Do geriatrických center přicházejí senioři s popáleninami na nezvyklých místech či s nevysvětlitelnými zlomeninami.
Do roku 2010 bude nutné zajistit ústavní péči pro čtyřicet tisíc seniorů
Praha - Týraných dětí je v Česku ročně kolem dvaceti tisíc. Kolik starých lidí trpí špatným zacházením, neví nikdo.
Statistika je téměř nulová. Málokdy se totiž dostane takový případ před soud. „Často se starým člověkem zachází špatně někdo z rodiny. Fakt, že se k němu vlastní dítě nechová tak, jak by mělo, je jedním z největších debaklů jeho života. Raději umře, než by se k tomu přiznal,“ tvrdí Iva Holmerová z pražského Gerontologického centra.
Národní program přípravy na stárnutí na období 2003 až 2007, který včera schválila vláda, počítá s tím, že se budou případy týrání starých lidí lépe zaznamenávat.
Zatím si však s tímto problémem nedovedou poradit v žádné zemi. Odborníci tvrdí: Pomůže jedině osvěta zacílená na ty, kteří o seniory pečují. Současně upozorňují, že péče o blízkého starého nebo nemocného člověka bývá často náročná. „Měli jsme tu paní, která se starala o dementního pacienta. Jednou mi řekla, že vzala nůž a rozběhla se za ním, tak ji vyprovokoval. Neudělala mu nic. V jejím případě šlo o reakci z totálního vyčerpání,“ uvedla Holmerová.
Do geriatrických stacionářů se podle expertů dostávají nezřídka senioři s modřinami na pažích a stehnech, s popáleninami na nezvyklých místech, nevysvětlitelnými zlomeninami, bezdůvodně hubení. To všechno mohou být příznaky týrání. Známé jsou i případy sexuálního zneužívání - zejména starých žen.
Nikdo je nechce
S tím, jak populace stárne, se zvyšují i nároky na péči o seniory. Už v roce 2010 bude nutné najít vhodný ústav pro 40 tisíc důchodců, o deset let později už pro víc než 50 tisíc. Propojení zdravotní a sociální péče však dosud vyřešeno není.
Domovy důchodců si přehazují svěřence s léčebnami dlouhodobě nemocných. Péče o ně je totiž obecně finančně nevýhodná.
Podle některých odborníků by se měla začít budovat komplexní zařízení, která by zahrnovala část podobnou nemocnici a část ošetřovatelskou. Navíc by v nich měla být střediska pro domácí péči v okolí a také denní stacionář pro nemocné s Alzheimerovou chorobou a demencemi jiného typu.
Právě pacienti s Alzheimerovou nemocí dnes podle Holmerové doplácejí na umístění v nemocnicích. „Stále chodí, takže je personál přikurtuje na lůžko. Oni přitom nejsou typičtí „pacienti na lůžku“. Ani na něm nevydrží ležet. O tom, že se s nimi takhle zachází, nás informují rodiny a příbuzní nemocných z celé republiky,“ upozorňuje Holmerová, která je i místopředsedkyní České alzheimerovské společnosti.
Hranice: šest hodin
Do roku 2005 musí všichni pacienti s mozkovou příhodou ležet v nemocnici na speciálním lůžku. K tomu se upsala vláda již dříve podpisem mezinárodní deklarace.
Stát čeká těžký úkol - třeba v pražské všeobecné fakultní nemocnici (VFN) jich mají osm, potřebují minimálně pětadvacet. U mnoha onemocnění je navíc velice důležitá návazná péče - rehabilitace, lázně, léčebna dlouhodobě nemocných. „A lůžek následné péče máme málo. Potřebovali bychom jich tak sto. Je logické, že pokud máme jen osm speciálních lůžek a potřebovali bychom jich třikrát tolik, museli jsme udělat limity, které rozhodují o příjmu pacientů,“ vysvětlil Jiří Bauer z neurologie VFN.
Limitem přitom není věk pacienta, ale rychlost jeho transportu do nemocnice.
„Když ho přivezou po více než šesti hodinách, potom mu nemůžeme zajistit urgentní léčbu, protože je pozdě. Pak už zajišťujeme jen prevenci komplikací. A protože staří lidé jsou daleko víc nemocní než ti mladší - především pokud jde o srdce - myslíme si, že je pro něj výhodnější, když leží na interním oddělení,“ uvedl Bauer.
I on však připouští, že jistá věková hranice existuje. Právě proto, že je speciálních lůžek málo. Pokud je pacientovi 60 a více let a záchranka ho přiveze až po šesti hodinách - míří na internu.
„Pokud je však člověk s mozkovou příhodou přivezen do pěti hodin, pak samozřejmě dostane všechnu patřičnou urgentní péči. I kdyby to byla třeba osmdesátiletá babička,“ zdůraznil Bauer.
Ivana Kněžínková, Hospodářské noviny, 16.5.2002