Na začátku dvacátého století pro léčbu nespavosti byly s oblibou používány barbituráty. Kromě mnoha dalších nežádoucích účinků tyto látky silně tlumily dechové centrum a jejich podávání mohlo vyústit v bezvědomí a dokonce i smrt. Barbituráty jsou navíc návykové a současná medicína od jejich užívání v léčbě nespavosti zcela upustila.
Bludný kruh závislosti
Dalším objevem byly benzodiazepiny. Dodnes jsou široce užívané, ale přinášejí velká rizika. Zejména u seniorů někdy vedou ke stavům zmatenosti, a tak zvyšují nebezpečí úrazu při nočním probuzení a hrozí rozvojem závislosti, vzácné nejsou ani důsledky užívání v podobě poruch paměti. Po vysazení se často dostavují příznaky z odnětí, kdy se nespavost může objevit ve stejné nebo dokonce ještě větší míře než před léčbou.
Benzodiazepiny fakticky nespavost neléčí, jen načas utlumí příznaky. Následné prudké zhoršení nespavosti po vysazení může vyvolat bludný kruh závislosti na těchto lécích. Novější generací léků na spaní jsou tzv. Z-hypnotika. Nežádoucí účinky jsou u nich sice menší, stále jsou ale časté, a to včetně závislosti a příznaků z odnětí.
Vytloukání klínu klínem
Spánek navozený dosud dostupnými hypnotiky (to je obecné označení pro léky navozující spánek) není úplně stejný jako fyziologický spánek. Otupělost, kterou tyto léky způsobují, může přetrvávat i ráno. Někdy tato ospalost přetrvává během dne, což snižuje výkonnost a také pozornost, například při řízení auta. Hypnotika rovněž mohou způsobovat výpadky paměti.
Až na lékařem přesně určené výjimky se nedoporučuje podávat tyto přípravky déle než čtyři týdny. Terapie nespavosti často připomíná vytloukání klínu klínem, zejména pokud jde o samoléčbu, kdy si někteří lidé dokážou opatřovat léky s velkou vynalézavostí od několika různých lékařů. Neméně nebezpečné je pravidelně „pro dobrý spánek“ popíjet před spaním alkohol. Alkoholiky se často stávají úspěšní lidé, kteří kvůli pracovnímu vypětí málo a špatně spali a večerní odpočinek stále více zahajovali alkoholem.
Mýty o lécích na spaní
Když dítě nespí, je možné mu podat v malé dávce hypnotikum. – Není to správné. Léky se v léčbě poruch dětského spánku téměř nepoužívají. Bezpečné hypnotikum pro děti v podstatě neexistuje.
Léky na spaní jsou nebezpečné, třezalka ale nikomu neuškodí. – Třezalku tečkovanou lze sice při léčbě nespavosti použít, ale velmi opatrně. Obsahuje poměrně hodně účinné látky. Obzvláště nebezpečná je kombinace třezalky a antidepresiv. Navíc tato rostlina může ovlivňovat účinek některých dalších léků, například přípravků na snížení cholesterolu.
Měsíc už je chronický stav
Chronická nespavost vede k oslabení obranyschopnosti, k zátěži oběhové soustavy a řadě tělesných onemocnění. Pokud tedy nespavost trvá měsíc nebo déle a alespoň po polovinu nocí, je namístě vyhledat odbornou pomoc. Až polovina lidí, kteří fakticky trpí chronickou nespavostí, se s ní žádnému lékaři nesvěří. Jestliže přece jen dorazí do ordinace, stěžují si spíše na nevýkonnost, chronickou únavu nebo například na sníženou odolnost vůči infekčním chorobám.
Obnovit rytmus spánku
Cílem léčby nespavosti by neměl být spánek za každou cenu, ale obnovení přirozeného spánkového rytmu. Není to jednoduchý úkol pro lékaře a samozřejmě ani pro pacienta. Lékař musí k pacientovi přistoupit komplexně, což často vyžaduje pečlivou anamnézu a doplňující vyšetření.
Pacient musí mít vůli něco změnit, skutečně na sobě pracovat a neočekávat okamžitou pomoc od veškerých obtíží jen od léků. „Lékař by měl nemocnému vysvětlit zásady spánkové hygieny, zeptat se jej, zda ho něco netrápí nebo nemá nějaké problémy, které by mohly být příčinou poruch spánku, a až poté předepsat pacientovi hypnotika. Ta však nejsou dlouhodobým řešením nespavosti, neměla by se užívat denně a po třech až čtyřech týdnech by se měla úplně vysadit, což se ovšem v praxi často neděje.
Důsledkem je vznik závislosti i u moderních hypnotik, i když zde je riziko daleko menší než například u benzodiazepinů,“ říká doc. MUDr. Ján Praško, CSc., z Kliniky psychiatrie Fakultní nemocnice Olomouc.
Rozeznat příčinu od důsledku
Lékař musí posoudit, zda se nejedná o tzv. sekundární nespavost, což je nespavost z důvodu jiného onemocnění.
Spánek narušuje většina úzkostných poruch. Nespavostí také trpí až devadesát procent pacientů s depresí. „V tomto případě existují dva základní typy nespavosti. V klasickém případě člověk nemá dost energie, aby dospal, a proto se probouzí nad ránem. To je nejtypičtější pro těžké deprese.
U lehčích depresí naopak člověk stráví v posteli i dvanáct hodin denně, ale spánek je málo výtěžný, protože je povrchní a pacient se často budí,“ vysvětluje doc. Praško.
Řada lidí trpí nespavostí ve spojení s bolestí zad. Není vždy hned zřejmé, co je příčina a co důsledek. „Mnohdy u pacienta nenalezneme na páteři žádné chorobné změny, ale jen zvýšené napětí zádového svalstva v důsledku dlouhodobě neřešeného psychického problému. Pak nestačí jen podat analgetika. Je potřeba u nemocného snížit psychické napětí, které vede k přetěžování šíjových nebo zádových svalů, pak je naděje, že se upraví i nespavost,“ dodává doc. Praško.
Příčinou narušeného spánku bývá i syndrom hyperaktivního močového měchýře, kdy nemocný chodí na toaletu i několikrát během noci. Tento problém je dnes léčitelný farmakologicky, terapii obvykle vede u žen gynekolog, u mužů urolog.
Pomůže i trénink
Nezbytnou podmínkou zlepšení nespavosti je úprava životosprávy a srovnání biorytmů. Přirozené a pravidelné střídání spánku a bdění je pro kvalitu spánku stěžejní a každá léčba by k němu měla směřovat. Pomáhá také psychoterapie. Vyžaduje několikatýdenní trénink, vede však k dlouhodobému osvojení správných návyků.
Hypnotika lze krátkodobě také využít, ale nelze na ně spoléhat. Moderní výzkum se soustřeďuje na vývoj bezpečnějších léků.
První takovou novou, méně rizikovou skupinou budou léky založené na melatoninu. Melatonin je látka tělu vlastní, která se významně podílí na fyziologickém řízení střídání spánku a bdění. Léky na bázi melatoninu pomáhají navodit přirozený spánkový rytmus a nezpůsobují závislost, denní ospalost ani poruchy paměti.
Nutná doba spánku
Podle severoamerické National Sleep Foundation je pro dospělého optimální délka spánku mezi sedmi a devíti hodinami. Dějiny ale znají některé mimořádně výkonné osobnosti, kterým stačily čtyři hodiny i méně – patří mezi ně Napoleon, Thomas Alva Edison nebo třeba někdejší britská premiérka Margaret Thatcherová. Na druhou stranu Calvin Coolidge, americký prezident od roku 1923, proslul tím, že spal až patnáct hodin denně. Nutná doba spánku je tedy taková, která umožnuje vést maximálně produktivní život.