Webové stránky Zdravotnictví a medicína nabízejí lékařům a lékárníkům možnost zasílat dotazy ohledně účetnictví. Pokud máte konkrétní problém, se kterým potřebujete poradit, pište na adresu: i.blahova@sanomamag-praha.cz nebo volejte na číslo 296 162 826.
Na vaše otázky odpoví Pavel Vítek z daňové a účetní kanceláře Dates. Dotazy můžete posílat průběžně.
Lékař Karel Milbauer se ptá:
Zaměstnavatel hradí zaměstnanci cestovní výlohy ze služebních cest osobním autem zaměstnance v ceně kilometrovného. Při obsahu válců 1289 ccm a používaném palivu benzin Natural 95 vypočítala účetní náhradu za 1 km na částku 5,21 Kč, přičemž vycházela z amortisace paušálem 3,50 Kč za 1 km a z ceny benzinu 24,50 Kč za 1 litr.
Účetní uvedla, že tato částka je podle vyhlášky Ministrstva dopravy a jiná varianta že nepřichází v úvahu, protože Finanční úřad by ji neakceptoval.
Z praxe však vím, že cenu za 1 km lze odvodit i podle aktuální ceny benzinu u čerpacích stanic podle předloženého účtu, přičemž obvykle stačí jediný účet na běžný měsíc bez toho, že by bylo nutné předkládat všechny účty za nákupy PH a pak vypočítávat různé ceny za každou cestu, protože ceny jsou u různých čerpadel různé.
1. Lze skutečně akceptovat pouze uvedený výpočet na 5,21 Kč, když je jasné, že u čerpací stanice dnes koupíte Natural 95 někde již i za 30,50 Kč za 1 litr?
2. Je skutečně nezbytné čekat, až se neschopní byrokrati na neschopném a zbytečném ministerstvu uráčí aktualizovat nějakou vyhlášku a tolerovat tak finanční ztrátu vzniklou značným rozdílem mezi skutečnou cenou a cenou, kterou uznala neschopná a slaboduchá státní byrokracie?
3. Jak lze řešit situaci, když vozidlo je seřízeno - z technických důvodů, kterým nerozumím - na používání vysokooktanových benzinů, například 98 - 100 oktanů, které jsou pochopitelně dražší a přitom tato změna není uvedena v technickém průkazu vozidla, protože nejde o přestavbu, ale jen o seřízení, které se do TP nezaznamenává?
4. Jakým předpisem se řídí problematika uvedená sub 1 - 3 a kdy byla vydána poslední novela takového předpisu.
5. Sdělte mi, prosím, zda existuje možnost stanovit cenu za 1 km podle aktuální ceny benzinu u čerpací stanice doležené jedním účtem v bežném měsíci - nebo jsou nutné všechny účty v měsíci samozřejmě ale i s tím, že zaměstnanec jezdí také pro svoji potřebu a také se může stát, že některý účet prostě ztratí.
6. Platí ve zhora uvedeném případě silniční daň zaměstnanec nebo zaměstnavatel, když cesty jsou konány v zájmu a z nařízení zaměstnavatele. V případě, že daň musí hradit zaměstnanec, lze tuto částku vyúčtovat na cestovní účet jako vedlejší náklady?
Odpověď Pavla Vítka:
V současné době je sazba na ujetý 1 km u osobního motorového vozidla stanovena na 3,50 Kč. Tato sazba v sobě zahrnuje amortizaci a opotřebení vozidla a nárok na její výplatu vzniká dle § 7 odst. 1 zákona o cestovních náhradách. Dle téhož ustanovení vzniká i nárok na spotřebované pohonné hmoty. U těchto se postupuje dle následujících ustanovení § 7 odst.
(4) Náhrada za spotřebované pohonné hmoty přísluší zaměstnanci ve výši vypočtené z ceny pohonné hmoty a spotřeby pohonné hmoty vozidla.
(5) Při výpočtu výše náhrady za spotřebované pohonné hmoty se vychází z ceny pohonné hmoty prokázané zaměstnancem. Neprokáže-li zaměstnanec cenu pohonné hmoty, vypočte se výše náhrady z průměrné ceny pohonné hmoty stanovené vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato vyhláška stanoví průměrnou cenu pohonné hmoty, která odpovídá údajům Českého statistického úřadu.
|
Dotazovaná problematika se řídízákonem o cestovních náhradách(119/1992 Sb. - poslední novelizacezákonem 569/2002 Sb.) Sazbynáhrad za použití soukroméhovozidla pro pracovní cestu -viz §7 zákona, přičemž výšizákladní sazby za ujetý km jedále stanovena vyhláškou449/2003 (t.j. poslední aktualizacesazeb proběhla v 10.12.2003).
|
(6) Spotřeba pohonné hmoty silničního motorového vozidla se vypočte aritmetickým průměrem z údajů uvedených v technickém průkazu. Pokud technický průkaz vozidla tyto údaje neobsahuje, přísluší zaměstnanci náhrada výdajů za pohonné hmoty, jen pokud spotřebu pohonné hmoty prokáže technickým průkazem vozidla shodného typu se shodným objemem válců.
Z uvedených ustanovení tedy vyplývá, že v případě, kdy zaměstnanec prokáže nákup pohonných hmot (zpravidla účtenkou od čerpací stanice nebo více účtenkami, odpovídajícími množství PHM spotřebovanému při pracovní cestě) , vychází se při výpočtu spotřeby z reálné ceny nakoupených PHM. Průměrných cen stanovených vyhláškou 449/2003 se použije pouze v případě, že zaměstnanec skutečnou cenu nedoloží.
Ceny jsou určovány na základě průměrných cen za minulý rok , zjišťuje je Český statistický úřad a jsou vydávány formou vyhlášky ve sbírce zákonů.
Jelikož se při výpočtu spotřeby vychází z údajů zapsaných v technickém průkaze vozidla ve kterém je zapsán i druh paliva , vychází se při výpočtu z určeného druhu paliva. Pokud vozidlo skutečně jezdí na palivo jiné (například víceoktanové) , není možno k této skutečnosti přihlížet. Typ paliva je i údaj, který je zapisován do registru motorových vozidel (§4 odst. 4 písm. j zákona 56/2001 Sb.
^PŘEDCHOZÍ DOTAZY A ODPOVĚDI:|
|
Může zaměstnavatel dát do nákladů školné zdravotních sester?\\
Je správné zdanit jako mzdu i náhradu škody?
Která zdanitelná plnění jsou osvobozena od DPH?
|
O podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích) a pokud byla provedena jeho změna musí být tato skutečnost vyznačena v technickém průkaze a změněna v registru. Mám za to, že změna paliva je přestavbou vozidla podléhající buď takzvanému hromadnému nebo individuálnímu schválení a pokud je technicky schválena, není problém zapsat změnu do TP. Pokud je vozidlo provozováno s jiným palivem než s tím, které určil výrobce , je porušován §77 odst. 2 výše citovaného zákona.
Z uvedených důvodů nelze jinou než v TP zapsanou pohonnou hmotu při výpočtu sazby cestovní náhrady akceptovat. Obdobný problém vzniká i v případech, kdy spotřeba vozidle například kvůli zhoršenému technickému stavu neodpovídá údajům zapsaným v TP.
I tehdy se musí vycházet z těchto údajů, neboť zákon o cestovních náhradách taxativně vymezuje postup, jakým je nutné náhradu vypočítat. V případě silniční daně má ze zákona o silniční dani (§4 odst. 2 písm. a ) povinnost, odvádět ji za zaměstnance zaměstnavatel a to v případech, kdy povinnost nevznikla již zaměstnanci, například proto, že vozidlo využívá i pro své podnikání. V takovém případě nelze ani část silniční daně přenést na zaměstnavatele.