Déviová trpí chronickou artritidou a pevně věří, že její „doktor“ Muhammad Gjas má schopnost ji vyléčit s pomocí dávné praktiky pouštění žilou.
„Věda a moderní medicína selhaly,“ tvrdí Déviová, zatímco jí pomocník léčitele omývá krvácející ruce studenou vodou a sype na ně zeleně zbarvený bylinný prášek. Podstoupit léčbu u dvaaosmdesátiletého muslimského léčitele byla „jediná možnost, jak skoncovat s krutými bolestmi kloubů“, dodala.
Lékaři používali tuto po tisíciletí starou praktiku k léčbě různých nemocí až do konce 19. století, kdy upadla převážně v zapomnění, vytlačená modernější léčbou a léky. Ale v chudých a někdy odlehlých komunitách v Indii, kde je běžná zdravotní péče příliš nákladná, čekací lhůty moc dlouhé a moderním doktorům se tam zhusta nevěří, dávají mnozí přednost tradičním praktikám, jako je právě pouštění žilou.
Zhruba 50 pacientů denně stojí ve frontě před klinikou pod širým nebem ve stínu největší indické mešity Džamá Masdžíd, kde Gjas tvrdí, že dokáže vyléčit cokoli od ochrnutí přes cukrovku až po rakovinu děložního čípku. „Hlavní princip této terapie je víra, že nečistá krev je příčinou všech nemocí. Zbavte se nečisté krve a vaše zdravotní problémy se vyřeší,“ říká Gjas, který se tuto dovednost naučil od svého otce a léčí tam s její pomocí lidi více než 40 let.
„Nejdůležitější nutnou znalostí je schopnost vystopovat proud nečisté krve. Řez se nedělá náhodně, zkontrolovat se musí každá žíla,“ dodal Gjas, jehož citovala agentura AFP. Tímto způsobem hledá to, čemu říká překážky, uzlíky, sraženiny a hrudky v žilách a provádí řezy, aby je uvolnil a zlepšil proudění krve.
Než začne s léčbou, vyzve pacienty, aby asi 40 minut stáli na slunci před klinikou nedaleko místa, kde se procházejí kachny a kozy a muslimští pouliční prodavači nabízejí skopové karí, modlitební korálky a kulaté čapky. Jeho pomocníci ovážou pacientům končetiny několika pruhy látky, aby přiškrtili proudění krve, díky čemuž pak žíly vystoupí k povrchu kůže, kde jsou připraveny na sérii malých řezů.
Sám Gjas žádné poplatky svým pacientům, kteří jsou většinou chudí, neúčtuje. Zaplatit ale musí asi 40 rupií (zhruba 13 korun) jeho pomocníkům za práci. To je přibližně desetkrát méně, než kolik si za konzultaci počítají místní homeopati, kteří jsou také oblíbenou alternativou tradiční medicíny.
„Když přijdou lidi za mnou, tak mají opravdu málo peněz. Co si od takových lidí můžu vzít?“, ptá se Gjas. Finančně je závislý na jednom ze svých synů, který je prodavač. Další syn ale jde v jeho stopách a učí se od svého otce, jak pouštět žilou.
„Naše léčba je jako každá jiná tradiční forma medicíny. Nejsme komerční lékaři, protože to, na čem nám záleží, je dobro lidí,“ řekl jeho syn Muhammad Ikbal.
Tradiční lékaři nicméně pouštění žilou odmítají jako šarlatánství. Odborník na cukrovku Radžíš Kisvarí uvádí, že k němu pravidelně přicházejí pacienti, kteří ohrozili vlastní zdraví tím, že zkoušeli nevědecké terapie a léky, jako je pouštění žilou či pití bylinných lektvarů.
„Cukrovku je potřeba sledovat hned od začátku. Ale bohužel mnoho lidí, zvláště pak nevzdělaných a chudých, skočí na podobné šarlatánství a zkouší léčbu, která zjevně nefunguje,“ dodal s tím, že tito pacienti pak často trpí komplikacemi.
V Indii jsou k dispozici špičkové nemocnice, ale mnoho Indů si je nemůže dovolit. Desetiletí rychlého ekonomického růstu umožnilo vládě posílit výdaje na chudé a venkovské komunity, ale systém veřejného zdravotnictví stále zdaleka nedostačuje potřebám 1,2 miliardy obyvatel Indie, uvedla letos ve své zprávě humanitární organizace Oxfam.
Ovšem některé pacienty k pouštění žilou nepřivádí to, že jinou léčbu si nemohou dovolit. Naopak přísahají na výsledky pouštění žilou, které jim klasická medicína nedala. „Před tím jsem nemohl ani stát, ani sedět,“ tvrdí dvaačtyřicetiletý Džajant Kumár, který před čtyřmi lety zůstal ochrnutý po dopravní nehodě. „A teď dokonce chodím bez pomoci,“ dodal.