za stejnou kvalitu a materiál zaplatí prý pacient patnáctiaž dvacetinásobek.
Zubní implantáty, umělé náhrady chybějících zubů, upevněné přímo do čelisti, se u nás staly hitem teprve v posledních letech. V hradeckém Centru jeho šéf Antonín Šimůnek, jeden z průkopníků implantací u nás, zavede se svým osmičlenným lékařským týmem každý měsíc 70 až 80 implantátů.
Umělé náhrady z titanu
„Implantologie se v dnešní podobě objevila kolem roku 1981ve Švédsku, odkud se rozšířila do celého světa. Zubní implantáty ovšem znali už staří Féničané,“ říká protetik Radek Mounajjed, majitel privátního Dentálního centra. Zubní implantáty jsou umělé náhrady chybějících zubů, které jsou upevněny - podobně jako skutečné zuby - přímo v čelisti. Jsou vyrobeny z titanu a nejčastěji mají tvar drobného šroubku nebo destičky. Větší část implantátu je zakotvena v čelistní kosti, menší část tvoří v dutině ústní pilíř, na který je připevněna umělá zubní korunka, můstek nebo speciální zařízení (attachment) sloužící k upevnění snímatelné zubní protézy.Většina implantátů je šroubovitého nebo válcovitého typu se závitem či s drsnou keramickou vrstvičkou. Titanový šroubek o délce 1,5 cm a průměru 4 mm se zavrtá do otvoru v kosti, který na desetinu milimetru vypreparuje lékař speciálními nástroji.
„Otvor musí být dostatečně těsný, musí mít stejný rozměr jako implantát. Pak jej tam usadíte a určitou dobu, od 6 týdnů do 6 měsíců, se čeká, až se implantovaný šroubek vhojí, vroste do kosti,“ demonstruje A. Šimůnek na maketách čelistí postup práce. „Titan se nespojí s kostí chemicky, v podstatě jej kost obalí tak, že přesně kopíruje jeho nerovnosti, jinak to nejde. Když je spojení kvalitní, implantát se už nedá vyjmout. Zub kleštěmi odstraníte, implantát ne. Prostě umělý kořen. A my čekáme, až se vhojí. Pak znovu odkryjeme sliznici a našroubujeme do implantátu hlavičku, která vlastně supluje obroušený zub. Teprve na ni vám uděláme korunku nebo můstek.“
Samo zavádění implantátu je zákrok ambulantní, to znamená, že pacient odchází po zákroku celkem bez větších problémů domů. Provádí se na zubařském křesle, s místním znecitlivěním. Známe to, pusa ztuhlá a dáseň chřupe jako zmrzlá. Ale nebolí.
„Pooperační obtíže jsou zejména u menších zákroků překvapivě mírné. Jeden implantát je zaveden dejme tomu za 15 či 20 minut, ale na křesle stráví pacient půl hodiny. Vlastní implantace těžká není. Ale udělat to tak, abyste poznal, zda ho tam vůbec dát, jak ho tam dát či jak ho spojit se zuby, to zjistíte až citem, který si vybudujete léty zkušeností,“ tvrdí Šimůnek. Implantát se nechá „vhojovat“ několik týdnů až šest měsíců (podle kvality kosti) a potom je na něj vyrobena zubní náhrada. Se zaváděním implantátů lze začít u šestnáctiletých slečen a sedmnáctiletých mladých mužů, tedy v době, kdy čelisti již nerostou. Opačným směrem není věk omezen a zejména v zahraničí nejsou výjimkou implantace u pacientů starších osmdesáti let.
„Vždycky se snažím, aby pacient, když otevře ústa, měl svůj osobitý chrup, zuby nesmějí být u všech stejné,“ říká doktor Mounajjed. Když na tom někdo trvá, tak mu samozřejmě udělám „hollywood“. Ženy většinou chtějí rovné, tzv. katalogové zuby, muži jsou přístupnější tomu, aby jejich chrup vypadal přirozeně. Takže - hollywoodský úsměv ano, ale ne za každou cenu. Funkčnost ale převažuje nad estetikou. Tvrzení je doloženo příkladem: Pacientce, která byla zcela bezzubá, na osmi implantátech ukotvili můstek, takže má jakoby třetí zuby. Horní zuby, jednička až čtyřka, pětka se dělají hezké, často zepředu plně zakryté, u ostatních už se nechá část implantátů nad tkání, aby se lépe čistily. Pak je na stomatologovi, aby pacienta přesvědčil, co je pro něj výhodné.
Potíž je ale v něčem jiném - implantáty vyžadují mnohem pečlivější ústní hygienu než zdravý chrup, proto onen kartáček v úvodu našeho článku. „Lidem, kteří nejsou ochotni si opravdu pečlivě čistit zuby, implantace neděláme. Titan je sice tvrdý a inertní kov, ovšem špatnou ústní hygienu implantát dlouho nepřežije.“
Také kouření, podle zkušeností docenta Šimůnka, omezuje životnost implantátu. „V zásadě platí, že délka přežití implantátů v principu omezena není. Ve skutečnosti se však všechny implantáty takto příznivě nezachovají, takže po deseti letech zůstává v dolní čelisti ve velmi dobrém stavu přibližně 95 % implantátů a v horní čelisti okolo 85-90 % implantátů. Ale něco jiného je, když věčnost někomu slibujete v padesáti a něco jiného ve dvaceti.“
Spolehlivost implantací je do značné míry ovlivněna také kvalitou lékařského zákroku. „Za deset let, co se zubní implantace u nás provádějí, princip zůstal stejný, ale mění se náhled na biomechaniku v rozpočtu sil v chrupu. Dokážeme se už vyhýbat chybám, kterých se dopouštěli odborníci v zahraničí prostě proto, že bylo málo zkušeností. Také technika operací se vyvíjí k lepšímu, což je ale zase praxí. Docent Šimůnek má za sebou na čtyři tisíce implantátů, dokáže správně zareagovat i během chirurgického výkonu,“ říká Mounajjed. Bohužel, pokud pacient vloží své peníze do nesprávných rukou, chybu nepozná hned. Ale třeba až za rok, dva, tři. Implantát se pořádně neujme a za pár let si může dát zuby jako vzorek do skleničky.
Paradontóza ano, diabetes ne
Všeobecně se také uznává, že implantáty jsou řešením i pro člověka, který trpí paradontózou.
„Paradontóza je nemoc závěsného aparátu zubů. Implantát žádný závěsný aparát nemá, ten je v přímém kontaktu s kostí,“ zdůrazňuje Šimůnek. „Zub vám visí na drobných mikroskopických vazech, kterých jsou statisíce. Jsou-li zuby viklavé a chrup je ve špatném stavu, nejprve se odstraní nevyužitelné zuby, potom se zubní oblouk v mezerách doplní implantáty a nakonec se všechny zuby i implantáty spojí jediným, tzv. dlahovacím můstkem. Takto spojené zuby jsou podstatně pevnější a odolávají parodontóze mnohem déle, než kdyby byly ponechány jednotlivě.“
Pravda, jsou kategorie pacientů, kterým implantovat nelze. Například diabetikům, kteří jsou tzv. dekompenzovaní a většinou ani těm, kteří berou inzulín nebo pacientům užívajícím kortikoidy. Těch je ale málo, zlomek populace. „Lidí se špatnou srážlivostí krve je víc,“ říká Šimůnek. „A bohužel nepomůžeme ani těm, kteří si to nemohou zaplatit, protože implantaci pojišťovny nehradí. A to je nejsilnější skupina lidí. Není to zvykem říkat, ale je to pravda.“
Za nové pevné zuby zhotovené v bezzubé čelisti tedy zaplatíte 90 tisíc. Obvykle jsou ale práce menšího rozsahu a částka se pohybuje v několika desítkách tisíc. Pod každým umělým zubem není implantát. Existuje i kompromisní, levnější řešení pro majitele snímacích protéz.
Nevadí vám sice, že máte snímací protézu, ale potřebujete, aby držela ve všech situacích a nevypadla vám například ve společnosti. Na implantáty se připevní tzv. attachmenty, jakési patentky, do kterých protézu zacvaknete. Zůstává snímatelná, ale nevypadne. Také nezanedbatelná část pacientů, kteří ztratili jeden zub, si nechce ničit další dva broušením pro připevnění můstku. Volí implantát.
Peníze, klinika a soukromá praxe
Oba lékaři udržují velmi úzké kontakty se světem, s novinkami v oboru. Jak si stojíme? „Ať děláme, co děláme, stále mají náskok a my se u nás jen snažíme aplikovat ty nejnovější poznatky. Zejména v USA mají v těchto oborech velmi rozsáhlý výzkum, kterému prostě nemůžeme stačit, na to je nás málo,“ konstatuje Šimůnek. „Jen s nimi držet krok je problém, natož s něčím novým přijít! Například v USA dostávají na výzkum obrovské státní dotace, viděli jsme, jaké mají možnosti v New Jersey, kde pracují na výzkumu! Oproti nim pracujeme takříkajíc v primitivních podmínkách. Peníze, to je největší problém!“
„Podle mého názoru je pro nás jediná cesta: slušně konzumovat produkty ze zahraničí, rozvíjet aplikace a zbytečně neztrácet čas. Spíše ty peníze věnovat na koupi nových technologií,“ uzavírá Mounajjed.
MUDr. Radek Mounajjed, vedoucí privátního Dentálního centra v Hradci Králové, které založil po několikaletém působení na Stomatologické klinice v Hradci Králové.
Doc. MUDr. Antonín Šimůnek, CSc., vedoucí Centra dentální implantologie Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Zubní implantologii přednáší na lékařské fakultě UK v Hradci Králové, zabývá se také implantologickým výzkumem a výchovou českých i zahraničních odborníků v tomto oboru. V naší i v zahraniční odborné literatuře publikoval přes 50 prací. Je hlavním autorem první české učebnice o zubních implantátech Dentální implantologie, jejíž vydání je očekáváno v tomto roce.
STANISLAV KUŽEL, Ekonom, 9.8.2001