V době, kdy lékař s rodiči sdílel společný byt, se během několika týdnů ocitla v natolik závažném stavu, že po převozu do nemocnice zemřela. Matka sice synovu pomoc výslovně odmítala, podle pravomocného rozsudku měl však i přesto povinnost zajistit jí lékařskou péči.
Mohl například informovat matčinu praktickou lékařku o jejím zhoršeném stavu nebo přivolat zdravotnickou záchrannou službu. „Nic z toho však obviněný včas neučinil, a proto nelze mít proti právnímu posouzení skutku výhrady,“ rozhodl loni Nejvyšší soud.
Žena zemřela v roce 2014 na hnisavý zánět plic, který byl následkem dlouhodobých potíží. Při převozu do nemocnice měla proleženiny, hnisavé rány, byla nepohyblivá, dehydrovaná.
Obvodní soud pro Prahu 3 lékaři uložil osm měsíců vězení s podmíněným odkladem na 16 měsíců. Neuvěřil argumentu, že syn o závažnosti matčina stavu nevěděl. Také zdůraznil, že potřebnou pomoc mohl v natolik závažné situaci zajistit i přes její nesouhlas.
Městský soud v Praze mužovo odvolání zamítl, verdikt pak potvrdil Nejvyšší soud. Podle ústavní stížnosti se justice dostatečně nevypořádala s otázkou, zda bylo povinností lékaře nějakým způsobem zasáhnout v situaci, kdy si matka nepřála, aby o ni projevoval jakoukoli péči, zajímal se o ni nebo jí vyřizoval a obstarával zdravotní pomoc.