„Mám mu prostě předat kartu s tím, ať si najde jiného lékaře? Jde o to, že tento člověk nerespektuje moji léčbu ani doporučení k úpravě životosprávy, nebere předepsané léky a vůbec nespolupracuje. Navíc se nikdy nedostaví v dohodnutém termínu, zato když přijde, dožaduje se přednostního ošetření, uráží ostatní pacienty v čekárně i sestru. Lékařská přísaha je hezká věc, ale za takových okolností? Podotýkám, že případné ukončení péče z mé strany by pacienta bezprostředně neohrozilo na životě,“ pokračuje dotaz.
Odpovídá Mgr. Radek Policar
To, nač se tazatel ptá, je známý „neřešitelný“ problém. Současná právní úprava nezná žádný důvod, pro který by mohl ten, kdo poskytuje zdravotní péči, jednostranně odmítnout svému stávajícímu pacientovi další poskytování této péče. Jiná situace nastane, až 1. dubna 2012 nabude účinnosti zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách). Ten v § 48 již uvádí důvody, pro které může poskytovatel zdravotních služeb ukončit péči o pacienta.
Těchto důvodů je celkem pět.
5 důvodů k ukončení péče
(platí od 1. dubna 2012)
- První důvod je takříkajíc konsenzuální a nepochybně jej lze použít i teď. Jedná se totiž o případ, kdy poskytovatel zdravotních služeb předá pacienta s jeho souhlasem do péče jiného poskytovatele zravotních
služeb.
- Druhý důvod lze použít pouze u těch poskytovatelů, kteří nejsou tzv. registrujícími poskytovateli (za ty se považují poskytovatelé ambulantní péče v oboru všeobecné praktické lékařství, v oboru praktické lékařství pro děti a dorost, v oboru zubní lékařství nebo v oboru gynekologie a porodnictví, kteří přijali pacienta do péče za účelem poskytnutí primární ambulantní péče – viz § 3 odst. 5 zákona o zdravotních službách). Tedy jiní než registrující poskytovatelé zdravotních služeb mohou jednostranně ukončit péči o pacienta v případě, kdy pominou důvody pro poskytování zdravotních služeb.
- Třetí důvod je logickým dopadem určitého chování pacienta. V tomto případě je poskytovatel oprávněn ukončit péči o pacienta, jestliže ten vysloví nesouhlas s poskytováním veškerých zdravotních služeb ze strany tohoto poskytovatele.
- Čtvrtý případ umožňuje poskytovateli zdravotních služeb reagovat ukončením péče o pacienta na nepřijatelné chování ze strany pacienta, a to konkrétně slovy zákona v těch případech, kdy pacient „závažným způsobem omezuje práva ostatních pacientů, úmyslně a soustavně nedodržuje navržený individuální léčebný postup, pokud s poskytováním zdravotních služeb vyslovil souhlas, nebo se neřídí vnitřním řádem a jeho chování není způsobeno zdravotním stavem“.
- Do jisté míry komplementárním pravidlem pak je pátý zákonný důvod, který umožňuje poskytovateli zdravotních služeb jednostranně ukončit péči o pacienta (byť je zmíněná jednostrannost spíše formální). Tímto důvodem totiž je, že pacient přestal poskytovat součinnost nezbytnou pro další poskytování zdravotních služeb. Tento důvod však pro uvedený účel nelze využít tehdy, jestliže neposkytování součinnosti ze strany pacienta souvisí s jeho zdravotním stavem.
Jediná výjimka
Zákon ve vztahu ke všem uvedeným důvodům oprávněného ukončení péče o pacienta poskytovatelem zdravotních služeb uvádí jednu výjimku, kdy takto nelze postupovat. Jedná se o případ, kdy by v důsledku ukončení poskytování zdravotních služeb došlo k bezprostřednímu ohrožení života nebo vážnému poškození zdraví pacienta.
Poskytovatel zdravotních služeb má také v případě použití čtvrtého a pátého uvedeného důvodu jednu související povinnost. V těchto případech musí o ukončení péče vydat pacientovi písemnou zprávu, ve které je uveden důvod jejího ukončení péče.