především dezorganizovanou fyzickou aktivitou či opakováním určitých pohybů.
Stuporózní forma je naopak spojena s částečným nebo úplným zastavením pohybu. Příčinou jsou halucinované hlasy, které člověku zakazují se pohybovat. Pacienti mohou setrvávat dlouhou dobu v nepřirozených polohách, vydrží například nesmírně dlouho se zvednutýma rukama nebo leží polovzpřímení v posteli, aniž by se podpírali. Problém však je jejich nevyzpytatelnost, kdy náhle může docházet k prudkým epizodám akutního neklidu. [10, 11, 12]
Simplexní schizofrenie
Tento typ schizofrenie není příliš častý, zato je prognosticky závažný. Simplexní schizofrenie se projevuje především u mladších lidí a charakteristické jsou změny v jejich chování. Pacient se čím dál více uzavírá do sebe, ztrácí motivaci a zájem o svět. Mezi další symptomy patří také oploštění emocí, neschopnost prožívat jakoukoliv radost a ztráta hygienických návyků. Bludy a halucinace se naopak běžně nevyskytují. [13, 14, 15]
Reziduální schizofrenie
Jedná se o typ schizofrenie s chronickým průběhem, který je doprovázen různými atakami a narůstajícími negativními příznaky. Mezi ně patří například emoční otupělost a pasivita, oslabení vůle, zpomalené psychomotorické tempo nebo sociální stažení. Léčba reziduální schizofrenie bohužel není příliš úspěšná, u pacientů často dojde k ústupu kognitivních schopností (paměť, abstraktní myšlení, soustředění…) a nikdy se již nevrátí na svou původní kognitivní úroveň. [16, 17, 18]
Nediferencovaná schizofrenie
Jak napovídá samotný název, nediferencovanou schizofrenii nelze jednoznačně zařadit k žádnému z předchozích typů a splňuje spíše všeobecná kritéria pro schizofrenii. Tato podoba je typická tím, že se u pacientů vyskytuje směs příznaků všech výše zmíněných forem. [19, 20]
Postschizofrenní deprese
Postschizofrenní deprese je často řazena pod schizofrenii, ale není stejná jako ostatní typy. Jedná se o depresivní syndrom, který se objeví až po odeznění schizofrenní epizody. Poruchy emocí a nálady následují ve chvíli, když je psychotická ataka na ústupu, halucinace a bludy mizí a začne se projevovat klasická deprese. Někdy je těžké odlišit postschizofrenní depresi od reziduální schizofrenie. Tento problém se však vyřeší společně s nasazením antidepresiv, postschizofrenní deprese se totiž zlepší, zatímco reziduální schizofrenie nikoliv. [21, 22, 23]
Zdroje: webmd.com, medicalnewstoday.com, healthline.com, verywellhealth.com, psychcentral.com, my.clevelandclinic.org, cambridge.org, wikiskripta.eu, verywellmind.com, psychiatriepropraxi.cz, sciencedirect.com, pubmed.ncbi.nlm.nih.gov