OTÁZKA: Takto mimořádně akční jste odmala?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Daniel Kvapil
Ano, odmalička. V hudební škole jsem hrál na flétnu, sedm let na kytaru. Také jsem dělal gymnastiku a hrál volejbal. Na gymnáziu přibyly ještě další koníčky a sporty, ovšem ubýval volný čas na ně, musel jsem se víc věnovat škole. Studium mě tehdy ale až tak úplně nebavilo. Nikdy jsem nebyl premiant, spíš průměrný student.
15.8.2012 11:28:00
OTÁZKA: Od studia medicíny si určitě nikdo neslibuje víc času na sport a koníčky. Kdy a proč jste se rozhodl ji studovat?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Daniel Kvapil
Studovat lékařství jsem chtěl také už od dětství. Už ve školce jsem prohlašoval, že jednou budu chirurgem. Nejsem z lékařské rodiny, ale medicína mě velmi přitahovala. Od nás z Mostu jsem po maturitě odešel studovat Lékařskou fakultu UK do Plzně. Hned v prvním ročníku jsem se seznámil se svou ženou a od té doby jsme spolu.
15.8.2012 11:28:00
OTÁZKA: Jak vzpomínáte na svá studia na plzeňské lékařské fakultě? Bylo to takové, jaké jste si to představoval?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Daniel Kvapil
Rozhodně ne. Překvapilo mě, že minimálně první tři čtyři ročníky byly neskutečně teoretické, praxe bylo minimum, vlastně žádná. A tak jsem po čtyřech letech na medicíně sice mohl pohovořit o teorii buňky a podrobně popsat, jak vypadá neuron, ale kdyby se přede mnou někdo zhroutil, byl bych na tom s poskytnutím pomoci hůř než dobrovolná sestra Červeného kříže. Tíhnul jsem k chirurgii a naštěstí jsem měl kamarády lékaře, kteří u nás učili a zároveň pracovali v plzeňské fakultní nemocnici; ti mě k lecčemu pustili. K práci na sále jsem se snažil dostat i o prázdninách.
15.8.2012 11:28:00
OTÁZKA: Pocházíte ze severních Čech. Proč jste po studiu zakotvil až na Moravě?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Daniel Kvapil
Manželka je odsud, z Třebíče, a tak jsme po promoci šli sem. Nastoupil jsem tu v okresní nemocnici na ortopedické oddělení. Původně jsem chtěl jít na chirurgii, ale tam nebylo volné místo. Po roce se situace v nemocnici změnila a mým působištěm se na pět let stalo chirurgické oddělení. Mým vzorem a učitelem byl docent Libor Paša a jezdil jsem za ním do Brna ve volném čase operovat, abych se přiučil artroskopické operativě. Lákala a bavila mě traumatologie a chtěl jsem na oddělení vyzkoušet a zavést právě artroskopie. Vadilo mi, že v Třebíči se nedělají akutní artroskopie. Když přijde pacient například s úrazem kolena, je třeba ošetřit jej okamžitě, ne až na základě vyšetření, na které ho objednají za týden nebo za čtrnáct dní. To jsem chtěl změnit a věnoval jsem tomu dva roky. Podařilo se nám sehnat instrumentarium a výkony nasmlouvat se zdravotní pojišťovnou. Po několika artroskopiích však bylo rozhodnuto, že se vracíme do starých kolejí a že budou nadále v rukou ortopedie. Navíc většina traumatologických výkonů je postupně směrována do center a bylo rozhodnuto, že další atestovaný traumatolog není v Třebíči potřeba. Tou dobou náš tehdejší primář razil teorii, že dvouatestovaných je na oddělení dosti - tedy perspektiva dalšího vzdělání se rozplynula. Domnívám se, že stejně na tom tehdy byli i všichni mí vrstevníci na oddělení. Taky tam z nás již nikdo nepracuje a myslím si, že je to velká škoda.
15.8.2012 11:28:00
OTÁZKA: Tehdy nastal zlom, který vás později dovedl až k jiné odbornosti?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Daniel Kvapil
Ano. Měl jsem možnost jít pracovat do Úrazové nemocnice, ale to by znamenalo přesídlit s celou rodinou do Brna. Tady ovšem máme zázemí. Dostal jsem i druhou nabídku, od Zdravotnické záchranné služby kraje Vysočina, kde měli nedostatek lékařů. Zkusil jsem to napřed externě a hned od začátku mě to hrozně bavilo. Po dvou měsících jsem dal na chirurgii výpověď a šel na záchranku. Ta mě chytila ještě víc než chirurgie. Je to velmi blízko sportu a je nutné být stále „v kondici“. Musíte se také umět v minimálním intervalu a za každých okolností rozhodnout, a ještě ke všemu správně.
15.8.2012 11:28:00
OTÁZKA: Kde na to berete nejen fyzickou, ale hlavně duševní sílu?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Daniel Kvapil
Teď hlavně u svých chlapečků. Máme dva syny, bude jim šest a jedenáct. S nimi sportuji nejčastěji - snažím se je naučit všechny sporty, které jsem dělal, ale zkoušíme i nové. Teď jsme začali s lukostřelbou a airsoftem… Kromě toho občas hraji tenis, pravidelně volejbal. Na sambo jsme měli více než půl roku pauzu, atestoval jsem a také jsme tou dobou neměli tělocvičnu. Teď ale zase začneme.
15.8.2012 11:28:00
OTÁZKA: Co že je to za sport?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Daniel Kvapil
Sambo je ruský způsob sebeobrany bez použití zbraně, „samozaščita bez oružija“. Jde o vojenskou sebeobranu, vlastně směs prvků z různých bojových umění od juda po aikidó.
15.8.2012 11:28:00
OTÁZKA: Jako lékař zdravotnické záchranné služby jste pracoval pět let na plný úvazek. Proč potom došlo ke změně a nastoupil jste jako praktický lékař?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Daniel Kvapil
Důvodů bylo víc, ale tím hlavním byla nevýhodnost práce na směny. Nepravidelný režim práce mi kolidoval s dalšími aktivitami včetně výuky, ale hlavně s časem, který bych mohl trávit s rodinou. Tehdy jsme už měli dvě děti, a když míváte volno třeba úterý - středa… Deset let jsem nebyl na celé Vánoce doma.
15.8.2012 11:28:00
OTÁZKA: Kdy jste začal s přípravou na třetí atestaci?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Daniel Kvapil
S přípravou na atestaci ze všeobecného praktického lékařství jsem začal hned po tom, kdy jsem ji složil z urgentní medicíny a medicíny katastrof. Říkal jsem si, že na záchrance nemohu jezdit do sta let, tak jsem si chtěl udělat „zadní vrátka“. Před dvěma roky se uvolnilo místo praktického lékaře pro městys Budišov a obec Rudíkov a tehdy jsem dostal nabídku, jestli bych tady nechtěl vypomoct. Už jsem měl odstážováno a před atestací, a tak jsem tuto nabídku přijal. Nejdřív jsem si říkal, že si k tomu ještě přiberu úvazek na záchrance, ale obvod člověka pohltí.
15.8.2012 11:28:00
OTÁZKA: Práci na zdravotnické záchranné službě jste vzdal úplně?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Daniel Kvapil
To ne. Ale teď už mám záchranku jen skoro jako koníčka, sloužím na ní 24 nebo maximálně 48 hodin měsíčně, abych nevypadl z praxe. Pokračuji také ve výuce urgentní medicíny a medicíny katastrof na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.
15.8.2012 11:28:00
OTÁZKA: Nenastávají při tom hektickém tempu a tolika rolích, které zvládáte zároveň, kolize?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Daniel Kvapil
Občas ano - stal se tu úraz, v lese si jeden člověk motorovou pilou uřízl ruku. Nevolali k němu záchranku, ale mně na mobil, abych k němu okamžitě přijel. Jenže já byl v tu chvíli sto padesát kilometrů odsud, učil jsem zrovna v Olomouci na fakultě…
15.8.2012 11:28:00
OTÁZKA: Jste také členem Rescue Teamu. Co to je a jaká je v něm vaše role?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Daniel Kvapil
My jsme prostě skupinka lidí, kteří se sešli kolem urgentní medicíny a vzdělávání v ní. Pořádáme záchranářské tábory pro děti, kurzy urgentní medicíny, účastníme se záchranářských soutěží, děláme ukázky první pomoci a pomáháme při zabezpečení různých akcí. Sešli jsme se původně tři - já, ještě jeden kolega záchranář, třetí kolega je profesionální hasič a záchranář a zároveň i lektor Červeného kříže a potápěč. V širším smyslu je nás v současnosti mnohem víc. Vzděláváme v naší oblasti nejen děti a laickou veřejnost, ale i zdravotníky a profesionální hasiče. Snažíme se zlepšit povědomí o první pomoci a zábavnou formou učit jak pomáhat jeden druhému. Práci nám bohužel komplikují někteří lektoři, kteří stále vyučují z dvacet let starých příruček a opakují lidem stále stejné nesmysly jako vytahovat jazyk, pokládat do stabilizované polohy, údery do hrudi…
15.8.2012 11:28:00
OTÁZKA: Opravdu jsou na tom s praktickým poskytováním první pomoci tak špatně i medici?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Daniel Kvapil
V praktickém kurzu urgentní medicíny pro posluchače od 4. ročníků lékařských fakult při modelové situaci u pacienta bez známek oběhu jen čtvrtina volala linku 155, část nikam. Většina resuscitovala velmi nekvalitně. Jeden z mediků ukončil resuscitaci po 199 sekundách a prohlásil kamaráda za mrtvého… Moje zkušenost je, a zpětná vazba mi to potvrzuje, že za éru svých studií se medik v podstatě naučí z praxe minimum. Do přímého kontaktu s pacientem přijdou maximálně při propedeutikách, a to ještě na pět studentů připadne jeden pacient. V kurzech první pomoci to bývá většinou tak, že někdo hodí jednu „andulu“ mezi dvacet studentů a řekne, aby si to zkusili. Nezažil jsem, že by studentům někdo připravil modelovou situaci, což je přitom podle mého názoru nezbytná součást této výuky.
15.8.2012 11:28:00
OTÁZKA: Jak se vám podařilo proniknout do osnov?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Daniel Kvapil
Před šesti lety se náš tým vracel ze záchranářské soutěže a zastavili jsme se ve Zlatých Horách. Probíhá tam tradiční setkání studentů a absolventů olomoucké lékařské fakulty a tentokrát měli jako ústřední téma urgentní medicínu. Připravili to naši kolegové a pozvali nás, abychom studentům něco krátce pověděli a ukázali. Nějak se to zvrtlo a asi tři hodiny jsme jim vyprávěli, učili, ukazovali - a oni se ptali a zkoušeli si to. Studenti, kteří se tohoto setkání zúčastnili, si kurz sami protlačili na své fakultě. Nejprve to byl volitelný víkendový seminář, potom volitelný předmět, a pokud mám správné informace, od dalšího akademického roku už by to měl být předmět povinný. Urgentní medicína se v něm učí v praxi, nejen teoretickou formou. Teď je výuka ve čtvrtém ročníku Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a je úžasné, že se podobné kurzy rozběhly i na dalších fakultách.
15.8.2012 11:28:00
OTÁZKA: Jste účastníkem i vítězem řady záchranářských soutěží na různých kontinentech. Zápolí na nich mezi sebou jednotlivci, nebo týmy?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Daniel Kvapil
Tam soutěží vždy celý tým v sestavě, jaká bývá ve voze záchranné služby. Jezdíme ve třech a soutěžíme jako tříčlenný tým, ale počet a složení členů posádky pravidla většinou neomezují. Například v japonských soutěžních týmech jezdívají najednou i čtyři lékaři.
15.8.2012 11:28:00
OTÁZKA: V programu záchranářské konference „Pelhřimovský podvečer“ byla témata „Na co to zase jedeme“ nebo „Amygdala českých záchranářů“. Míváte někdy strach, že nedojedete včas nebo si na místě neporadíte?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Daniel Kvapil
Ze začátku to je skutečně hodně stresující, pak si zvyknete. Nutný je duševní odstup a hlavně si to nepřiznávat v tu chvíli, pak se to dá řešit zpětně. Ale právě proto mě to táhlo k trénování a vzdělávání v tomto oboru, urgentní medicína je sport a musí se trénovat. To jsem se snažil vždycky prosadit v práci, takže jsem ze začátku asi pro některé kolegy vypadal jako blázen. Ale většina kolegů záchranářů se připojila a místo nečinného čekání na výjezd jsme například trénovali resuscitaci. Stále jsme se i snažili přesně vědět, kde a co je v batohu. Pak se nám to vrátilo. Především v reálu na pacientech, ale i v soutěžích. U záchranáře je důležité nevypadnout z konceptu a být si jistý sám sebou.
15.8.2012 11:28:00
OTÁZKA: Jsou u nás běžným jevem ženy-záchranářky?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Daniel Kvapil
V některých oblastech a krajích záchranářky v posádkách nejezdí, ale pracují tam alespoň jako dispečerky. Ve Zdravotnické záchranné službě kraje Vysočina a nyní na Záchranné službě ve Znojmě, kde sloužím, záchranářky normálně pracují a jsou plnohodnotnými členy týmu. Myslím si, že pokud je tým trojčlenný, ne dvojčlenný, tak to jde. Při letecké záchranné službě nebo jako rendez-vous jezdí jen řidič a jeden lékař, čili jde o dvojčlenný tým, tak pokud by to byly dvě ženy, bylo by to špatně. Myslím si, že tým, kde je jedna žena, má v mnoha situacích výhodu, například pokud jde o děti jejich maminky, případně o dospívající, vnese žena do situace mnohdy více porozumění a dokáže lépe uklidnit a získat si důvěru.
15.8.2012 11:28:00
OTÁZKA: Jedno z témat už zmíněné konference znělo „Malá prehliadka cintorína pacientov v mojej hlave“. Jak se v této profesi bránit vyhoření?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Daniel Kvapil
To je všechno velmi individuální. Znám lékaře, který to zkusil a po první službě řekl „už nikdy“. Jiní to vydrží desítky let a nevadí jim to. Je třeba si najít svůj způsob relaxace. A věk? Já sám znám lékaře - aktivní záchranáře - v důchodovém věku, například kolegu anesteziologa a kolegyni chiruržku, která donedávna dokonce létala na vrtulníku. Zvládají to oba dobře. Samozřejmě jsou i tací, kteří to neunesou, ať už fyzicky nebo psychicky
15.8.2012 11:28:01
OTÁZKA: Jsou běžné zcela neadekvátní nebo agresivní reakce ze strany pacientů či jejich okolí?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Daniel Kvapil
Jsou dokonce časté. Musíte počítat s tím, že lidé jsou na vás někdy zlí. Já si to vysvětluji stresovou situací, ve které se náhle ocitli. Někdo strne, jiný člověk je agresivní. V terénu musí být profesionál stále ve střehu a předvídat problémy a hlavně na ně být připraven, jinak může tvrdě narazit.
15.8.2012 11:28:01
OTÁZKA: Práci záchranáře označujete za sport. Řekl jste mi, že vaše největší záliby jsou rodina, rodina, rodina, práce a sport. Jak se rodina staví k těm posledním dvěma?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Daniel Kvapil
Mě rodina podporuje, strašně moc! Manželka je lékařka, dokonce skvělá lékařka, a vždy mi vycházela vstříc. Služby, svátky, všechno jsme pokaždé uzpůsobili mému rozvrhu. Týden po narození syna jsem odjel na soutěž do Turecka - a podobně… Je i jedním z hlavních organizátorů záchranářských kurzů pro mediky. To se tady, v nedalekých Biskupicích, spolu s frekventanty kurzu sejdou jako školitelé kamarádi záchranáři z celé naší i Slovenské republiky. Míváme tu v září celý víkend až tři stovky lidí. Je úžasné, kolik lidí je ochotno pomáhat a obětovat svou energii a volný čas k předávání svých zkušeností.
15.8.2012 11:28:01
OTÁZKA: Máte nějaké krédo, které se snažíte budoucím lékařům předat?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Daniel Kvapil
Říkám jim, aby se k pacientům vždy snažili chovat, jako by to byla jejich rodina, tedy pokud ji mají rádi. Ve starším pánovi ať si představí svého tatínka, u dítěte, že se právě věnují tomu svému. Najednou pak přehodnotíte vztah k pacientovi a začnete se k němu chovat trochu jinak. Alespoň se tak ke svým pacientům snažím chovat, i když někdy se to vymstí a někdy se i oni začínají chovat jako rodina. Stává se, že mi zavolají ve dvě v noci, že mají třicet sedm pět, a jestli tedy mají polknout Paralen… Také studentům říkám, že pokud nechtějí mít výčitky svědomí, musí se již předem důkladně připravit. Nezbytné je co nejlépe nastudovat svůj obor, znát novinky, vybavení u sebe v ordinaci či na oddělení, ale i v batohu. Vše je nutné prakticky předem vyzkoušet - vybavení i postupy. Bude jim smutno, když se stane něco nepěkného, ale výčitky svědomí by je neměly dostihnout. Nebo ne v té míře, aby je to zranilo.
15.8.2012 11:28:01