Lékařka z Ria de Janeira Danielle Aparecida da Silvová otevírá ledničku, nad kterou visí obraz kojící Madony. V chladničce stojí vyrovnané sklenice od majonézy či kávy, ve kterých je mléko. Nikoli však kravské, ale mateřské. Systém jeho dárcovství má 200milio nová země dokonale propracovaný, tak jako to u nás platí pro dárcovství krve.
Brazílie, náš vzor
„Všechno mléko jde do porodnic, kde ho poskytujeme předčasně narozeným miminkům místo umělé výživy. Tento program vedle rozšíření vakcinace pomohl snížit dětskou úmrtnost ve srovnání se začátkem 90. let o 73 procent. Cíle OSN pro rok 2015 jsme tak splnili už před dvěma roky,“ vysvětluje Danielle da Silvová s hrdostí.
Hrdost je na místě, protože Brazilci začali před 30 lety vyvíjet koncept, který dnes nekopírují jen latinskoamerické státy, ale i země v Africe, a dokonce i Portugalsko se Španělskem. „A letos ho poletím zavádět do USA, kde se od nás inspiroval Michigan. Pokud to zaujme zodpovědné osoby i u vás v Česku, jsme vám k dispozici,“ říká se sebevědomým úsměvem Joa Aprigio Guerra de Almeida, který je koordinátorem Iberoamerického programu bank mateřského mléka.
Počáteční skepse je pryč
Od roku 2001 doporučuje OSN brazilský model jako hodný následování, ale zpočátku se na něj lékařské kapacity dívaly se skepsí. „První myšlenka na banky mateřského mléka přišla už ve 20. letech na zasedání Společnosti národů. U nás jsme jich vybudovali šest, ale chyběla tomu propaganda, řízení a vůbec všechno. Až do poloviny 80. let jen přežívaly,“ vypráví Guerra de Almeida. Pak ale padla vojenská diktatura a nová demokracie byla otevřena novým věcem. Týkalo se to i boje s dětskou úmrtností, která byla v Pelého vlasti úděsná.
Brazilští pediatři začali zkoumat, jak zefektivnit distribuci vybraného mateřského mléka, které považovali za tu nejsprávnější stravu pro mimina. Jenže jak to dělat, když podle mezinárodních norem na uchování jeho nejvyšší kvality byly potřeba drahé nádoby ze speciálního skla? „Testovali jsme to a zjistili, že není rozdíl, jestli mléko dáváte do nich nebo sterilizované skleničky od majonézy či kávy. Také přístroje na pasterizaci byly zbytečně drahé, dokázali jsme si vyrobit vlastní za desetinu ceny,“ ukazuje mašiny, které skutečně nepůsobí jako div techniky. Je to jen jednoduchá vanička s topným tělískem a vodou, do které se kladou baňky s mlékem. Celé to vypadá, asi jako když na plotně ve vodní lázni rozpouštíte čokoládu kvůli polevě na dort.
„Ale proti Anglosasům je těžké něco prosadit. Víte, jak Američané a Angličané mají nos nahoru. Když jim řeknete, že jsme na něco přišli my od rovníku, koukají na to svrchu. Dokud nenapíšete něco do Lancetu, nikdo vás nebere vážně. Jenže v tomto medicínském časopise nechtěli nic slyšet o mateřském mléce v nádobách od majonézy,“ stěžuje si Guerra de Almeida na přezíravost Západu. A s evidentním zadostiučiněním na chvilku opouští španělštinu a anglicky říká, že koncept má „low cost, but high quality“. Tedy nízkou cenu, ale vysokou kvalitu.
„Mlékaři“ na motorkách
Jak to tedy funguje v praxi? Každá zdravá Brazilka, která má dostatek mléka pro svého potomka, si přebytek může odsát za dodržení hygienických doporučení (omytí prsu a nasazení roušky na ústa a síťky na vlasy) a skladovat ho v lednici, než si pro něj na motorce nejméně jednou za týden dojede pověřený „mlékař“. „Množství je různé. Jedna žena za týden daruje 50 mililitrů, jiná 4 litry. Ale jsme rádi za každou kapku,“ říká Danielle Aparecida da Silvová. Motocyklisté, kteří v této službě nahradili hasiče, cennou tekutinu dovezou do jedné z bank mateřského mléka. Nemají to daleko. Na konci diktatury jich bylo šest, na počátku 90. let padesát, na přelomu tisíciletí už stovka, ale nyní jich je po celém brazilském teritoriu 214.
„Vyhodíme asi tak desetinu z dovezeného mléka. Buď je v něm vlas či jiná nečistota, nebo je uloženo v plastové nádobce, nebo při testech na přítomnost léků nebo bakterií zjistíme, že by mohlo být zdraví nebezpečné,“ konstatuje lékařka. Mléko se rozhodně neslévá do jednoho sudu, protože musí být rozdělováno podle toho, jak dlouho má žena po porodu, neboť s vývojem kojence samovolně mění své charakteristiky.
Zákaz obchodování
Při zmínce, že na českém internetu se najdou inzeráty nabízející za litr mateřského mléka 1200 korun, se Guerra de Almeida ošívá: „V Brazílii je takový obchod s ním stejně jako s krví zakázán, i pro naše dárkyně je jedinou odměnou pocit, že pomohly jiné, méně šťastné rodině.“ Veškeré mléko míří do nemocnic, které do centrály nahlašují, kolik a jakého typu potřebují. Je to dobře promazaný stroj, který republiku ve statistikách dětské úmrtnosti dostal z rozvojového světa.
Zdá se jednoduché rozšiřovat brazilský model dál po celé planetě, kde podle údajů Světové zdravotnické organizace každoročně zemře přes milion těch nejmenších kvůli komplikacím spojeným s předčasným porodem. Vypadá to tak snadně, jako když si pořídíte franšízu na provozování další pobočky McDonalds. „Jenže projekt především z počátku potřebuje velkou podporu eráru. Například na Haiti, kde je úřední správa v troskách, se nám nedaří ho rozjet,“ stýská si da Silvová. Tam, kde nefunguje stát, nefunguje ani „bankovnictví“ s mateřským mlékem. A bohužel právě v takových zemích je i nejvíce potřebných kojenců, což jen dokládá, jak těžké je prorazit bludný kruh zaostalosti. „Kojení podporujeme všemi silami. Doporučujeme, aby v prvním půlroce života dítě jinou stravu nedostávalo, a poté, aby bylo částečně dokrmováno z prsu až do věku tří let,“ shrnuje da Silvová brazilský pohled na věčnou debatu o tom, jak dlouho držet dítě u bradavky. Kromě jeho pevnějšího zdraví uvádí i další, v rozvojovém světě, který zápasí s populační explozí, velmi důležité pozitivum - kojení je skvělá přirozená (byť rozhodně ne stoprocentní) antikoncepce, protože tělo vyživující mimino má tendenci nenechat zahnízdit nové oplodněné vajíčko.
Matematická reklama
Rodičky v Brazílii na existenci programu automaticky upozorňují jejich gynekologové, ale hodně se o něm mluví také v médiích. Má také viditelnou reklamu, na níž pózují kojící sportovkyně, zpěvačky nebo modelky. Guerra de Almeida předvádí jeden plakát s herečkou Dirou Paesovou, jak objímá blonďatého syna a černošskou holčičku, která v inkubátoru pila mimo jiné i její mléko. Fotografii doprovází nápis „pomléční sourozenci“.
Darovat mléko je v největší zemi Latinské Ameriky, ve které to nenaráží na žádné kulturní ani genderové předsudky, něčím úplně normálním. Například v roce 2011 ho bylo do bank uloženo 165 tisíc litrů od 166 tisíc matek. Pomohlo 170 tisícům malých Brazilců, z nichž by mnozí jinak nepřežili. Při takovýchto každoročních číslech vyrůstá v pod rozpraženou Ježíšovou náručí celá generace „pomléčných“ bratrů a sester.
Jiná reklama to zkouší trochu komplikovaně, ale souhrnně přes matematiku: „Darovat mateřské mléko znamená zaprvé vynásobit život nadějí, zadruhé sečíst zdraví se solidaritou, zatřetí dělit se o tu nejkompletnější potravinu, která existuje a začtvrté odečíst dětskou úmrtnost.“ Po takové „rovnici“ není co dodat - snad jen, že Brazílie má výsledek na podtrženou jedničku.
Dr. Danielle Aparecida da Silvová