Užití opioidů v léčbě muskuloskeletálních bolestí

25. 11. 2003 0:00
přidejte názor
Autor: Redakce
Přestože chronická bolest významně negativně ovlivňuje kvalitu života miliónů lidí, je jedním z nejpodceňovanějších a nejhůře léčených medicínských pro- blémů v Evropě...


Jejími příčinami jsou chronická onemocnění páteře, artritida, nádorová onemocnění a neuropatie způsobené poraněním či onemocněním. Lidé trpící chronickou bolestí nemohou často bez účinné léčby pracovat nebo dokonce ani vykonávat jednoduché denní úkony. Výsledkem je, že pacienti trpí nejen fyzicky, ale i v oblasti psychosociální, jsou méně aktivní, ocitají se v sociální izolaci, trpí poruchami spánku, úzkostí a depresí.

Hlavním tématem tiskové konference s názvem Breaking through the Pain Barrier, která se uskutečnila v rámci 4. konference Evropské federace skupin IASP (Mezinárodní společnost pro léčbu bolesti), byla prezentace nových poznatků z oblasti léčby chronické bolesti u nemocných s onemocněním bederní páteře, osteoartrózou (OA) a revmatoidní artritidou (RA).

Podle profesora Wilfrieda Iliase, vedoucího oddělení anesteziologie a intenzívní péče vídeňské nemocnice Řádu sv. Jana, stoupá incidence onemocnění pohybového aparátu jak v zemích západních, tak rozvojových, přičemž se jedná se převážně o bolest chronickou. Příčiny nedostatečné léčby lze nalézt u lékařů i u pacientů. Přestože je bolest považována za příznak choroby nebo poranění, chronická či navracející se bolest jednoznačně představuje specifický problém zdravotní péče, v současné době je stále častěji uznávána jako samostatná nemoc a v kontextu toho probíhá i kontinuální hledání širšího spektra léčebných možností.

Primárními cíly léčby bolesti je samotná úleva od bolesti a zlepšení života pacienta při co nejmenších vedlejších účincích dané léčby. V oblasti současných farmakologických trendů se v nefarmakologických metodách používá vedle nezbytné fyzioterapie i řada moderních přístupů (například transkutánní stimulace nervů – TENS – nebo míšní stimulace – SCS). Ve farmakologické léčbě zůstává nadále pravidlem stupňovité podávání léků tišících bolest – od jednoduchých, jako jsou aspirin a nesteroidní antiflogistika (NSAID), k silnějším, tedy k opioidům. Účinnost opioidů u chronické nenádorové bolesti byla prokázána v rámci studií sledujících jak nociceptivní bolest, tak bolest neuropatickou. Mýty o zákonité závislosti na opioidech jsou v dnešní době již pomalu překonávány. Samozřejmým předpokladem je jejich indikované použití a dodržování správného algoritmu dávkování. Pravidlem by mělo být i důkladné vyšetření předcházející zahájení léčby.

Byl zdůrazněn fakt, že využití silných opioidů v léčbě chronické nenádorové bolesti je zcela na místě, zejména u pacientů, u nichž selhala dosavadní léčba. Přesto se i zde objevily námitky týkající se toxicity a vedlejších účinků. Dosavadní zkušenosti však ukazují, že při správném použití jsou opioidy i v dlouhodobé léčbě dobře snášeny. Nejznámějším dlouhodobým vedlejším účinkem morfinu je zácpa, naopak výskyt a přetrvávání ostatních vedlejších účinků se s délkou podávání opioidů snižuje. U transdermálního fentanylu je ve srovnání s perorálním morfinem výskyt zácpy mírnější, což může být dáno jeho vyváženým profilem vazby na opioidní receptory a nižším ovlivněním trávicího traktu. Kontinuální uvolňování fentanylu z náplasti navíc minimalizuje výkyvy v úlevě od bolesti, které se mohou objevovat u perorálních analgetik.

V této souvislosti prezentovala své zkušenosti v oblasti symptomatické léčby OA profesorka Gabriel Herrero- -Beaumont z univerzity v Madridu. Při zvládání bolesti se podle ní stále přesvědčivěji ukazuje, že vedle běžně používaných analgetik a kortikoidů mají své místo i opioidy, které napomáhají zvládání těžkých bolestivých stavů. Podobně je tomu i v případě silných bolestí, které provázejí RA.

V závěrečném sdělení zhodnotil profesor Ilias prezentované studie FEN- -INT-30 a FEN-INT-26 s dodatkem, že všechna uváděná data jsou v souladu s doporučeními vydanými na kongresu EFIC, která vytvářejí rámec pro použití silných opioidů v léčbě chronické bolesti.

Ve studii zahrnující 263 pacientů s OA (n = 159) a RA (n = 104) uvádělo 45 % pacientů léčených náplastí s fentanylem (Durogesic TM))„dobrou“ nebo „vynikající“ úlevu od bolesti (35 % popsalo úlevu jako střední), což zlepšilo zdatnost pacientů např. při chůzi, oblékání, stolování nebo koupání.

V další studii, která patřila v oblasti výzkumu účinnosti a bezpečnosti silných opioidů k nejrozsáhlejším, bylo sledováno 683 pacientů po dobu 13 měsíců. Zhruba polovina z nich byla léčena třídenní náplastí s fentanylem, zbytek pacientů dostával morfin s dlouhodobým uvolňováním (SRM), podávaný perorálně 2krát denně. Přestože byla náplast s fentanylem vzhledem vzhledem k celkové úlevě od bolesti stejně účinná jako SRM, byla hodnocena výrazně lépe než SRM v položkách „úleva v klidu“ (p = 0,032) a „úleva v průběhu noci“ (p = 0,005). Dále 48 % pacientů léčených SRM trpělo na konci studie zácpou, ve skupině léčené fentanylem se tyto potíže objevily jen v 31 % (p < 0,001). Shromážděné údaje komentoval profesor Ilias jako potvrzení toho, že pacienti s bolestmi pohybového aparátu mohou z náplasťové formy fentanylu profitovat – jednak přináší úlevu od bolesti a celkové zlepšení kondice, jednak má – ve srovnání se SRM – méně vedlejších účinků. Náplast též poskytuje další výhodu ve formě trvalé celodenní úlevy od bolesti, včetně nočního spánku.

Chronická bolest je trvalá či vracející se bolest, která přetrvává měsíc nebo déle oproti obvyklé rekonvalescenční době po nemoci či úrazu. Bolest může někdy změnit mechanismy přenosu bolesti v nervovém systému natolik, že signály bolesti přetrvávají v nervovém systému týdny, měsíce či dokonce roky, často i poté, co se původní zdroj bolesti zahojil. Chronická bolest se může vyvinout z počátečního zranění či onemocnění, jako je poranění zad nebo závažná infekce, nebo progredovat z již primárně bolestivé artritidy nebo nádorového onemocnění. Zejména v případě bolesti bederní páteře nemusí výsledky klinického vyšetření odpovídat závažnosti pociťované bolesti (např. těžká léze na rentgenu může být úplně bezbolestná a naopak minimální léze mohou být doprovázeny silnou bolestí). Využití silných opiátů v léčbě chronické bolesti, zejména u neúspěšně léčených pacientů (tedy u pacientů, u nichž již byla bez úspěchu vyzkoušena konvenční analgetika), představuje pro tyto pacienty novou naději.

(giga)

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?