Bude se moci český pacient rozhodnout, jakou péči od lékaře chce, a tu lepší si zaplatit z ruky do ruky? Když ano, nerozdělí to občany na ty, kteří za své peníze budou mít ze zdravotnictví jen to nejlepší, zatímco na ostatní zbude standard pokrytý kasou zdravotního pojištění? A nebudeme pak všichni u lékaře platit víc peněz než dosud?
Osud odpovědí má v ruce Ústavní soud. Padesát čtyři poslanci ODS a Unie svobody se na něj minulý týden totiž obrátili s návrhem na zrušení příslušného paragrafu zákona o veřejném zdravotním pojištění, který nám až dosud zakazoval připlatit si na lepší péči, pokud nám má být poskytnuta v souvislosti s péčí hrazenou ze zdravotního pojištění. „Je to jasný předvolební tah. Vždyť paragraf o zákazu placení je v zákonu už pět let,“ říká praktický lékař doktor Karel Vaněk. Lékař a poslanec ODS v jedné osobě Milan Cabrnoch ostře oponuje: „O zrušení daného paragrafu usiluji od začátku, kdy byl do zákona dán. Nejde o žádný předvolební tah.“ Vaněk soudí, že už dnes lidé platí z ruky do ruky u doktora dost. „Když paragraf zmizí, budou platit mnohem víc a kastování lidí už nebude jen podle majetku, ale i podle přístupu ke kvalitní lékařské péči.“ České zdravotnictví se řídí zákonem č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Ten byl už dvanáctkrát novelizován a dalších dvacet pokusů, jak ho změnit, v parlamentu zkrachovalo. Uvedený paragraf 11, o který jsou největší tahanice, do zákona prosadila ČSSD. Parlament pak odhlasoval, že lékař nesmí za péči, která byla pacientovi poskytnuta v rámci zákona nebo v souvislostí s ní, přijmout peníze. Právě formulace v souvislosti s ní je jablkem sváru.
Paragraf pomohl
Poslankyně Eva Fišerová (ČSSD), která se na jeho znění významně podílela, paragraf hájí. „Hlavním důvodem jeho zařazení do zákona byla snaha zamezit výběru různých poplatků, k jejichž placení měl být pacient nucen. Šlo například o registrační poplatky za zavedení karet atd. Zkrátka něco, co sice není přímo zdravotní péčí, kterou ze zákona hradí pojišťovna, ale co uvádějí do souvislosti s ní poskytovatelé zdravotní péče.“ Sama je přesvědčena o správnosti paragrafu a spolu s ní i další poslanci ČSSD. Například její kolega a exministr zdravotnictví Ivan David zastává názor, že paragraf může v zákoně zůstat, ale je třeba vypracovat seznam péče hrazené z pojištění a hrazené částečně.
Praxe je jiná
„Paragraf 11 je špatný, proto chceme, aby byl zrušen,“ míní poslanec Cabrnoch. Dodává, že je nepřesný. „Nikdo nechce, aby lidé platili za to, co je hrazeno z pojištění, ale chceme, aby směli - bez nějakých nejasností - platit za to, co z pojištění hrazeno není.“ V praxi to vypadá tak, že když si třeba zlomíme ruku a přijdeme do nemocnice, veškerá péče je hrazena ze zdravotního pojištění. Na ruku dostaneme klasickou bílou sádru. Když požádáme o odlehčenou sádru, pak ji dostat nesmíme, protože není placena ze zdravotního pojištění. A připlatit si na ni nesmíme, protože by byla poskytnuta v souvislosti se zdravotní péčí hrazenou ze zákona. A výsledek? Paragraf se obchází. Sádru si rádi zaplatíme, protože je pro nás pohodlnější. Peníze pak jdou do rozpočtu nemocnice. Někdy se i stává, že nemocnice naúčtuje pojišťovně klasickou sádru a pacientovi tu odlehčenou. Tak vlastně za jeden výkon zaplatíme dvakrát. Je to sice nesmysl, ale bohužel reálná praxe. A navíc ještě nemocnice tím, že nám dá lehkou sádru, porušuje zákon! „Není to hloupé?“ vyslovuje otázku Milan Cabrnoch s tím, že podobných příkladů jsou desítky.
VZP: ať rozhodne soud
„Ať rozhodne soud. Konečně přestanou nekonečné diskuse, zda platit, či neplatit,“ říká ředitelka Všeobecné zdravotní pojišťovny Jiřina Musílková. I ona se přimlouvá za explicitní stanovení toho, co není hrazeno z pojištění, a co platí tedy pacient sám. Dnes jsou to například různá potvrzení - na řidičský průkaz, zbrojní pas, na vstup do MŠ, na dětský tábor atd. Pro zrušení paragrafu je i Česká lékařská komora. Ústavní soud by pětiletý problém měl rozseknout. Jasně říci, zda paragraf zakazující připlatit si na jiný materiál nebo pohodlí v léčbě má v našem zákoně zůstat, nebo ne.
Václav Pergl, Právo, 27.5.2002