Praha -
„Kalendářní věk nemá význam,“ uvedl Vítko. Důležitý je zdravotní stav a schopnost pacienta absolvovat chirurgický výkon. U transplantace srdce je podle něj orientační hranice 60 let, u transplantace plic 55 let, ale „stále ji porušují, protože důležitější je celkový zdravotní stav pacienta“.
Průkopník české transplantační medicíny profesor Vladimír Kočandrle, který se účastnil prvních transplantací v Česku, novinářům připomněl, že dříve byl pro transplantaci pevný limit, člověk nad 50 let už neměl na nový orgán šanci.
Přední evropský odborník na transplantační medicínu a dlouholetý prezident Evropské transplantační společnosti profesor Pekka Häyry z Finska doplnil, že důležitý je při výběru vhodného orgánu věk dárce. Ledviny jsou jako stroj v autě, časem se opotřebují, a tak ledviny třicetiletého člověka mají vyšší kapacitu než sedmdesátiletého. „To znamená, že dáváme ledviny mladších dárců mladším příjemcům,“ řekl Häyry novinářům. Do Prahy zavítal, aby převzal letošní výroční cenu Nadace Karla Pavlíka.
Nadace nese jméno prvního pacienta, kterému v IKEM před 40 lety transplantovali úspěšně ledvinu. S novým orgánem žil tři roky. Nadace každoročně oceňuje české i zahraniční odborníky za přínos k rozvoji transplantační medicíny.
Finský odborník se zabývá příčinami a souvislostmi nepřijetí nového orgánu v těle pacienta. Podle něj se akutní nepřijetí liší od jiných komplikací, kdy třeba kvůli infekci tělo orgán rovněž nepřijme. Právě důvod nepřijetí má podle profesora dopad na další postup léčby. „Dlouhodobé přežívání po transplantaci snižuje to, když je akutní reakce,“ řekl k dosavadním výsledkům svého výzkumu.
Transplantologové podle finského odborníka na celém světě nyní řeší, jak dosáhnout toho, aby nový orgán vydržel 40 let. Pokud bude transplantován čtyřicetiletý pacient, vydrží mu tak vlastně orgán „donekonečna“, tedy v podstatě do konce jeho života, a nebudou zapotřebí opakované transplantace.
ČTK