Pod heslem „Inkontinence vás nemusí trápit, pokud odhalíte její příčinu a začnete se léčit“, odpovídají odborníci z řad urologie, urogynekologie, gynekologie, neurologie, geriatrie a dalších oborů sdružených v Incoforu na základní otázky, dávají rady týkající se léčby či inkontinentních pomůcek, nabízejí pomoc při hledání odborné péče a pořádají vzdělávací akce.
Častý, ale skrývaný problém
Inkontinence je stav, kdy dochází k nedobrovolnému úniku moči. „Jak ukázal nedávný průzkum kvality života, při níž bylo vyšetřeno 400 osob s inkontinencí, nezáleží až tak na tom, jaké množství moči uniká.
Pouhý fakt, že je zde nějaký, byť minimální únik moči už významně zhoršuje kvalitu života. Závislost na závažnosti inkontinence tedy není lineární, jak jsme původně předpokládali,“ vysvětluje doc. MUDr. Roman Zachoval, Ph. D., vedoucí urologického oddělení FTN v Praze, a dodává, že inkontinenci je třeba řešit již na začátku potíží.
„Ukazuje se však, že v průměru trvá 3–5 let, než pacient nebo pacientka začne o svém problému mluvit. Nějakým druhem inkontinence přitom trpí někdy v průběhu svého života až polovina žen. Ve věku nad 60 let je pak inkontinentních asi 40 % žen. To je obrovské číslo. A i když se na inkontinenci neumírá, jedná se o zdravotní problém, který zhoršuje kvalitu života,“ potvrzuje MUDr. Lukáš Horčička, předseda Urogynekologické společnosti a spolumajitel NZZ GONA. Podle dalších průzkumů se 60 % osob s inkontinencí vyhýbá cestování, 58 % negativně zasahuje do pracovní činnosti a 40 % má kvůli inkontinenci sexuální potíže.
Léčí se jen čtvrtina pacientů
Inkontinenci obvykle diagnostikuje u žen gynekolog, u mužů zase urolog. Významnou roli v záchytu inkontinence má však i praktický lékař. „Ten by měl cíleně pátrat po inkontinenci u svých pacientů, provádět screening inkontinence v rámci preventivních prohlídek. Ukazuje se však, že mnozí praktici stále nemají o této problematice dostatek znalostí,“ uvádí prof. MUDr. Eva Topinková, CSc., přednostka Geriatrické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze. Podle ní by měli lékaři primární péče provádět základní diagnostiku a měli by umět rozpoznat, kdy poslat pacienta ke specialistovi. Výhodou by bylo i to, kdyby mohli předepisovat léky například na hyperaktivní měchýř, který trápí asi 10 % populace. Zaměřit se je třeba také na ústavy následné péče a jiná zařízení pro geriatrické pacienty, kde může být inkontinence přítomna u více než 70 % rezidentů.
Vložky nejsou léčba, pomoci však mohou
Inkontinence se diagnostikuje pomocí fyzikálního a laboratorního vyšetření, dotazníků, mikčních deníků a speciálních testů. „Léčba zahrnuje podle typu inkontinence (stresová, urgentní či smíšená) režimová opatření, fyzioterapii, elektrostimulační léčbu, farmakoterapii i operační postupy. „Léčí se však jen čtvrtina pacientů s inkontinencí. To je málo!“ upozorňuje Lukáš Horčička a zdůrazňuje potřebu širší edukace obyvatel. Roli v řešení inkontinence mají i absorpční pomůcky (inkontinentní vložky, pleny, plenkové kalhotky atd.), zejména tam, kde není vhodné operační řešení, nebo v čase čekání na léčebný efekt. Absorpční pomůcky však nejsou léčbou. Nicméně přestože bývají někdy nadužívány, mohou i ony podle Lukáše Horčičky pomoci k návratu do plnohodnotného života.
Nedobrovolný únik moči je nepříjemný, intimní problém, s kterým se muži i ženy často dlouho ostýchají svěřit nejen svým blízkým, ale i lékaři. Vedle studu hraje roli i mylná domněnka, že se jedná o přirozený jev stárnutí. Snahou Incofora je detabuizovat téma inkontinence mezi širokou veřejností a zlepšit péči o pacienty trpící tímto nepříjemným problémem.
Více na: www.incoforum.cz